Po týdnu jsem si už začala zvykat na to, že je v mém životě Josie. I přesto, že se mi vyhýbala, jak jen to šlo. Chtěla jsem jí dát čas, protože pro ni to bylo ještě složitější než pro mě. „Hádejte, co jsem zjistila?" Vletěla do chatky Cara. Josie a Nora ležely každá ve své posteli, mezitím co já seděla na zemi a lakovala si nehty. Měli jsme polední klid a já nevěděla, co jiného dělat.
„Co?" Zamumlala ospala Nora. Očividně na chvíli usnula, dokud sem nevletěla Cara.
„Večer je diskotéka." Zatleskala nadšeně.
„Cože?" Vyletěla Nora dosedu. „Už jsem si myslela, že na nás Donald s diskotékou zapomněl."
„On? Nikdy." Usmála se Cara a já s úsměvem zakroutila hlavou. Měla pravdu. Donald by na diskotéku nikdy nezapomněl.
„O co jde?" Ozvala se z ničeho nic Josie a já se na ní překvapeně podívala. Bylo to poprvé, co se zapojila do konverzace. S nikým jiným, než s Jamiem jsem jí mluvit neviděla. „Je to povinné nebo můžu zůstat v chatce?"
„To rozhodně nepřipadá v úvahu!" Zakroutila Cara hlavou. „Diskotéka je nejlepší táborová aktivita."
„Cara má bohužel pravdu," přikývla jsem. Josie se na mě překvapeně podívala. „neboj se, bude se ti to líbit."
„Nevím, co si ani obléct." Sklopila hlavu.
„Můžeš si půjčit něco mého." Vyhrkla jsem bez přemýšlení. „Velikost máme stejnou.."
„Ještě si to rozmyslím," zamumlala a zvedla se. „jdu za Jamiem. Uvidíme se později." Vyšla z chatky a já si povzdychla.
„Jsi v pořádku?" Zeptala se opatrně Nora.
„Jo," přikývla jsem. „jen jí očividně musím dát více času."
Stála jsem před zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Na sobě jsem měla bílé letní šaty a tenisky. Vlasy mi Nora spletla do dvou copánků. „Tesso?" Ozvala se za mnou z ničeho nic Josie, která se zrovna vrátila od Jamieho. „Tvá nabídka s šaty stále platí?"
„Samozřejmě," přikývla jsem a otočila se k ní. „pojď něco ti najdeme." Došla jsem ke své skříni a otevřela ji. „Vybírej." Posadila jsem se na postel a sledovala Josie, která se opatrně dotýkala látek mých šatů.
„Páni," vydechla. „stíháš to vůbec všechno nosit?"
„Máma už je prostě taková. Skoro každý víkend spolu jezdíme nakupovat a-„ zarazila jsem se, protože mi došlo, co říkám. Josie o krok odstoupila a skříň zavřela.
„Asi si obleču něco svého," zašeptala. „tvoje oblečení není moc můj styl."
„Josie-„
„Nech to být, Tesso." Skočila mi do řeči. „Stejně je úplně jedno, co budu mít na sobě, protože se tam moc dlouho nezdržím. A měla by si jít.. Cara s Norou na tebe už čekají v jídelně."
"Klidně na tebe počkám." Namítla jsem, ale Josie zakroutila hlavou. "dobře," zamumlala jsem. "uvidíme se tam." Vyšla jsem z chatky a zamířila k jídelně. Za sebou jsem uslyšela kroky, tak jsem se zvědavě otočila.
"Sluší ti to." Usmál se na mě široce Jamie a já pobaveně zakroutila hlavou.
"Jsem Tessa. Josie je ještě uvnitř." Kývla jsem k chatce. Jamie se rozesmál.
"Já vím, že jsi to ty, Tesso." Odpověděl. "Možná tě to překvapí, ale já tě od Josie rozeznám. Neptej se jak, ale vždycky bych vás rozpoznal." Pousmál se. "Můžu tě doprovodit?" Kývl k jídelně.
"Josie na tebe nečeká?" Zeptala jsem se překvapeně. Jamie zakroutil hlavou.
"Řekla, že na ní mám počkat v jídelně," vysvětlil. "takže o co na té diskotéce jde?" Nadzvedl tázavě jedno obočí a já se potichu uchechtla.
"Myslím, že o to, abychom se pobavili," řekla jsem. "nějaký čas tam jsou i maloši a když odejdou spát, tak se to teprve rozjede."
"To zní fajn." Zazubil se. "Zamlouvám si u tebe tanec." Mrkl na mě. "Teda jestli budeš chtít."
"Budu," přikývla jsem. Došli jsme do jídelny a došli k Noře, Caře a Peterovi s klukama. "nechápu proč sem chodíme už od začátku."
"Protože chceme zavzpomínat na staré časy." Zasmál se Peter. "Kde je Josie?"
"Přijde za chvíli." Zamumlala jsem. Uběhlo zhruba dvacet minut a Josie se stále neukázala. "Asi bych se měla jít podívat jestli je v pořádku." Zvedla jsem se od stolu.
"To nemusíš." Zakroutil Peter hlavou a díval se někam za mě. Nechápavě jsem se otočila a spatřila jí. Nevím, kde ty šaty sehnala, ale dokonale ji padli. Vlasy měla spletené do jednoho copu, který měla přehozený přes rameno. Na nohou měla podobné tenisky jako já. Rozhlédla se po jídelně a když nás spatřila, pomalu se vydala k nám.
"Omlouvám se, že jdu pozdě, ale trochu jsem se zdržela." Široce se usmála a její pohled padl na Petera. Nevím, jestli jsem si toho všimla jenom já, ale neuniklo mi, jak si jí prohlížel. Tenhle pohled jsem u něho ještě nikdy předtím neviděla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
