Neskutečně mě mateš

Nevěřím ti ani slovo

V pondělí jsem nešla do školy. Ani v úterý. Šla jsem až ve středu. Shawn tam byl. Ani jeden jsme nemluvili. A byl to můj nejlepší den ve škole.
Ignoroval mě stejně, jako já jeho. Až do oběda...
Za ten víkend a dva dny, co jsem byla doma, mě kontaktovala Taylor a ptala se mě na nějaké věci jako třeba, jak je to teď mezi mnou a Shawnem. Taky si stěžovala, že mě neprávem políbil a tak dále. Nejdřív jsem na její zprávy nereagovala, ale byla neodbytná a já se jí rozhodla odepsat. Pak jsem si s ní psala celý den. Zjistila jsem, že je hrozně fajn, a tak jsem se jí svěřila například s tím, že to byla moje první pusa, a proto jsem tak vyváděla. Naprosto mě chápala a řekla, že by se zachovala stejně. Hrozně jsem si tu holku oblíbila a teď jsme byly něco, jako nejlepší kámošky.
"Chtěla bych letět zpátky do New Yorku." Oznámím Taylor najednou.
"Jako že bys mě tady nechala?"
"Ne to ne. Ale je tam stále můj táta. Sice jsme se všichni odstěhovali sem do Toronta, ale on pořád létá do New Yorku. Prý je to kvůli práci, ale podle mě to tam má radši než tady."
"Takže ty to tam máš taky radši?"
"Ne. Je to tam moc hezký, jenže já už odmalička snila o tom, abych bydlela tady. Vlastně to bylo kvůli mně, že tady bydlíme. Ale myslela jsem to tak, že bych tam letěla třeba jen na víkend, abych na to město úplně nezapomněla, chápeš?"
Vždycky jsem přišla ze školy a začala jsem mámě vyprávět různé historky o Torontu a podobně. Už mě měla plné zuby, ale i tak mě poslouchala a chtěla, abych si ten sen splnila. Takže to zařídila."
"Aha, tak to doufám, že si ti to splní."
"Díky."
Šly jsme si sednout k jednomu velkému stolu a já si všimla, že už je tam Shawn. Jenže byla středa a všude studenti. Musela jsem si tam sednout. Krucinál.
Po cestě za ním mi Taylor zašeptala do ucha: "Bude to v pohodě, kreju ti záda."
Přikývla jsem a šla jsem dál.
"Ahoj kluci." Pozdravila je Taylor.
Byli tam totiž JENOM kluci.
"Čau." pozdravili všichni naráz. Až na Shawna. Seděla jsem naproti němu a říkala jsem si, proč je tenhle kluk tak oblíbený?
"Ahoj Camilo." Řekl nečekaně Shawn.
"Nazdar." Odvětila jsem a ani jsem se na něj nepodívala.
Snědla jsem toho vážně málo a když jsem usoudila, že nechci být přítomna, prostě jsem řekla: "Tak jo, musím jít. Mám ještě nějaké zařizování doma. Mějte se." Říkala jsem to všem až na Shawna. Ten jeho pohled, jako že ho to hrozně mrzí, byl ještě horší, než kdyby dělal, že se nic nestalo.
Šla jsem velmi pomalu a nestihla jsem tím pádem autobus. To se mi vymstilo, protože druhým autobusem jezdí i Shawn Mendes.
Takže využil toho, že si můžeme promluvit a začal konverzaci.
"Co Connor?"
Nadechla jsem se. Až teď jsem si uvědomila, že mě poté události ani nekontaktoval nebo něco. Nezeptal se, jestli jsem v pohodě...
"Co by bylo?"
"Chodíte spolu?"
"Co je ti do toho?"
Co to zase hraje?
"Odpověz mi."
"Ne, nechodíme spolu."
"Dobrý."
Oddychne si. Co to má jako znamenat?! On je rád, že s Connorem nechodím?
"Bylo by asi ponižující jít s holkou, jako jsem já a říkat ostatním 'to je moje holka', chápu to."
"Tak jsem to nemyslel."
"Jak jsi to teda myslel?"
"To je jedno."
"Dobře."
Vystoupím o dvě zastávky dřív a slyším za sebou ještě jeho otravný hlas: "Já bych se za tebe nestyděl."
Jasně, pomyslím si.
Nevěřím ti ani slovo.