Our first summer (Book 4)

-Josephine-

Seděla jsem ve svém starém pokoji v domově u okna a dívala se ven. Byla jsem tu už celý týden a s Tessou a Jamiem jsem mluvila jen párkrát. Chápala jsem to, protože toho měli na táboře hodně. Trochu mě mrzelo, že se neozval Peter. Měla jsem pocit, jako kdyby na mě zapomněl. Někdo zaklepal na dveře a já se zvedla, abych mohla otevřít. "Nemám náladu na žádné společné aktivity-" Začala jsem, ale před dveřmi stála Tessa.

"Tesso?" Vydechla jsem překvapeně a padla jí okolo krku. "Panebože co tady děláš? Nemáš být na táboře?"

"Řekněme, že jsme si dali den volno." Zazubila se.

"Dali?" Nadzvedla jsem jedno obočí a za jejími zády se objevil Jamie a Peter. Tessa ustoupila stranou, aby mě mohli obejmout. Zůstala jsem v Peterově náruči déle, než bylo nutné. Cítila jsem jeho ruce na svých zádech a jeho dech ve vlasech. Když jsem se od něho odtáhla, podívala jsem se na Tessu a Jamieho, kteří nás s úsměvem sledovali. "Co tady děláte?"

"Jak řekla Tessie, vzali jsme si den volna." Pokrčil Jamie rameny a políbil Tessu do vlasů. "Neboj se, Donald i tvoje máma s tátou to ví. Dokonce i vychovatelce nevadí, že tě uneseme do města na oběd." Mrkl na mě a já se usmála.

"Neviděla jsem vás týden, ale tak moc jste mi chyběli." Řekla jsem.

"Věř mi.." Usmál se Peter. "Taky si nám chyběla." 

"Myslím, že byste na ten oběd měli jít sami." Ozvala se najednou Tessa a já se na ní překvapeně podívala. "Jamie mi to tady zatím ukáže a my se uvidíme později." Došla ke mě a pevně mě objala. Jamie mi věnoval jeden se svých úsměvů a s Tessou odešli pryč. Podívala jsem se na Petera, který sledoval svoje tenisky.

"Proč se chová tak divně?" Zeptala jsem se. "Děje se snad něco?" 

"Chtěla nám dát čas." Zamumlal.

"Čas na co?" Zamračila jsem se nechápavě. Peter se na mě podíval a povzdychl si.

"Musím ti něco říct, Josie. Můžeme jít někam jinam?" Zeptal se a já přikývl. Vzala jsem si mikinu a nahlásila vychovatelce, že jdeme do města. Nevěděla jsem o čem mluvit a Peter taky mlčel, takže jsme do parku došli v tichosti. Posadila jsem se na svoji nejoblíbenější lavičku, odkud jsem vždycky sledovala šťastné děti s jejich rodiči. Položila jsem si ruce do klína a zhluboka se nadechla.

"Řekneš mi už o co jde? Protože mám pocit, že se jinak zblázním." Řekla jsem. Peter se ještě neposadil a přešlapoval nervozně na jednom místě. 

"Je důvod, proč jsem přijel, Josie," začal. "Potřeboval jsem se s tebou rozloučit." 

"Rozloučit?" Vydechla jsem nechápavě. "O čem to mluvíš? Vždyť se uvidíme na táboře. Budeme mít ještě celý měsíc. A bydlíme ve stejném městě.." 

"Až se vrátíš tak na táboře už nebudu. A možná nebudu ani ve městě, až se tam nastěhuješ." 

"Cože? Asi to nechápu-" byla jsem zmatená. Zmatená z toho, co říká. Zmatená ze všeho. Byl to snad nějaký vtip? Je tu někde schovaná Tessa a natáčí to? Nějaký sourozenecký vtípek, který jsem ještě nepochopila?

"Mí rodiče se budou asi rozvádět, Josie. Můj otec podvádí moji mámu. A letos jsem měl tábor dovolený jen na měsíc. Vím, že ti to asi nedává smysl, ale je to tak. Je mi to líto.." 

"Je ti líto, že jsem se do tebe zamilovala nebo to, že mě možná nikdy v životě už neuvidíš?" Zeptala jsem se a podívala se na něho. Peter překvapeně zamrkal a já věděla proč. Právě jsem přiznala, že jsem se do něho zamilovala. A nelitovala jsem toho. Zvedla jsem se z lavičky a přešla k němu. "Nikdy jsem to k nikomu ještě necítila. Takže mi teď neříkej, že to prostě necháme být. Vím, že cítíš to stejné, co já k tobě." 

"Josie-" Povzdychl si a uhnul pohledem, ale já uchopila jeho obličej do dlaní a donutila ho, aby se na mě podíval. 

"Můžeme to vyřešit ne? Tvoje máma se určitě nebude chtít odstěhovat daleko. A já se na tábor taky už nemusím vracet... můžu po soudu jet přímo domů. A ty tam můžeš být se mnou." 

"Nemůžu tě připravit o tvůj první tábor, Josie." Povzdychl si.

"Co by to byl za tábor, kdyby si tam nebyl ty?" Vydechla jsem s úsměvem a přitiskla rty na ty jeho.