Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen

34💜

Martinus's POV

28.6.2019

Všechno je v prdeli.

A to jako vážně. Momentálně je pátek a můj poslední zápis byl v úterý. Je to po delší době, protože jsem prostě neměl o čem psát. Celej tejden jsem nebyl ve škole a furt se někde povaloval s chlastem.

No ale to není ta věc, která se posrala.
Včera jsem už večer neměl kocovinu, tak jsem se šel projít, protože se táta v poslední době chová hůř než máma, když má krámy.

Takže jsem se byl projít. Všichni chápeme. No a jde o to, že jsem narazil na zmlácenýho Tinuse. Jakože asi si říkáte, co je na tom strašnýho, ale byl to vážně šok. Hlavně proto, že nevnímal.

V tu chvíli jsem byl vážně v prdeli. Já nevěděl, co mam vubec dělat. Nakonec jsem zavolal sanitku, ale byl to prostě strašnej pohled. Kolem bylo poměrně dost krve a to mě právě děsilo.

Bylo mi jasný, že mu to udělali moji kámoši. Hlavně Fred, kterej nikdy neví, kdy přestat. Takže pokud mu to udělal on, tak můžu bejt rád, že nedopadl hůř.

Do sanitky mě nechtěli pustit, takže jsem to musel vzít po svejch.

Po dloouhý době jsem tam dorazil. Gunnarsenovi mi řekli, že je na sále. Skoro to se mnou mrdlo o zem. Uklidnilo mě, že prej to je jenom taková kontrola, jestli se mu nějak nepodělali ográny. Prostě něco takovýho, aby měli jistotu, že je v cajku. A prej ho otevřou jen trochu (tak to zní sakra moc divně), pokud to nebude nutný, aby potom neměl tak velkou jizvu.

Společně s jeho rodičema jsme tam u něj seděli skoro do poledne. Pak se probral. V tu chvíli se mi strašně ulevilo. Jako jo, bylo jasný, že se probere, ale i tak jsem se prostě bál.

Tak všichni se ho začli vyptávat, jak je atd. Dokonce tam přikráčel i doktor. Vypadalo to jako že to bude v pohodě.

Jenže to tak bohužel jen vypadalo. Do doby než ten debil (méno neznám), kterej má vlasy, že to vypadá jako by se mu někdo vysral na hlavu (jako vážně. Ono to vážně připomínalo hovno. Jak barvou tak strukturou), řekl, že to není poprvý, co Martinuse někdo zmlátil.

Věděl jsem, že se to bude řešit a že budu mít problémy. Nečekal jsem ale, že to ten kluk vybalí hnedka tam. Skara já chtěl aspoň trochu na to, abych se dokázal vyrovnat s následkama.

Musím říct, že jeho rodiče byli vážně v šoku. A mega epický mi přišlo, že jeho mamka se tam složila z toho, že si ničeho nevšimla. Moje máma by mě ještě seřvala, že se nemam divit, když se neumim bránit.

Pak když se zeptali, kdo ho šikanoval, vzal jsem všechnu odvahu, kterou jsem v sobě měl i neměl a řekl, že jsem to byl já. Udělal jsem to hlavně kvůli tomu, že musím doplatit na svoje činy. A taky abych nějak Tinusovi "vynahradil" to, co jsem mu minule řekl.

Prostě jsem chtěl, aby měl už konečne ode mě klid. Jenže on se mě zastal, že je nemám bránit, že přece za nic nemůžu. Bylo pěkný, že se mě zastal, ale nevěděl jsem, proč to udělal.

Nějak to dořešili a já z toho jako zázrakem vyšel nevinně. Pak ostatní museli odejít, ale já tam zůstal, protože se mnou chtěl mluvit. Vlastně jsem s nim taky chtěl mluvit.

Zeptal se mě, proč jsem řekl, že jsem to byl já. Pak jsme řešili to, jestli na mě přijdou nebo ne. Když jsem se ho zeptal, jak to, že mě kryl, řekl v podstatě to, že mě má natolik rád a nedokázal by se se mnou přestat bavit. Dejme tomu, že si u mě vylil srdíčko. Byl jsem rád za to, co mi řekl. Pak jsem svým způsobem zdrhnul, protože prostě nikdy nevim, jak mam reagovat.

