Our first summer (Book 4)

-Josephine-

Probudila jsem se dřív než ostatní, takže jsem se potichu oblékla a vyšla z chatky. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se včera pohádala s Jamiem, jen kvůli tomu, co jsem řekla Tesse. Co ho to vůbec zajímá? Měl by být na mé straně. Rozhlédla jsem se po táboře a zjistila, že všichni očividně ještě spí. A nedivila jsem se, protože nebylo skoro ani šest. Ale i v domově jsem vstávala tak brzo, protože jsem chodila každé ráno běhat. A neměla jsem v plánu tady přestat. Rozběhla jsem se a rozhodla se oběhnout jezero. Potřebovala jsem z hlavy dostat všechny včerejší informace, ale nešlo to.

Když jsem doběhala, posadila jsem se k ohništi. Můj zrak spadl na pomačkaný kelímek na zemi. Pozorovala jsem ho do té doby, než si za mnou někdo odkašlal. Překvapeně jsem se otočila a spatřila Donalda. „Můžu?" Kývl na místo vedle mě. Jen jsem pokrčila rameny a trochu se posunula. „Chceš si promluvit?"

„Nemám o čem." Zamumlala jsem.

„Já myslím, že máš." Pousmál se. „Jsi tvrdohlavá jako tvůj táta."

„Nechci o tom mluvit." Zopakovala jsem. Donald si povzdychl a zadíval se na mě.

„Jednou si o tom budeš muset s někým promluvit, Josie. Chápu, že tvůj život se teď změnil-„

„Nic nechápeš!" Vykřikla jsem zoufale a v očích cítila slzy. „Nikdo to nechápe! Víš, co je napsané v mé složce? Převzata z domácího násilí! Takže nejen, že mě unesla. Ona mě i mlátila! Proč mě teda unášela, když o mě ani nestála?!"

„Děvče-„ Donald mě chtěl obejmout, ale prudce jsem se postavila a o krok ustoupila. „Pokud chceš mluvit se svými rodiči-„

„Nemám rodiče." Zamumlala jsem. „A teď mě omluv, musím si dát sprchu." Nečekala jsem na jeho odpověď a dlouhými kroky zamířila do chatky.

Po snídani jsme hráli první hru. Muselo se chodit po lese a hledat papírky s hádankami. Tým, který uhádne více hádanek vyhrává. Šla jsem jako poslední a dívala se na lidi přede mnou. Najednou se na mě otočil Peter, který šel vepředu s nějakou hnědovláskou a podíval si s ní. Něco jí řekl a zastavil, dokud jsem ho nedošla.

„Té holce budeš chybět." Řekla jsem.

„Jmenuje se Amber," řekl se smíchem. „a nebudu. Ví, že s ní nikdy nic mít nebudu." Amber jako by věděla, že o ní mluvíme se otočila a zamračila se.

„A jsi si jistý, že o tom ví?" Zeptala jsem se. Peter se znovu zasmál a pokrčil rameny. „Měl by ses k ní vrátit. Ona je lepší společnost než já."

„Nemyslím si." Odpověděl a já se na něho podívala. To jsem, ale neměla dělat, protože jsem se přestala dívat pod nohy a zakopla o kořen stromu. Už jsem čekala tvrdý pád, ale Peter mě chytil. „Měla by sis dávat pozor."

„Moc vtipný." Vytrhla jsem se mu a pokračovala v chůzi. „Nechtěl by ses vrátit dopředu a pomáhat jim? V hádání jsi fakt dobrej."

„Já jsem dobrej ve více věcí." Mrkl na mě. Jen jsem zakoulela očima a neodpověděla mu na to. „Proč jsi včera nepřišla k nám na chatku."

„Neměla jsem náladu." Odpověděla jsem.

„To neměla ani Tessa. Jde vidět, že jste dvojčata." Zasmál se. Prudce jsem se zastavila a podívala se na něho.

„Nemluv o tom, dobře? Nechci o tom mluvit." Znovu jsem pokračovala v cestě a přidala do krku, abych se ho zbavila, ale doběhl mě.

„Musíš o tom mluvit, Josie. Tohle prostě jen tak nezmizí." Snažila jsem se ho ignorovat, stejně jako všechny, kdo se na mě dnes ráno u snídaně dívali, ale nešlo to. Pořád jsem v hlavě slyšela jeho slova. Nezmizí to. V tom má rozhodně pravdu. „Můžeme si o tom promluvit spolu, jestli budeš chtít."

„Proč se o mě tak zajímáš?" Zeptala jsem se nechápavě. „Vůbec mě neznáš."

„Možná tě chci poznat." Pokrčil rameny. „Tak co říkáš? Dnes večer na molu? Mluvil jsem s Donaldem a na dnešní večer je plánované volno."

„Dobře." Zamumlala jsem. „Dneska večer." 

Já prostě Petera musela dát jako Hera.. protože ho prostě milujuu <3