Our first summer (Book 4)

-Josephine-

Seděla jsem v autobuse, který mířil na tábor, kam nás letos poslali. Prý je to štěstí, že tam jedeme. Já bych to spíš s někým vyměnila, ale neměla jsem na výběr. V uších jsem měla sluchátka a poslouchala písničku od Lyry Jonesové. Její písničky měli něco do sebe a já je milovala. Najednou mi někdo z ucha vytáhl sluchátko a já se naštvaně obrátila na svého nejlepšího kamaráda Jamieho. „Co?" Zavrčela jsem na něho.

„Chci si povídat." Udělal na mě ty svoje psí oči a já si povzdychla. Vypnula jsem si písničky a vytáhla z ucha druhé sluchátko.

„O čem?"

„Jsi nejlepší, Josie!" Políbil mě na tvář a já se smíchem zakroutila hlavou. „Tak jak se těšíš?" Zeptal se a položil hlavu na moje rameno.

„Znáš můj názor," pokrčila jsem rameny. „radši bych zůstala v domově. Víš, jak se na nás všichni budou koukat?"

„Nebudou." Zakroutil hlavou, ale já věděla, že mám pravdu. Jsme ty děti z děcáku, nad kterými se někdo slitoval a pozval je na léto na letní tábor zadarmo. Jediná pozitivní věc byla to, že uvidím Lyru Jones. „A já vím, jak se těšíš na tu zpěvačku."

„Jmenuje se Lyra Jones, Jamie." Řekl jsem a obrátila očima. „A ano. Takhle mě vlastně vychovatelka přemluvila, abych jela."

„Třeba si najdeš kamarádky." Zasmál se Jamie a já ho praštila do ramene. „No co? Jsem tvůj jediný kamarád a ke všemu jsem kluk!"

„No a?" Zamumlala jsem. „Stačíš mi. Nepotřebuji nikoho jiného." Jamie zvedl hlavu a podíval se na mě. V jeho očích bylo něco zvláštního. „Co?"

„Víš, jak mi na tobě záleží, Josie. Vždycky budeš moje nejlepší kamarádka. Ale není špatné si k sobě někoho pustit. Pamatuj si to, dobře?" Když jsem přikývla, znovu si položil hlavu na moje rameno a zavřel oči. Chvíli jsem ho s úsměvem pozorovala a přemýšlela nad jeho slovy. Potom jsem si dala do uší znovu sluchátka a pustila si písničky.

Když autobus projel bránou k táboru, uběhla hodina. Šťouchla jsem do Jamieho, aby se probudil. Překvapeně zamrkal a podíval se ven. „Jsme tady." Oznámila jsem.

„No konečně," protáhl se. „už mě bolelo celé tělo. Tak pojď." Chytl mě za ruku a vytáhl na nohy. Jamie musel být vždycky první. Vystoupili jsme z autobusu a já se rozhlédla okolo. Řidič zrovna otevíral prostor na kufry.

„Měli bychom si vzít věci." Řekla jsem Jamiemu. Jamie přikývl a vytáhl můj i jeho kufr. Najednou jsem si všimla, jak k nám jde nějaký muž. Mohlo mu být tak šedesát. Musel to být Donald. Vedoucí tábora.

„Tesso? Myslel jsem, že jsi šla do chatky. A ty se tu mezitím seznamuješ!" Usmál se mým směrem. Otočila jsem se za sebe, abych zjistila, na koho mluví, ale nikdo tam nebyl. Znovu jsem se na něho podívala a zjistila, že jeho pohled patří mě.

„Omlouvám se, ale s někým jste si mě musel splést. Jsem Josie." Představila jsem se. Donald se zamračil a podíval se na Jamieho, který stál vedle mě.

„A já jsem Jamie." Zazubil se.

„Omluvte mě." Zamumlal Donald a vydal se pryč. Nechápavě jsem se za ním dívala a potom jsem se otočila na Jamieho.

„Jestli tu budou všichni takhle divní, tak jedu zpět do domova." Řekla jsem a Jamie se zasmál, jako kdybych řekla nějaký vtip.

„Ahoj." Ozvalo se za mnou a já se otočila. Překvapeně jsem vydechla, když jsem zjistila, že se koukám snad do těch nejmodřejších očích, které jsem kdy viděla. „Měli bychom si promluvit o tom, co se mezi námi stalo."

„Cože?" Vydechla jsem nechápavě. „Promiň, ale my se známe?"

„Tesso nech si ty hry pro někoho jiného," prohrábl si vlasy. „Tesso-„

„Nejmenuji se Tessa," skočila jsem mu do řeči. „nevím, co s tím tady máte, ale asi si mě s někým pletete. Vidím tě úplně poprvé a mé jméno je Josie."

„Cože?" Zamračil se nechápavě. „Vždycky jsem věděl, že hraješ nějaké hry, ale že budeš dělat, že mě neznáš? Páni Tesso, vážně mě překvapuješ." Bez dalšího slova prošel kolem mě a zamířil k chatkám.

„Co to k sakra bylo?" Ozval se vedle mě Jamie.

„Nevím," zamumlala jsem. „ale myslíš, že mě autobus odveze zpět do domova?"