Příležitost

85 11 4
                                    

Dneska mám se Shawnem doučování. A radši bych se šla zahrabat. Doufám, že si ze včerejška nic nepamatuje, protože to by byl docela trapas. Ale sama bych ráda zapomněla na to, co se včera stalo. Bohužel tolik jsem toho zase nevypila.
Konečně někdo zazvoní na zvonek, takže jdu želvím tempem "co nejrychleji" otevřít.
"Musíme jít hned cvičit na kytaru," vyhrkne zničehonic Shawn. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. A to ho znám vážně dlouho. Naneštěstí.
"Proč?" Docela mě to zajímá. On se tak divně usmívá. Už vím, proč mi to přijde jako divný úsměv, je totiž pravý a ne ironický.
"Půjdeme spolu do jednoho baru. Nahrávám pár videí a někdo velmi významný si mě všiml. Chce, abych tam zahrál. A já tam chci jít s tebou."
"Se mnou?" divím se.
"Jo, s tebou. Vím, že na kytaru se teprve začínáš učit, ale taky vím...., že umíš moc dobře zpívat..." Proboha. On po mně chce, abych s ním zpívala? Moment!
"Jak víš, že umím zpívat?"
"Slyšel jsem tě. Jednou, když jsme šli ze školy. Měla jsi sluchátka a zpívala sis tu písničku... jak se to jmenovalo? Jo! 'I'm a mess'."No tak to ne! Ten den si moc dobře pamatuji... Bylo to už před hodně dlouhou dobou, chtěla jsem být zpěvačkou, a tak jsem nacvičovala, ale nevěděla jsem ovšem, že mě někdo slyšel. Teď se chci doopravdy zahrabat.
"Bože můj," zhrozím se.
"Ale ty to vážně umíš!" ujišťuje mě.
"Shawne, do tohohle nemůžu jít.."
"Ty musíš! Je to obrovská příležitost, Camilo! Copak to nechápeš? Tahle příležitost se ti vyskytne jednou za život. Já se tím chci živit. A chci, abys tam stála na tom pódiu se mnou."
"Dobře..." Možná má pravdu. Možná se tohle vyskytne pouze jednou za život.
"Super a teď musíme napsat písničku."
"Cože prosím?" Tak o tomhle jsem ovšem nic nevěděla.
"No musí být naše. Ale neboj, už jsem jich pár napsal. Bude to hned hotový a pak už to jen odzpíváme." Koukám do země.
"Čeho se vlastně bojíš?" zeptá se mě.
"Co když se to lidem nebude líbit?"
"Bude! Chci říct..., co na tom záleží? Jsme mladí a chceme zkusit něco nového. Koho zajímá, jestli je to dobrý, když tě to baví?" Takhle jsem ho ještě nikdy neslyšela mluvit. Co se to s ním stalo?
"Tak jdeme na to," souhlasím.
"Dopadne to skvěle," ujišťuje mě.

"Mám žízeň," řeknu po nekonečném psaní naší písničky, kterou jsme nakonec pojmenovali 'I Know What You Did Last Summer'. Ještě nám zbývá posledních pár řádku a písnička bude hotová.
Přinesla jsem nám vodu, a pak jsem poslouchala Shawnovy nápady. Dohodli jsme se na tom, že tu písničku budeme zpívat oba dva a Shawn u toho ještě bude hrát na kytaru.
"Myslíš, že to dopadne dobře?" ptám se ho.
"Camilo, nedopadne to dobře. Dopadne to úžasně."
"Má cenu ti ještě věřit?"
"Kdy s tím přestaneš?"
"S čím?"
"Uznávám, že jsem ti ublížil. A omlouvám se, ale už je to za námi a otevírají se nám nové dveře. Vstoupíme tam společně?" Od kdy Shawn Mendes používá tenhle typ slov?
"Jasně že tam vstoupíme společně. Nic jiného by ti nezbývalo, tu písničku bys celou ty sám neodzpíval. Jen ode mě prostě nemůžeš čekat, že se ke mně budeš chovat chvíli mile a já ti hned skočím do náruče. To fakt ne."
Dá mi vlasy za ucho a potom na mě jen hledí skrz řasy.
"Shawne..."
"Já vím."
"Nemůžeme spolu chodit."
"To už jsi jednou říkala."
"Ty si to pamatuješ?"
"Jako ten včerejšek?"
"Jo."
"Camilo, nebyl jsem zas tak opilej." Nervózně se koukám do země.
"A všechno, co jsem ti říkal- a věř mi, že si všechno pamatuju, byla pravda," dořekne tuhle větu a pak na mě opět jen kouká.
"Nechci to uspěchat. Pochop to. Nedávno ses rozešel s Taylor. A taky ta sázka..." Začne se smát. Čemu se směje?
"S Taylor jsme spolu doopravdy nechodili. Stejně jako ty a Connor. Myslela sis, že obelstíte mě, ale ve skutečnosti jsme my obelstili tebe." No... tak to mě podrž.
"Tak to je podlý," usměju se.
"Ale to na tom víceméně nic nemění. Myslím, že na to ještě nejsme připravení," dodám ještě.
Shawn se pomalu připravuje k odchodu a než vyjde z mého pokoje, tak mi ještě řekne:
"Já na tebe počkám, neboj." Než stačím cokoliv říct, zabouchne za sebou dveřmi a odejde.
Ach jo..., ale já nevím, jestli to myslí vážně. Kéž by mě nikdy nezklamal. Jsem na něho vlastně naštvaná, protože mi poprvé ublížil a já nechci, aby si myslel, že mu to znovu dovolím. Nechci mu to dovolit.

Neskutečně mě matešKde žijí příběhy. Začni objevovat