Our first summer (Book 4)

-Josephine-

Hleděla jsem na Tessu a nemohla uvěřit tomu, že vypadáme stejně. Její kamarádky si nás zaujatě prohlížely a ani jedna z nás nevěděla, co říct. „Mimochodem," ozvala se černovláska. „já jsem Nora. A tohle je Cara." Ukázala na druhou holku.

„Josie." Řekla jsem.

„Josie- „ Jamie vtrhl do chatky a když mě spatřil stát vedle Tessy zarazil se. „Ehm můžeme si promluvit?"

„Jasně," přikývla jsem a chytla ho za ruku. Odvedla jsem ho ven z chatky. „Jamie nevím, co se tady děje, ale je to šílené!"

„Jste stejné!" Řekl jako kdybych to nevěděla.

„Já vím," zakoulela jsem očima. „už jsem si všimla, pokud ti to nedošlo. Jen nevím, jak je to možné! Co jsi mi vlastně přišel říct?"

„Měla by ses posadit, protože vím, kdo ta holka je."

„O čem to mluvíš?" Zamračila jsem se.

„Víš, kdo je její matka?" Když jsem zakroutila hlavou, široce se usmál. „Myslel jsem, že život Lyry Jones znáš nazpaměť. Ale asi nebudeš velká fanynka, když nepoznáš její dceru."

„Cože?" Zamumlala jsem. „Chceš mi říct, že ona je dcera Lyry Jones?" Jamie přikývl a já si prohrábla vlasy. „Jamie, co se tady děje?"

„Společně na to přijdeme, Josie. Neboj." Jamie mě pevně objal a já omotala ruce kolem jeho pasu. Najednou si za námi někdo odkašlal. Odtáhla jsem se od Jamieho a otočila se. Spatřila jsem Donalda.

„Mohla by si dojít s Tessou do mé kanceláře? Je tady něco, co musíme vyřešit."

„Jo." Přikývla jsem. Donald se vydal zpět k hlavní budově a já se podívala na Jamieho. „Potom si tě najdu." Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na tvář. Vrátila jsem se do chatky a podívala se na Tessu, kterou jsem vyrušila v konverzaci s Norou a Carou. „Donald chce, abychom došly do jeho kanceláře."

„Fajn," přikývla a zvedla se z postele. „třeba bude mít informace." Prošla kolem mě a vydala se k hlavní budově. Šla jsem pár kroků za ní, ale hned jsem jí dohnala. „Ten kluk. To je tvůj přítel?" Zeptala se a zvědavě se na mě podívala.

"Jamie? Ne." Zakroutila jsem hlavou. „Jsme nejlepší kamarádi. Známe se už od dětství. Byl o rok dýl v dětském domově než já." Vysvětlila jsem. Tessa chápavě přikývla, ale najednou se zamračila. „Děje s něco?"

„To je auto mých rodičů." Kývla směrem k parkovišti. „Myslela jsem, že už odjeli." Nechápavě se zamračila a přidala do kroku. Došli jsme k Donaldově kanceláři a Tessa zaklepala.

„Dále!" Vyzval nás Donald. Tessa otevřela a společně jsme vešli do místnosti. První věc, které jsem si všimla, byla žena, která plakala. A nebyla to jen tak ledajaká žena. Ale Lyra Jones. „Ach jsem rád, že jste tady."

„Mami? Tati? Co tady děláte?" Ozvala se Tessa. „Myslela jsem, že jste už odjeli. A proč mami brečíš?" Její matka se, ale místo odpovědi podívala na mě.

„Josephine." Vydechla.

„Jak znáte mé jméno?" Zeptala jsem se překvapeně.

„Můžete mi říct o co tady jde?" Ozvala se znovu Tessa a vypadala, že ztrácí trpělivost. Lyra se podívala na manžela a přikývla.

„Tesso," oslovil jí její otec. „Josie," obrátil se na mě. „Měly byste se posadit." Kývl ke gauči, který byl v rohu místnosti. S Tessou jsme se posadily a čekaly na to, co nám řeknou její rodiče. „Před šestnácti lety, když tě tvoje matka porodila, porodila ještě jednu holčičku. Obě jste byly zdravé a nádherné. Byly jste s vaší matkou na pokoji a když spala .. tvoji sestru někdo unesl, Tesso. Tebe někdo unesl, Josephine."

„Cože?" Vydechla jsem a nechápavě zakroutila hlavou. „To není možné.. Možná jsme si s Tessou podobní, ale rozhodně nejsme dvojčata."

„Jak ses dostala do dětského domova, Josephine?" Ozvala se konečně Lyra.

„Když jsem měla tři roky, moji matku zatknuli a nikoho jiného jsem neměla." Odpověděla jsem.

„A jak se tvoje matka jmenovala?" Pokračovala v pokládání otázek.

„Nepamatuji si jí, ale opatrovatelka mi řekla, že se jmenovala Sabrina-„

„Collmanová," dokončila za mě větu a já přikývla. „Sabrina Collmanová byla zdravotní sestra v nemocnici, kde jsem rodila. Potom co tě unesli, zmizela taky. Dala výpověď a jako by se po ní slehla zem."

„Ne, to nemůžu být pravda." Zakroutila jsem hlavou a zvedla se z gauče. Podívala jsem se na Tessu, která v tichosti seděla a byla úplně bledá. „Omluvte mě, ale musím jít pryč." Rychle jsem vyběhla z Donaldovi kanceláře a běžela najít Jamieho, ale najednou jsem do někoho narazila.

„Jsi v pořádku?" Zeptal se klučičí hlas a já zvedla pohled. Znovu jsem se setkala tváří tvář tomu klukovi z parkoviště. „Tesso jsi nějaká bledá."

„Nejsem Tessa!" Vykřikla jsem zoufale. „A teď mě pusť." Vytrhla jsem se mu a dala se znovu do běhu. Doufala jsem, že mě odvezou zpět do dětského domova. A doufala jsem, že Jamie se vrátí se mnou. Abychom mohla zapomenout na všechno, co se tady stalo.

Jamie nahoře 

A můžete mi psát otázky na character ask, aby jste se něco dozvěděli :)