Venku před nemocnicí jsem potkal toho týpka s hovnem na hlavě. Jakože taky nemám nejlepší vlasy, ale rozhodně nemaj takovou tu hovnovitou barvu a už vubec nemaj tvar jako hovno.
Nic mi neřekl a vrazil mi. Jediný co pak řekl, že ví, že to já Tinuse celou dobu bil. Nic jsem mu neřekl a ani se nepokoušel bránit.

Je mi jasný, že bych ho s přehledem přepral, ale jde o to, že to nemělo cenu. Proč bych ho mlátil, když má stejně pravdu. Mohl jsem za to a věděl jsem to. Divil se, že se nebránim a ptal se mě i na to. Řekl jsem mu to, že nemám důvod se bránit. Dál mi vyhrožoval, že se nemám bavit s Martinusem. Měl jsem strašnou chuť se začít smát. Řekl jsem mu, že kdyby se se mnou Tinus nechtěl bavit, tak mě nechrání, tak ať drží hubu.

Pěkně ho to nasralo a jediný, co řekl, předtím než odešel, bylo, že vlastnoručně zařídí, abych se s nim nebavil. Jsem celkem zvědavej, jak to chce udělat, ale fajn. Nechám ho žít v iluzi, že se mu to povede. Si prostě hodně věří, nooo.

No a to je v podstatě všechno. Nezní to možná tak strašně, ale pro mě to strašný bylo.

12.7.2019

Poslední dobou sem vůbec nic nepíšu. Je to divný, ale nemám důvod. Tinus trčel ještě tejden v nemocnici a pak ho pustili. Za ten tejden jsem za nim ani jednou už nebyl, protože jsem nevěděl, co říct a taky sakra moc nesnášim nemocnice. Proto se jim vyhejbám co největším obloukem.

Pak uběhnul ještě jeden tejden. To už jsem se normálně s Tinusem bavil. Asi to bude tim, že už nebyl v nemocnici. Sice po pár dnech onemocněl nějakou střevní chřipkou, nebo co to bylo, ale i tak jsem za nim chodil domů.

To, že jsem sem dlouho nic nepsal bude asi tim, že po dlouhý době můžu říct, že jsem šťastnej. Pokud ten stav, ve kterým se teď nacházím, dá považovat za štěstí.

Hodně jsem přemejšlel. Sice jsem nebyl nadšenej, ale došel jsem k záběru, že hetero asi nejsem. Nevim, co přesně jsem, ale hetero nejsem. Měl jsem hodně holek, takže bych neřekl, že jsem gay. Přikláním se k možnosti, že jsem bisexuál, ale zatim o tom nikdo neví. To je asi logický, když si tim nejsem jistej ani já.

,,Tinusi! Tak už pojď." Marcus se přiřítil do mého pokoje. Byl celý nedočkavý, protože jsme se zrovna chystali jet na fotbal.
,,Vždyť už jdu." Protočil jsem nad jeho chováním očima, dal deník do batohu a společně jsme se vydali na autobus.

Macovi jsem neřekl nic o tom, že je to Noelův deník. Prostě jen, že je to kniha, co jsem si v knihovně půjčil. Neřešil to, takže to byla výhoda pro mě. Alespoň jsem si mohl číst v autobuse, když bude poslouchat písničky. A taky jsem měl alespoň, co dělat na zápase. Ani jsem nevěděl, kdo prori komu hraje. A navíc jsem už chtěl mít dočtený ten deník, protože jsem se pomalu, ale jistě blížil ke konci.

Alooha!💘
Dneska to je přesně 6 měsíců (půl roku), od vydání 1. Kapitoly 😍
Je to neuvěřitelný, kolik za tu dobu tahle kniha zístala přečtení a hlasů💜
A za to vám strašně moc děkujeme💛 tím chceme poděkovat za více než 100☆ a 6 200 přečetní!😭❤
.
Co si myslíte o dnešní kapitole nám můžete napsat do komentářů 💕
.
Maya&Niki🙈😶💙
LOVE YOU ALL💘