Our first summer (Book 4)

-Theresa-

„Pokud hned nevstaneš tak jedeme s tátou bez tebe!" Zabouchala mi znovu máma na dveře a pokračovala v cestě do kuchyně. S povzdechem jsem se odkryla a vstala. Přešla jsem k zrcadlu a podívala se na svůj odraz. Natáhla jsem se pro hřeben a rychle si rozčesala vlasy. Potom můj zrak spadl na sbalené kufry, které ležely uprostřed pokoje. Na Donaldův tábor jsem jezdila od malička. Bylo to místo, kde se moje máma zamilovala do mého táty. Znala jsem jejich zamilovaný příběh už nazpaměť, ale nikdy mě nepřestane bavit. Došla jsem k věcem, které jsem měla na dnešek připravené a rychle se převlékla. Potom jsem zamířila do kuchyně, kde na mě už čekala snídaně.

„Dobré ráno." Popřála jsem všem u stolu. Políbila jsem svou čtyřletou sestřičku do vlasů a posadila se vedle ní.

„A já pusu nedostanu?" Ozval se táta a já se potichu zasmála. Poslala jsem mu vzdušnou pusu a on se usmál. I přesto, že mu bylo skoro čtyřicet vypadal stále dobře.

„Tesso máš sbalené všechno?" Zeptala se máma a položila přede mě talíř s lívanci.

„Myslím, že jo." Přikývla jsem. „Ale pokud jsem na něco zapomněla, můžeš mi to dovést až tam v půlce dojedete." Pokrčila jsem rameny. Každoročně totiž máma uprostřed táboru přijede a udělá koncert.

„Viděla si, kolik má kufrů, zlato?" Zeptal se táta mámy. „Myslím, že má všechno. Nikdy jsem nepochopil, proč si toho tolik bere."

„Protože jsi chlap." Odpověděly jsme s mámou zároveň. Obě jsme se rozesmály a táta nad námi pobaveně zakroutil hlavou.

„Jsem zvědavá na ty děti z dětského domova." Povzdychla si máma a posadila se ke stolu. „S Donaldem jsme se velmi snažili, abychom tam pár dětí dostali."

„Kolik jich má dojet?" Zeptala jsem se, když jsem neměla plnou pusu.

„Tak deset," odpověděla máma a vstala, aby pokračovala v přípravě svačiny. „ty děti to neměli jednoduché, Tesso. Slib mi, že se budeš snažit."

„Vždyť mě znáš, mami." Zazubila jsem se.

„No právě, že tě známe." Přikývl táta a vzal si na klín Molly. Odfrkla jsem si a šla dát talíř do myčky.

„Jdu se nahoru nachystat." Vyšla jsem z kuchyně a zamířila nahoru po schodech. Náš dům byl obrovský. Pro čtyři osoby až moc. Prošla jsem kolem dveří, které byli zamčené. Zastavila jsem se a podívala se na dveře. Nikdy jsem v tom pokoji nebyla. Byl zamčený od té doby, co si pamatuji. Ale vím, že tam máma-dokonce i táta-někdy zajdou. Ale vždycky pozdě v noci, když si myslí, že spím. Zakroutila jsem nad tím hlavou a pokračovala do pokoje.

Zhruba za půl hodiny se ozval táta, že je čas vyrazit. Zašel pro moje kufry a já si přehodila baťoh přes rameno. Podívala jsem se po svém pokoji, který teď dva měsíce neuvidím. Molly zůstala doma s chůvou, protože tábor je až od pěti let, takže má rok ještě čas. Rozloučila jsem s ní a potom nastoupila do auta. Sledovala jsem, jak máma líbá Molly do vlasů a něco jí šeptá. Zřejmě to, že brzo dojede. Potom nastoupila do auta za mnou a tátou, který už seděl za volantem. „Připravená jet?" Otočila se na mě.

„Jo." Zamumlala jsem a dala si sluchátka. Ze začátku to našim vadilo, ale časem si zvykli a zjistili, že i já někdy potřebuji vypadnout mimo realitu. Být dcera zpěvačky a známého právníka bylo někdy obtížné. Cesta na tábor trvala zhruba hodinu a půl. Když táta projel bránou, spatřila jsem známé prostředí. Táta zaparkoval a vypnul motor. Potom vystoupil a vytáhl mé věci z kufru. Vytáhla jsem si sluchátka a povzdychla si.

„Tesso?" Máma se na mě znovu podívala a v očích měla obavy. „Jsi si jistá, že je všechno v pořádku? Vždycky ses sem těšila. Ale dneska vypadáš nějak nervozně." Už jsem se nadechla, abych jí řekla, co se minulé léto stalo, ale nedokázala jsem to. Proto jsem jen zakroutila hlavou.

„Všechno je v pořádku mami." Bez dalšího slova jsem vystoupila z auta a mé rty se roztáhli do úsměvu, když jsem spatřila přicházejícího Donalda. Bylo mu už kolem šedesáti a byl to pro mě můj druhý děda. Rozběhla jsem se a vběhla mu do náruče. Pevně mě objal a políbil do vlasů.

„Jsi rok od roku krásnější jako tvoje matka." Usmál se na mě. „Chatka 101 jako vždy."

„Super." Zazubila jsem se. „Nora a Cara tam už jsou?"

„Ano," přikývl Donald a já tam už s úsměvem chtěla vyrazit, ale jeho hlas mě ještě zarazil. „Tesso? Letos tam nebudete jen vy tři."

„Cože?" Otočila jsem se překvapeně. „Vždycky jsme tam byly jen my tři."

„To ano," zamumlal. „ale letos dojedou ty děti z dětského domu. Je tam i jedna dívka ve vašem věku a ve vaší chatce je jediné volné místo. Nevadí to, ne?"

„Samozřejmě, že ne," zakroutila jsem hlavou a pokusila se o úsměv. „udělám vše pro to, aby se jí tady líbilo."