Our first summer (Book 4)

-Theresa-

Seděli jsme u snídaně a povídali si o hře, kterou budeme hrát odpoledne. Cara ji vysvětlovala Jamiemu a Josie. "Tesso? Můžeš na chvíli?" Zavolal na mě Donald, který přišel do jídelny. Zvedla jsem se od stolu a vydala se za ním. Došli jsme před jídelnu a já si založila ruce na hrudi.

"Děje se něco?" Zeptal jsem se.

"Dneska dojedou tví rodiče," řekl a já překvapeně zamrkala. "Josie mě požádala, abych jim zavolal. Vypadá to, že s nimi chce mluvit. A tvá máma mě požádala, abych vás obě dneska vynechal odpoledne z her."

"Proč i mě?" Nechápala jsem. "Neměli by si prvně promluvit jen s Josie. Já své rodiče znám.. teď je na řadě Josie, aby je poznala, Donalde. Takže já půjdu hrát a ty to mámě vysvětli. Myslím si, že to pochopí." Donald s úsměvem přikývl a já se vrátila do jídelny.

"Všechno v pořádku?" Zeptala se Josie.

"V naprostém," přikývla jsem. "můžu s tebou po snídani mluvit?" 

"Samozřejmě." Usmála se. Když jsme dojedli, šla jsem s Josie napřed. "Tak o čem si chtěla mluvit?" 

"Donald mi řekl, že přijede máma s tátou," vysvětlila jsem. "proč si mi to neřekla? Mohla jsi jim zavolat ode mě. Nebo jsem jim mohla zavolat já." 

"Nevěděla jsem, jestli ti to nebude vadit," zamumlala. Překvapeně jsem se zastavila a podívala se na ní. 

"Proč by mi to mělo vadit?" zamračila jsem se. "Jsi moje sestra, Josie. Kdy to konečně pochopíš?" 

"Nejsem zvyklá na rodinu-" Začala, ale skočila jsem jí do řeči.

"Tak si začni zvykat." 

Šli jsme po lese ve dvojicích a hledali kartičky s nápovědou. Čím víc nápověd, tím to budeme mít v dalším kole jednoduší. Šla jsem vedle Jamieho a mezi námi vládlo ticho. Stále jsem musela přemýšlet, jestli už máma s tátou dojeli do tábora a jestli už jsou s Josie. "Proč jsi tam nezůstala s nimi?" Zeptal se najednou. Překvapeně jsem se na něho podívala. "V táboře. S tvými rodiči a s Josie." 

"Jak jsem řekla Donaldovi," pokrčila jsem rameny. "já své rodiče znám, Jamie. Josie si zaslouží chvíli, aby s nimi byla o samotě a poznala je. A oni aby mohli poznat jí. Věděl jsi, že u nás v domě je zamčený pokoj? Nikdy jsem tam nebyla a nikdy mi nikdo neřekl, co je za dveřmi. Ale teď vím, že tam je její pokoj. Mí rodiče ten pokoj nikdy nezrušili, protože doufali, že se jim Josie vrátí."

"To jsem nevěděl," zakroutil hlavou. "ale slyšel jsem, že máte i mladší sestru." 

"To máme," přikývla jsem. "je kouzelná. Nemůžu se dočkat až se s ní Josie seznámí. Molly bude šťastná až zjistí, že má ještě jednu sestru. A až se Josie přestěhuje k nám, tak jí seznámím s mými přáteli a-" Zarazila jsem se, protože jsem si všimla, že se Jamie zastavil. "Děje se něco?" 

"Věděl jsem, že Josie asi půjde s vámi.. ale až teď mi to nějak dochází. Co budu dělat, až jí nebudu mít v domově? Nikdy jsem neměl nikoho kromě ní." Až teď mi došlo, že to musí být těžké i pro něho. Chtěli jsme mu vzít jedinou osobu, kterou měl.

"To se nějak udělá," slíbila jsem. "přijdu na něco, aby tě neztratila a aby jste mohli být v kontaktu." Aby si mohl být v kontaktu se mnou, ozvalo se mi v hlavě. Došla jsem k němu a zaklonila hlavu, abych se mu zadívala do očí. "Slibuji." 

"Nejsem si jistý, jestli se ti to povede." Povzdychl si. "Pochybuji, že mě přesunou do jiného domova poblíž vás. Musím si prostě zvyknout, že o Josie přijdu." 

"Ne!" Zakroutila jsem hlavou a chytila ho za ruku. "To nedopustím, rozumíš? Byl si tady pro ní doteď a já možná toužím po tom, aby po táboře jela s námi, ale nechci, aby byla smutná. A věř mi- kdyby o tebe přišla, tak by smutná rozhodně byla." 

"Dobře," přikývl. "promiň neměl jsem to začínat. Asi bychom měli pokračovat v cestě, jinak na nás ostatní budou naštvaní." 

"Kašlu na ostatní." Pokrčila jsem rameny. "Jsem ráda, že jsi mi to řekl, Jamie." Stoupla jsem si na špičky a omotala ruce kolem jeho krku. Cítila jsem jak mě Jamie chytl za pas a já se zhluboka nadechla. A v ten moment jsem věděla, že to nějak zařídit musím. Nejen kvůli Josie, ale i kvůli sobě. Nemůžu o něho přijít.