Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen

31💜

Martinus' POV

Do školního roku zbývaly už jen čtyři dny a mě se každé ráno svíral žaludek. V deníku jsem nic moc nečetl, protože si rodiče usmysleli, že pojedeme pod stan jako správná rodinka. Byli jsme tam tři dny a já jsem rád, že už ležím na Holly, protože ta je opravdu mnohem příjemnější než stan. 

Deník jsem s sebou neměl. Nejen z toho důvodu, že bych ho neměl kam dát, nebo že by si ho všimli rodiče, ale bylo mi to i takové blbé si ho brát na dovolenou, kde bych správně měl trávit čas s rodinou a ne s knihou. 

Proto jsem byl obzvlášť natěšený, až budu pokračovat v čtení. 

14.6.2019

Večer jsme kecali o všem možnym a Martinus si pak šel už lehnout. Mně to nešlo usnout, proto jsem se rozhodl udělat menší procházku domů pro míč. Někdo mi řikal, že Martinus hraje, tak jsem ho chtěl otestovat. Nehraje v žádnym týmu. Nikdy jsem ho totiž při tréningu nepotkal. Ale prej hraje doma sám se to učí a tak. Nebo alespoň to mi bylo řečeno. 

Byl jsem celkem zvědavej, ale bylo mi jasný, že vyhraju. I když jsem nakonec prohrál. 

No takže jsem se vrátil a šel spát. Sice mi to moc spát nešlo, ale nakonec jsem usnul. Ráno jsem se vzbudil dřív než on s tim, že si jdem zakopat. Nakonec jsem prohrál, jak už jsem řekl. 

Malinko jsme kecali o tom, co tam dělá a tak a prostě takový typický věci. Pak se mě zeptal, proč tam chodim. Nechtěl jsem se o tom bavit, takže jsem mu nic neřekl (jen že to nechci řešit) a odešel jsem. 

Já se nerad svěřuju lidem se svym životem a minulostí. Nikomu nic neřikám, protože vim, že by se mi to pak vymstilo. Proto je tenhle deník jedinej člověk (respektive věc), kterej se to dozví. 

Seděl jsem na posedu a přemejšlel. Chytla mě taková ta smutná nálada, kdy jsem litoval všeho, co jsem kdy uďál. Pak tam přišel on a pokoušel se na mě mluvit. V podsatě mě jen pozdravil. Byl jsem celej takovej vyklepanej ani nevim proč. Prostě se mi třásl hlas a měl jsem pocit, že se každou chvíli složim.

Začal jsem mu řikat o tom, že ho hledá celý město.Totálně jsem nechápal, proč tam tvrdne, když má doma rodinu, který na něm záleží. Moje rodina se o mě nezajímá a stejně jsem furt neutek. 

Viděl jsem, jak mu vytekla slza, ale hned ji setřel. Asi nechtěl, abych ho viděl brečet. Ale už se stalo. Navíc jsme si alespoň kvit. On mě viděk brečet a já jeho. 

Pak jsme šli spát, a když jsem si byl jistej, že už usnul, tak jsem řekl něco ve smyslu, že ne každej se normálně chová tak, jak se preferuje. Narážel jsem tim na rodiče. Někde v hloubi duše jsem cítil potřebu se mu svěřit, proto jsem to řekl. Nemohl jsem ho hned takhle zmást, takže jsem počkal až usne. Aspoň jsem se pak cítil dobře, protože jsem se svěřil a měl jsem jistotu, že to neslyšel.

15.6.2019

Uprostřed noci jsem se vzbudil, když jsem slyšel kroky kolem posedu. Tinuse jsem nikde neviděl. Tyjo, je celkem divný mu řikat Tinus. Když mu tak Marcus párkrát řekl ve škole, bylo to v pohodě. Zatímco když ho tak nazvu já, přijde mi to divný. Asi to je o zvyku. 

Viděl jsem tmavou postavu jít směrem od posedu. Vydal jsem za ní, protože by to mohl bejt Martinus. Bylo mi jedno, že pršelo a já měl jenom triko. Prostě jsem šel za tim tejpkem. 

Chvíli jsem ho  sledoval (bude ze mě stalker, haha), než jsem si všiml, že to je Martinus. Zastavil jsem ho s tim, že se musí vrátit. Začal mlít něco o tom, že se musí vrátit. Je sice super, že si to uvědomil, ale furt je noc a prudkej déšť. Taky jsem mu to řekl.