Our first summer (Book 4)

-Theresa-

Tábor bez Josie byl zvláštní. Bylo zajímavé, jak rychle jsem si na ní zvykla. Telefonovala jsem s ní, ale každý den. Ona mi řekla, co prováděla s Peterem a já, co jsme dělali tady na táboře. Dnes je den odpočinku, takže jsme se rozhodli, že půjdeme k jezeru. 

Jamie šel hned do vody a já s holkama zůstala na dece. "Máš štěstí." Ozvala se Cara.

"Cože?" Překvapeně jsem se na ní podívala.

"Máš štěstí, že máš Jamieho. Je pro tebe perfektní, Tess." Moje oči našli Jamie, který si povídal s Parkerem.

"Jo," přikývla jsem s úsměvem. "Mám neskutečný štěstí. A jsem nadšená z toho, že se ho naši rozhodli adoptovat. Takhle s ním můžu zůstat a nebát se toho, že náš vztah na dálku nevyjde." 

"Myslíš, že to pod jednou střechou zvládnete? Bude to úplně jiný svět než tady, Tesso." Nora se na mě podívala s nadzvednutým obočím. Věděla jsem o čem mluví. I já nad tím často přemýšlela. Až začne škola bude to jiné. 

"Nechci o tom teď přemýšlet." Zašeptala jsem. Jamie zrovna vylézal z jezera a vydal se k nám. S úsměvem jsem k němu natáhla ruku s ručníkem. 

"Děkuji." Sklonil se a políbil mě na špičku nosu. Potom se osušil a posadil za mě. Opřela jsem se o jeho hruď a on mě objal. "Co jste tady řešily?" Přejel nás pohledem. "Doufám, že jste mě nepomlouvaly." 

"Tebe?" Zasmála se Nora. "Tebe se pomlouvat nedá." 

"Nora má pravdu," přikývla jsem. "Na to jsi až moc perfektní." Pootočila jsem k němu hlavu a krátce ho políbila. Když jsem se od něho odtáhla, Jamie se usmíval. "Nemůžu uvěřit, že tábor za dva dny skončí a já vás zas rok neuvidím." Obrátila jsem se na Noru a Caru. "Budete mi chybět."

"Ty nám taky," povzdychla si. "Vy všichni. I Josie. Možná bychom se mohly domluvit a někdy se potkat. Já bych klidně přijela, co ty Noro?" 

"Klidně," pokrčila rameny. "Jdu do chatky. Zapomněla jsem si sluneční brýle." Zvedla se. "Jdeš se mnou?" Obrátila se na Caru, která přikývla. Společně se vydaly k naší chatce.

"O čem přemýšlíš?" Zašeptal mi Jamie do ucha.

"Jak víš, že nad něčím přemýšlím?" Odtáhla jsem se od něho a otočila se k němu celým tělem.

"Protože kdykoliv přemýšlíš, udělá se ti tady," ukázal na místo mezi obočím. "Taková malá vráska. Takže o co jde?" 

"Jen jsem přemýšlela o tom, jaké to bude až začne škola.  Bude to zvláštní vidět všechny ve škole a vysvětlovat jim, že mám sestru dvojče. Tedy pochybuji, že už to celé město neví. Jestli někdo ze školy viděl někoho jako jsem já s Peterem, tak se asi hodně diví." 

"Je to jen tohle nebo se bojíš, co se stane s námi?" Zeptal se. Nesnášela jsem ho za to, že stejně vždy uhádl o čem jsem skutečně přemýšlela. 

"Máš pravdu." Přikývla jsem. Jamie si povzdychl a uchopil můj obličej do dlaní. "Není to o tom, že nejsem ráda, že budeš bydlet v našem domě. Ale bojím se toho, že poznáš jaká jsem mimo tábor." 

"Tess," Jamieho hlas byl tichý a uklidňující. "Nic a nikdo mi nezmění na tebe názor, dobře? Ani spolužáci u tebe ve škole. Vždy pro mě budeš Tessa, kterou jsem poznal tady."

"Ani nevíš jak moc tě miluji." Zašeptala jsem.

"Věř mi. Vím to." 

"Ahoj," ozvala jsem se do mobilu, když mi to Josie vzala. "Tak jak si se dnes měla?" Přecházela jsem po chatce sem a tam. Holky šly už pomalu na večeři a s Jamiem jsem měla sraz za pár minut.

"Skvěle," zasmála se. "Peter mi dnes ukázal jednu úžasnou kavárnu. Určitě ji znáš. A myslím, že jsme potkali tvoje spolužáky. Trochu zvláštně se na nás koukali." Uchechtla jsem se. Jako kdybych o tom dnes nemluvila. "A taky jsme dokončovali můj pokoj a začali chystat Jamiemu podkroví. Ale to mu neříkej! Je to překvapení!" 

"Dobře" zasmála jsem se. "Nic mu neřeknu. A jak to vypadá s Peterem a jeho mámou?"

"Pořád nic neví," její hlas zesmutněl. "Tedy rozhodně se rozvádí, ale neví, jestli bude chtít opustit město."

"To mě mrzí, Jo," povzdychla jsem si. "Doufám, že ve městě zůstanou. Jeho máma je skvělá a to, co udělal jeho otec je nechutný."

"Nevím, co bych bez něho dělala, Tess," zamumlala Josie. "Je pro mě vším." 

"Já to chápu," přikývla jsem. Jamie zrovna vešel do mé chatky. "Jamie je pro mě taky vším."