Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen

37💜

Martinus's POV

Přišli jsme do nějakého bytu, kde aktuálně nikdo nebyl. Sedli jsme si ma gauč a Noel mi hlavou pokynul, ať začnu. V tu chvíli mi došla veškerá slova. Neměl jsem absolutně žádné tušení, co bych mu měl říct. Bylo mi blbé mu jen tak říct, vrátil jsem se, abych ti řekl, že tě miluju. To by asi nedopadlo dobře.

,,No?" Vybídl mě, když jsem dlouhou dobu nic neříkal. Sundal jsem si ze zad batoh, vytáhl jeho deník a dal mu ho se slovy:,,Tohle je tvoje a myslím, že by sis ho měl vzít, než se to dostane do špatných rukou."

,,Co všechno jsi četl?" Zeptal se zírajíc na deník. Já mlčel. Nedokázal bych mu lhát, ale taky bych mu nedokázal z ničeho nic říct, že ho miluju. Právě proto jsem mu dal ten deník.

,,Kolik jsi toho přečetl?!" Zvedl na mě trochu hlas, když jsem stále mlčel. Díval jsem se radši na svoje ruce, které mi v tu chvíli přišly jako nejzajímavější věc na pozorování.

,,Nooo... trochu víc..." koukal jsem se stále na své dlaně.
,,Co znamená trochu víc?" Zeptal se mě vážným hlasem. V tu chvíli jsem se konečně odhodlal mu pohlédnout do tváře.
,,Nooo... všechno." On se jen zády opřel o gauč a promnul si rukama obličej.

,,Běž pryč." Řekl a stále s hlavou v dlaních. S naštvaným výrazem si založil ruce na hrudi.
Vykolejil mě tím, co řekl. Já nechtěl odejít. Jenže jsem musel. Vyhnal mě. A to v deníku o mně psal tolik hezkých věcí. Očividně asi lhal.

,,Deník jsem ti dal, takže mě tady nic nedrží." Zvedl jsem se a vydal se na odchod. Zlomil mi srdce na milion kousků. Nechtěl jsem odejít. Chtěl jsem tu zůstat. S ním. Chtěl jsem alespoň zkusit bojovat za náš 'vztah'. A taky jsem bojoval:,,A proč mi říkáš, ať odejdu, když chceš, abych tady byl?" Musel jsem to zkusit. Musel jsem zkusit zachránit to, co je mezi námi. Stál jsem u dveří od chodby a vyčkával, co řekne. Doufal jsem, že mě chce. Psal to i ve svém deníku, takže nevidím důvod, proč bychom spolu nemohli být, když se máme oba rádi. Pokud tam teda nelhal.

,,Možná proto že chci, abys byl jen můj, a nechci si to připustit. Prostě chci, abys byl jen můj a nejde to zastavit." Přešel ke mně a koukal se mi do očí. Přišel jsem k němu, co nejblíž to šlo a jemně ho políbil na rty.

Konečně jsem cítil ty dokonalé rty na mých a užíval si ten dokonalý pocit naší blízkosti. Každým pohybem našich rtů, které k sobě dokonale pasovaly, jsem se do něj zamilovával víc a víc. Bylo až neuvěřitelné, jak moc na mě tenhle člověk působil už jen svou přítomností. Ta dokonalá vůně mi za ty měsíce chyběla stejně jako jeho křišťálové oči nebo jako jeho dokonalý úsměv, ze kterého se mi skoro vždycky podlamují kolena.

Když se naše rty odloučily, kvůli nedostatku kyslíku, zašeptal jsem mu do rtů dvě slova, která jsem měl v hlavě neskutečně dlouho:,,Miluju tě."

Nemohl jsem to už v sobě dusit. Potřeboval jsem, aby věděl, co k němu cítím.

On se jen usmál opět se vrhl na mé rty. Chytil mě pod zadkem a někam mě nesl. Chtěl jsem se ho zeptat, kam mě to nese, ale neměl jsem příležitost, protože byl přisátý na mých rtech.

Došel se mnou do nějakého pokoje, kde se se mnou svalil na postel. Svléknul si moji/jeho mikinu a opět mě začal vášnivě líbat.

Bylo mi jasné, co přijde a nijak jsem se tomu nebránil. Chtěl jsem to. Chtěl jsem se s ním vyspat. Přímo jsem potřeboval, cítit blízkost našich těl. Sice toho budu možná v budoucnu litovat, ale teď jsem to tak chtěl.

Sundal mi mikinu, aniž by mě přestal líbat. Hned po mikině šlo dolů i moje triko. Začal mě líbat pomalu po krku směrem k hrudi. Zanechával mi na kůži mokré cestičky od polibků a takto postupoval níž a níž. Nutil mě tím šílet. Každým okamžikem jsem chtěl víc a víc.