Our first summer (Book 4)

-Theresa-

"Myslíš, že to nějak vyřeší?" Zeptala jsem se Jamieho, když jsme vyšli z dětského domova. Bylo to poprvé co jsem v domově byla a nemohla jsem uvěřit, že na tomhle místě vyrůstala moje sestra a můj kluk.

"Určitě." Přikývl. "Ti dva na něco přijdou." Jamie mě objal kolem ramen a políbil do vlasů. 

"Cítím se hrozně." Povzdychla jsem si. "Aspoň v tomhle měla mít Josie štěstí. Já celý život měla všechno, zatímco ona-" Ohlédla jsem se k domu a zhluboka se nadechla. "Nechápej to špatně. Jsem ráda, že tě mám, ale připadá mi, že mám zase větší štěstí než ona." 

"Hej," Jamie mě donutil podívat se do jeho očí. "Takhle ani nepřemýšlej dobře? Josie ti to nikdy nebude vyčítat. "

"Ale já si to vyčítám.. Nevím, co bych dělala kdybych to byla já. Ta žena mohla odnést místo Josie mě. Místo toho jsem od dětství měla všechno, co jsem chtěla." Jamie si povzdychl a přitáhl si mě k sobě. Omotala jsem ruce kolem jeho pasu a zabořila obličej do jeho trika. Vdechla jsem jeho vůni a cítila se v bezpečí.

"Co kdybych ti to tady trochu ukázal?" Navrhl a já přikývl. Propletl si se mnou prsty a společně jsme se vydali pryč od dětského domova. "Chci ti ukázat, že vyrůstat tady nebylo tak hrozné jak si myslíš. S Josie jsme si to dokonce i užívali. Tenhle domov není takový jako ty ostatní. Máš tady větší volnost."

Došli jsme k parku, kde jsme se posadili na lavičku na proti dětskému hřišti, kde si hráli malé děti. Zkusila jsem si tam představit malou Josie a malého Jamieho. "Vždycky jsme s Josie chtěli rodinu. Ale zároveň jsme se báli toho, že nás někdo adoptuje, protože by to znamenalo, že se rozdělíme." Přikývla jsem, protože jeho slova dávala smysl. On pro Josie byl jediná rodina. Stejně jako ona pro něho. "Víš, když nám došla nabídka jet na tábor, měl jsem co dělat, abych jí přemluvil. Byla rozhodnutá tam nejet." Jamie se při té vzpomínce pousmál. "Vždycky byla dost tvrdohlavá." A najednou mi to došlo. Žárlila jsem na Jamieho. Žárlila jsem na něho, protože Josie znal lépe než já.

Zvedla jsem se z lavičky a založila si ruce na hrudi. Zhluboka jsem se nadechla a odvrátila od něho pohled. "Tesso? Děje se něco?" 

"Znáš jí lépe než kdokoliv jiný." Zamumlala jsem. Slyšela jsem jak si Jamie povzdychl a přešel ke mně.

"Poslouchej mě," řekl. "Možná jí znám. Ale to i ty. Jste propojeni, rozumíš? Teď dostaneš tolik času na to, aby si ji poznala." Podívala jsem se na Jamieho a přemýšlela o jeho slovech. Měl pravdu. "A věř mi, že tě bude potřebovat. Bude si muset zvykat na nový život a ty jsi jediná, která jí v tom může pomoct."

Představila jsem si Josie první den na škole. Jak se na ní všichni budou dívat a povídat si o ní. A uvědomila jsem si, že má Jamie pravdu. "Pro tebe to taky bude těžké." Připomněla jsem.

"Ale s tebou to zvládnu." Usmál se. "Jen se bojím, že ti nedokážu nabídnout budoucnost jak nějací kluci, které znáš. Vlastně nevím, jestli mám nějakou budoucnost." 

"Máš." Vyhrkla jsem až moc rychle. "Půjdeme na vysokou."

"Asi nemám moc vzdělání a peněz na to jít na vysokou." pousmál se smutně.

"Máma s tátou ti pomůžou." Řekla jsem. "Já ti pomůžu. Pokud budeš muset dohnat nějaké učivo tak ti pomůžu. A nemluv nesmysli o tom, že mi nedáš budoucnost jako ostatní kluci. Protože ty mi dáš tu nejlepší budoucnost." 

"Jo? Proč si to myslíš?" Zeptal se s úsměvem.

"Protože ty jsi moje budoucnost." Odpověděla jsem. "Nic jiného ani nepotřebuji." Jamie se usmál a uchopil můj obličej do dlaní. Zadíval se mi do očí.

"Už jsem ti řekl, jak moc tě miluju? Nikdy ti to nepřestanu dokazovat, rozumíš? Nenastane den, kdy by jsi o tom pochybovala. Protože to nedovolím. Dám ti všechnu lásku, kterou si zasloužíš." Usmála jsem se a Jamie přitiskl rty na ty moje. A já doufala, že tenhle pocit štěstí mi vydrží navždy.