Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen

36💜

Tak co, kdo myslel, že tamto byl konec?🤣❤

Martinus' POV

,,Kámo, neměl jsi taky takovou mikinu?" Vyrušil mě Mac z mého dumání nad životem a ukázal někam dolů na lavičky pro fotbalisty.  Okamžitě jsem tam přesměroval zrak, ale nic moc jsem tam nenašel. Proto jsem ho odbyl se slovy:,,To se ti jen zdá."

Nemohl jsem se na tu lavičku přestat dívat. Chtěl jsem zjistit, jakou mikinu měp na mysli. Celou lavičku jsem projel očima a nebylo tam nic, co by se podobalo mé mikině.

Teda alespoň doku jsem pohledem nedošel na úplný kraj. Tam jsem spatřil mikinu, kterou jsem dal před několika měsíci Noelovi na posedu. Byla sice možnost, že to nemusí být moje/Noelova mikina a někdo ji má jen stejnou, ale i tak jsem mezi hráči začal hledat Noela.

Po chvíli jsem ho našel, jak v bílém dresu běží za míčem.
,,My fandíme bílým?" Zeptal jsem se Maca.

,,Tyjo, já tady na ně celou dobu řvu a ty se mě 10 minut před koncem zeptáš, komu vlastně fandíme." Plácnul se do čela. ,,Jasně, že fandíme bílým."

Těch zbylých deset minut jsem fandil Noelovu týmu a přál si, aby vyhráli. Bylo to nerozhodně do doby, než Noel střelil gól dvě minuty před koncem. Vítězství měli v kapse.

A taky že jo. Vyhráli a to hlavně íky Noelovi. Všichni se začali klidit ven, jakmile skončil zápas a já s Marcusem jsme taky nebyli pozadu. Dostali jsme se poměrně rychle ven a já se snažil mezi lidmi najít Noela. Potřeboval jsem s ním nutně mluvit.

Došla mi jedna věc. Chtěl začít nový život, ale neřekl jak. Neřekl, že v něm nechce mít mě, jen že chce začít znova. Došlo mi, že to může i se mnou v Trofors. Nezmená, že když zůstane ve stejném městě, že nemůže žít nový život. Může. Už to nemusí být Noel Joekins, kterého všichni znali. Může to být daleko lepší Noel Joekins, který nemá s Joekinsovými nic jiného než příjmení. Může znovu začít a já mu v tom s radostí pomohu.

,,No, takže když půjdeme tudy, dojdeme na zastávku, odkud jeho autobus ve třičtvrtě. Což je výhodnější, než abychom jeli z autobusáku. Takhle tam budeme dřív." Říkal mi Marcus, a já ho moc neposlouchal, protože jsem vyhlížel Noela.

,,Cože jsi říkal?" Kouknul jsem se na něj, protože jsem si nebyl jistý tím, vo řekl.

,,Že máme jít tudy." Ukázal na ulici po naší pravé straně.
,,Tak jdi. Já si potřebuju něco zařídit."  Odbyl jsem ho a stále se 'nenápadně' koukal, jestli někde neuvidím Noela. A taky že jo. Zrovna odcházel do jedné z Mosjøenských (vážně nevim, jak se to skloňuje) ulic.

,,Jak jako jdi? Ty máš jít se mnou. Původně jsi sem nechtěl vůbec jet, takže si teď nevymýšlej a pojď." Otočil se a šel směrem na zastávku. Já stál na místě a snažil se pozorovat jeho a zároveň i Noela. Když si Mac všimnul, že nejdu za ním, obrátil se na mě s tázavým pohledem.

,,Promiň, Macu. Já musím." Neměl jsem čas se s ním dohadovat, protože Noel už zašel za roh. Rychle jsem se vydal jeho směrem a totálně ignoroval Maca stejně jako to, že mě doma zabijou.

Noel šel strašně rychle a já ho skoro nestíhal. Zároveň jsem proklínal architekty v Mosjøenu, že udělali všude samé zatáčky, díky kterým se mi Noel ztrácel z dohledu. Skoro jsem za ním běžel, abych ho stihnul.

