Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen

18💜

Martinus's POV

Uplynul týden a já Noela od té situace neviděl a ani jsem o to neměl zájem. Dal mi jasně najevo, že se nemám o nic snažit, tak se nesnažím. Do školy nechodil, a když jsem držel jazyk za zuby, nemusel jsem očekávat žádnou fyzickou šikanu. Psychická stále přetrvávala. Ať už tam Noel byl nebo ne.
Právě jsem ležel na Holly a přemýšlel nad tím, dokud mi do pokoje nevpadl uřícený Marcus. ,,Martinusi," Oslovil mě. ,,Ne, nejdu hrát fotbal." Řekl jsem to tak rychle a automaticky, v podstatě jsem to vychrlil. Bylo mi totiž jasné, že se bude chtít zeptat na toto. Většinou se na to ptával, s Emmou totiž hrát nechtěl. Přece jen moje a Emmy fotbalové zkušenosti jsou na jiné úrovni. A navíc jeho vzhled alá mokrá slepice tomu dost napovídal, ještě s tím mastným chocholcem, co měl připomínat vlasy.

,, Ale prosimtě, jen jsem ti chtěl říct, že rodiče berou Emmu na jarní prázdniny někam do lázní na nějakou regeneraci, nebo co to je a my budeme sami doma." Řekl. ,,A já ti to měl říct, protože dostali poukázku od nějakého klienta, a proto museli odjet tak narychlo. Ještě k tomu když jsi v poslední době takový zamlklý, tak jsem ti to měl říct já, protože k sobě máme blíž."
Po jeho rychlém vysvětlení mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, a pak mým náznakem souhlasu bylo jen němé kývnutí hlavou.

,,Děláš si srandu? Já ti oznámím, že máme na týden barák sami pro sebe, můžeme dělat, co se nám zlíbí a kdy se nám to zlíbí a ty jen kývneš?" Káral mě. ,,Co ty jsi to za puberťáka, probůh. Musíš přestat řešit kraviny a pojď, dnes se mě Will ptal, jestli nechceme jít s jeho partou do klubu. Takže se zvedni a padáme, bude se už stmívat." Vytáhl mě na nohy a v podstatě mne donutil jít s Willem, naším spolužákem a zároveň i Marcusovým kamarádem, do klubu.
Nedal mi ani možnost, rozmyslet si, jestli se chci přidat. Oznámil mi to jako hotovou věc a já bych s tím nic nenadělal, ani kdybych chtěl.

~~~

Před námi do černé noci zářil klub, ve kterém jsem se minule opil. Stál jsem na tom stejném místě jako před několika dny. Tentokrát tu byl rozdíl v tom, že předtím jsem tu byl dobrovolně a teď z donucení. Na moment jsem se pozastavil a před očima se mi vybavil obraz tohoto klubu před nedávnem. Marcus šel dovnitř, zatímco já zíral na dveře.
Z mého menšího šoku jsem se vzpamatoval, zatřásl hlavou a vydal se následovat Marcuse.
Pach se nezměnil; furt tu byly cítit cigarety a alkohol. Světélka blikala trochu jinými barvami a já tentokrát nešel na bar, ale přes přeplněný parket ke stolu za ostatními.

Přivítali jsme se a já společně s Marcusem k nim přisedl. Na stole už měly skleničky s různými tekutinami. Smáli se nějakým vtipům, kterým jsem nevěnoval ani tu nejmenší pozornost.
Mé oči bloudily po klubu a skenovaly snad každého člověka a každý kout. Všichni si byli tak podobní. Děvčata měla sukně, ze kterých lezlo snad vše, triko s výstřihem až na zem a na obličejích snad tunu make-upu, modlil jsem se, aby takhle za pár let neskončila i Emma. Ta myšlenka mě přímo vyděsila, ale uklidnilo mne, že je to přeci Emma.
Kluci s těmi umělnými slečnami flirtovali, nějací se líbali, či tančili. Nacházely se tu i vyjímky, pár dívek bylo slušně oblečených a za to jsem jim v duchu složil malou poklonu.

,,Martinusi, co si dáš?" Ptal se Will vyčkávajíc odpověď. ,,Radši jen džus." Nechtěl jsem skončit jako posledně. Jestě bych pak zase zlíbal Noela a to by mi scházelo. A co hůř, nemusel bych mít to štěstí, co mě doprovázelo minule, a nemusel bych si nic pamatovat.
Všechny jsem ignoroval a všichni ignorovali mě. Na to jsem si nemohl stěžovat, nevadilo mi to. Alespoň jsem měl čas protřídit si myšlenky.

,,Tinusi," dloubl mi Mac do žebra a já k němu prudce strhk pozornost. ,,já vím, že tě to tu nebaví a v podstatě se tu jen trápíš. Mohlo mi dojít, že není nejlepší tě sem brát, když jsi antisociální typ. Klidně běž, jestli chceš." Dívali jsme si do očí. ,,Macu, to je v pohodě." Mírně jsem se na něj usmál.
,,Myslím to vážně, vidím, jak tě to tu nebaví. Klidně jdi." ,,Tak fajn" zvedl jsem se a pomalu se sunul k východu.