Our first summer (Book 4)

-Theresa-

Když začal táborák, Josie někam zmizela. Myslela jsem si, že je třeba s Jamiem, ale toho jsem našla s Peterem a ostatními kluky. Zhluboka jsem se nadechla a došla k nim. „Ahoj neviděli jste Josie?" Zeptala jsem se.

„Ne," zakroutil Jamie hlavou. „kdy si jí viděla naposledy?" Pokrčila jsem rameny a Jamie se rozhlédl se. „Není třeba v chatce?"

„Tak jsem byla." Odpověděla jsem. „Myslela jsem, že je třeba s tebou, ale potom jsem tě uviděla a-„

„Musím jí najít." Zamumlal.

„Pomůžu ti." Nabídla jsem se s Peterem zároveň. Dohodli jsme se, že já půjdu s Jamiem, protože to tady znám líp než on. Šli jsme v tichosti, ale nevydržela jsem být potichu dlouho. „Myslím, že mě nenávidím."

„Cože?" Překvapeně se na mě podíval.

„Nenávidí mě, Jamie. A já to asi chápu. Vyrůstala jsem v rodině mezitím, co ona-„

„Tak to není," povzdychl si. „je toho na ní jen moc. A ty si to nemůžeš vyčítat.. není to tvoje chyba. Josie vždycky byla samostatná a nikoho si k sobě nepouštěla. Ani nevím, čím jsem jí tak okouzlil, že si pustila k tělu mě."

„Miluješ jí?" Zeptala jsem s a překvapila tím i sama sebe.

„Cože?" vyhrkl. „Ne. Josie jsem vždycky bral jako nejlepší kamarádku.. no spíš jako sestru. A ona mě bere stejně."

„Aha." Zamumlala jsem. Došli jsme k jezeru a já ji konečně spatřila. Seděla na konci molu s nohama dole. Sledovala měsíc a na sobě měla černou mikinu a tepláky. „Tady je," oddychla jsem si. „měl by si za ní jít."

„Nebo by si tam měla jít ty," zašeptal potichu a usmál se na mě. „zkus si s ní promluvit, Tesso. I když je to pro obě z vás nové, jste sestry." Natáhl ruku a dotkl se mého ramene. Pod jeho dotykem jsem cítila příjemné šimrání. „Počkám na vás u táboráku. Mezitím najdu Petera a řeknu mu, že je všechno v pořádku."

„Dobře." Přikývla jsem a zhluboka se nadechla. Opatrně jsem se vydala k ní a beze slova se posadila vedle ní. „Měla jsem strach, že ses třeba ztratila." Josie se potichu uchechtla a já se na ní podívala. „Vážně, Josie. Neznáš to tady tak dobře jako já.. kdyby si šla třeba do lesa-„

„Nedělej, že tě to zajímá," skočila mi do řeči a podívala se na mě. „Až tábor skončí tak se vrátím do domova a ty na mě můžeš zapomenout."

„Cože?" vydechla jsem překvapeně. „Opravdu si myslíš, že tě máma nechá v domově? Slyšela jsi co říkala, ne? Hledali tě."

„A nenašli," pokrčila rameny. „takže o mě nemusí mít žádnou starost. Jsem zvykla na to, že jsem sama. Nepotřebuji rodinu."

„Posloucháš vůbec, co říkáš?" Začínala jsem být naštvaná. Jak tohle může říct? „Jsme rodina!"

„Nemám rodinu!" Vykřikla a zvedla se. „Nikdy jsem jí neměla, rozumíš?" Všimla jsem si slz v jejích očích. „Ale to ty nepochopíš. Měla jsem všechno. Dárky k Vánocům, k narozením.. všechno. Holka jako ty to nikdy nepochopí." Zakroutila hlavou. Chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co. Josie se otočila a vydala se pryč. Neměla jsem chuť se vracet k táboráku, takže jsem se zvedla a zamířila do chatky. Když jsem procházela kolem táboráku, všimla jsem si Josie a Jamieho. Josie naštvaně rozhazovala rukama a o něčem s ním diskutovala. Přidala jsem do krku, aby si mě nikdo nevšiml.

Když jsem došla, zašla jsem si rychle do sprchy a převlékla se do kraťasů a trika na spaní. Posadila jsem se na postel a vzala do ruky svůj mobil. Chtěla jsem zavolat mámě, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Pořád jsem byla naštvaná, že mi o Josie neřekli dřív. Najednou někdo zaklepal. „Dále!" Zavolala jsem. Dveře se otevřeli a dovnitř strčil hlavu Peter. Když mě viděl sedět na posteli v pyžamu zamračil se.

„Neříkej mi, že jdeš spát!"

„Možná-„pokrčila jsem rameny. Peter vešel dovnitř a rozhlédl se po chatce. Spatřil moje legíny a triko a hodil to po mě. „Co to děláš?" Zeptala jsem se překvapeně.

„Převlékneš se a půjdeš ke mně do naší chatky. Protože máme každoroční flašku."

„Nemám náladu." Zamumlala jsem a položila oblečení vedle sebe.

„Ty? Theresa Jonesová? Holka, která si to nikdy nenechala ujít?" Zvedl překvapeně jedno obočí. Jen jsem pokrčila rameny a podívala se na své ruce, které jsem měla položené ve svém klíně. „Tesso, co se děje?"

„Já nevím," zašeptala jsem. „od té doby, co o Josie vím.. Tak se cítím jinak. Mám pocit, že jsem našla něco, co mi celý život chybělo." Peter došel ke mně a posadil se vedle. Objal mě okolo ramen a já si položila hlavu na jeho rameno. „Prostě mě dneska nech o samotě, prosím. Slibuji, že se přidám příště."

„Klidně tady můžu zůstat s tebou." Nabídl se, ale zakroutila jsem hlavou. „Dobře." Peter se zvedl a věnoval mi úsměv. „Dobrou, Tess."