Konečně se dostal na dlouhou ulici bez začátek, takže jsem mu konečně stíhal. Nikdo kolem nebyl a já šel pár metrů za ním. Jako nechci nic říkat, ale je celkem blbej. Já jdu celou cestu za ním a on si toho nevšimne. Hlavně jsem nešel nějak potichu.

Už jsem byl blízko něj, proto jsem se odvážil promluvit:,,Dobrá mikina."
Noel se zastavil a pomalu se na mě otočil. Jen jsem tak naproti němu stál s úsměvem na tváři. Koukal na mě takovým tím pohledem, že nemohl uvěřit, že tam vážně jsem. Taky jsem tomu nevěřil. Nevěřil jsem tomu, že ho znovu vidím a právě stojí naproti mně.

,,C-co tu děláš?" Otázal se zmateně s překvapením v očích. Můj úsměv se zvětšil, na nic jsem nečekal, rychlým krokem jsem přešel k němu  a objal ho, jak nejsilněji jsem mohl. Obmotal kolem mě ruce a tím si mě přitáhl ještě blíž k sobě (pokud to vůbec šlo).

Jen tak jsme tam stáli v objetí a bylo nám jedno, jestli nás někdo bude pozorovat jako dva blázny. Stejně to nebyla nějak rušná ulice, takže ani nebyl někdo, kdo by nás viděl.

V tu chvíli jsme tam byli jen já a on. Jako by všechno kolem zmizelo. Byli jsme tam jakov jiném světě, kde nebyl nikdo jiný kromě nás dvou.

Ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale určitě to byla věčnost, i když mi to přišlo jako několik minut. Neskutečně krásných minut strávených ve společném objetí, zachumlaný v jeho/mojí mikině s jeho osobitou vůni v nose.

Odtáhl jsem se od něj, když jsem zaslechl jeho tiché popotáhnutí. Pohlédl jsem mu do obličeje a na jeho tvářích zahlédl mokré stopy po slzách, jenž mu vytékaly z pronikavých safírových kukadel. S úsměvem na tváři jsem svými palci setřel tekoucí kapky. U toho jsem zašeptal:,,Neplakej..." znovu jsem si ho vtáhl do objetí a on se ještě víc rozvzlykal. Hladil jsem ho rukou po zádech a čekal až se uklidní.

Bylo to pro mě ohromující, že se přede mnou rozbrečel. Prostě Noel, který svoje city NIKDY nedává pořádně najevo, se přede mnou rozplakal. Jak jsem zjistil z deníku, nenechal nikoho, aby ho viděl, jak brečí, nebo se bojí, nebo zjistil, že není sebevědomý. Proto mi to přišlo divné.

Odtáhli jsme se od sebe, on se jen zhluboka nadechl a setřel si z tváří poslední neposledné slzy. Celý tento okamžik byl přímo neuvěřitelný. Nemohl jsem uvěřit, že jsem ho konečne po dvou měsících potkal a obejmul. Pro někoho jsou dva měsíce krátká doba, ale pro mě bylo neuvěřitelně těžké zvládnout dva měsíce bez toho, koho miluju.

,,Co tady děláš?" Dostal ze sebe, hned jak se uklidnil.
,,Potřeboval jsem tě vidět a hlavně s tebou mluvit." Nervózně jsem se podrbal na zátylku. ,,Ale nemohli bychom jít někam, kde bude klid? Přece jen stojíme uprostřed ulice." Byl jsem z toho celý nervózní. Furt tam někde hluboko ve mně byl strach. Nevěděl jsem proč. Potřeboval jsem mu říct, co k němu cítím. Už jsem nesnesl, to v sobě dusit.

,,Dobře. Teď jsem u kámoše, tak půjdem tam. Stejně asi půjde na nějakou párty, oslavovat zápas, takže bychom měli klid na mluvení." Řekl a už jsme se vydali po ulici dál směrem, kde by měl údajně bydlet jeho kamarád.

Alooha!!💞
Hodně z vás to možná překvapí, ale tamto nebyl poslední díl!😏❤
(Logicky)

Začala nám škola, takže doufáme, že to tam těch 10 měsíců přežijete 😅😀

Jen tak mimochodem, do jaké jdete třídy?😁💜
Celkem by nás zajímalo, jaká věková kategorie to čte 🤣💙
.
Maya&Niki💕💕
LOVE YOU ALL💞