Our first summer (Book 4)

-Josephine-

Stála jsem u brány a čekala na mého parťáka. Donald mi řekl ať se o to nestarám, že už někoho mám a počkám na něho tady. Takže tady čekám a ta dotyčná osoba má už deset minut zpoždění. "Promiň, že jdu pozdě. Už zase." Ozvalo se za mnou. Překvapeně jsem se otočila a spatřila Petera. "Nevím, proč za tebou vždycky chodím pozdě." 

"Všichni už šli." Založila jsem ruce na hrudi. "Jdeme pozdě." 

"Nejdeme. Děcka vychází až za půl hodiny. A ti ostatní nemají deku a občerstvení." Zvedl do vzduchu piknikový košík. "Poděkovat mi můžeš později. Teď pojď." 

"Masky máš?" Zeptala jsem se.

"Samozřejmě." Přikývl a znovu přede mnou zamával s košíkem. "Myslel jsem na všechno Josephine." Zarazila jsem se, když jsem z jeho úst slyšela celé moje jméno. Šli jsme potichu vedle sebe a já uvažovala, proč si ho připouštím tak moc k tělu. Nikdy předtím se mi to kromě Jamieho nestalo. Došli jsme místo a Peter rozložil na zem deku. Posadil se a košík položil vedle sebe. Otevřel košík a podal mi masku.

"Děkuji." Zamumlala jsem a posadila se. Snažila jsem se od něho držet odstup, ale moc to nešlo. "Tak co máme vlastně dělat?" 

"Nic moc," pokrčil rameny. "jsme úplně na konci, takže budou už vystrašení dost. Takže stačí, když je postrašíme jen trochu." Usmál se a já přikývla. Byla tma, takže jsem Petera moc neviděla. Ale cítila jsem na sobě jeho pohled. 

"Proč se na mě tak koukáš?" Zeptala jsem se. 

"Nekoukám." Uhnul pohledem a podíval se před sebe. I přesto, že byla tma, věděla jsem, že mu na rtech visí úsměv. "Jak se máš?" 

"Dobře," odpověděla jsem. "ale myslím, že na tohle ses nechtěl zeptat." 

"No dobře," rozesmál se. "zajímalo mě, jestli si mluvila už svými rodiči." Pořád se mi to slovo rodiče zdálo divné, ale už jsem si zvykala. 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. Znovu jsem na sobě cítila jeho pohled. "nejsem si jistá, co bych jim měla říct. Je to zvláštní víš? Po tolika letech zjistit, že vlastně rodinu mám. Pořád nevím, jestli ze mě třeba nebudou zklamaní." 

"Nebudou," zakroutil hlavou. "měla by si jím dát šanci. Tvou mámu i tátu znám. Jsou to fajn lidé." Usmál se. "aspoň by si věděla po kom jsi tak skvělá." 

"Skvělá?" Uchechtla jsem se. "někdy si říkám, že vlastně ani nevím, kdo jsem." Zahleděla jsem se na tmavý les a povzdychla si. "Moje má- Lyra je slavná. Co až lidé zjistí, že jsem její dcera? Budou mě pronásledovat novináři?" 

"Nebudou," zakroutil hlavou. "Lyra chránila i Tessu. Nikdy na ní novináři nešli." Odpověděl a já jsem se na něho překvapeně podívala. Začala jsem si zvykat na tmu, takže jsem už rozeznávala jeho obličej. "To jsi nevěděla nebo co?" 

"Možná to vysvětluje, proč jsem o Tesse skoro vůbec nevěděla." Zamumlala jsem. "Možná kdybych o ní věděla dřív-" zakroutila jsem hlavou, abych zahnala tu myšlenku. "A teď dost o mě. Co ty a tvoje rodina?" 

"Co by jsi chtěla vědět? Bydlím s mými rodiči. Jsem jejich jediný syn, takže řekněme, že mě rozmazlují." Zazubil se.  

"Vážně? Vůbec jsem si nevšimla." Zasmála jsem se. Peter do mě šťouchl a já se svalila smíchy na záda. Peter se rozvalil vedle mě a oba jsme se zahleděli na nebe. Přes husté větve stromů jsem spatřila hvězdy a měsíc. "Někdy jsi říkám, že jet sem byl osud." Peter se natočil na bok a zadíval se na mě.

"To byl," přikývl. "možná se to takhle mělo stát. Všechno má svůj důvod.. to mi vždycky říkala babička." 

"Babička je očividně moudrá žena." řekla jsem. Peter přikývl. "Můžu se tě na něco zeptat? Kdybych se zeptala Tessy tak by byla z toho nápadu nadšená.. takže se potřebuji zeptat i někoho třetího." 

"Povídej." Pobídl mě. Zhluboka jsem se nadechla.

"Jak ses ptal na to, jestli jsem mluvila s Lyrou a Christopherem.. myslíš že je špatný nápad jim zavolat a požádat je, aby dojeli? Dřív než bude vystoupení?" 

"Ne," Peter se posadil a zadíval se na mě. Napodobila jsem ho. "myslím, že je to dobrý nápad. Musíš si s nimi promluvit. A já na tebe počkám a až budeš chtít tak si o tom spolu můžeme klidně popovídat.

"To by bylo fajn," usmála jsem se. Najednou jsem od cesty uslyšela dětský výkřik. "myslím, že blíží." 

"Máš pravdu," přikývl a postavil se. Vzal si masku a nasadil si ji na obličej. Podal mi ruku, aby mě vytáhl na nohy. "pojďme trochu postrašit malé děti."