Neskutečně mě mateš

"Nechci tě nikdy ztratit."

Dneska nastal ten den, kdy musím Shawnovi říct, že odlétám do Bostonu. Do jiného státu, abych začala svou kariéru. Zní to dost egoisticky, ale dělám to hlavně kvůli mojí mámě. Už si sice našla práci, ale než si vydělá dost peněz, bude to nějakou tu dobu trvat.
Napsala jsem Shawnovi, že se s ním musím sejít a on mi téměř okamžitě odepsal. Bojím se toho, jak zareaguje.

"Nevěděl jsem, že chceš mít další rande právě tady," pousměje se na mě Shawn. Jsme v kavárně, která je docela dost vychválená a objednali jsme si kafe. Pořád mě ale tíží ta věc ohledně Bostonu.
"Musím ti něco říct." Chci to už mít z krku.
"Dobře, ale proč se tváříš tak vážně? Míří na nás snad meteorit?" Pořád se usmívá. Ničí mě ten jeho úsměv.
"Odlétám do Bostonu." Ihned vidím, jak mu mizí úsměv z obličeje.
"To nemyslíš vážně."
"Zahajuju svoji kariéru v Americe."
"Vážně Camilo, tohle není vtipný."
"Taky to nemá být vtipný Shawne. Musím to udělat. Splním si svůj sen a taky vydělám několik peněz na moje má-"
"Takže z toho začneš dělat nějakou dobročinnost? 'Dělám to pro svoji maminku', to myslíš vážně? Řekl jsem, že umíš zpívat, ale to neznamená, že jsi hned sólová zpěvačka."
"Napsali mi dopis, že chtějí, abych tam začala svou kariéru. Tohle si odpusť."
"Ty jdeš zahájit kariéru? Dovol mi se zasmát."
"Proč se mi směješ?"
"Promiň, ale... teď jsme spolu začali chodit a ty chceš hned odjet?"
"Zase přijedu, slibuju. A oficiálně jsme spolu nezačali chodit."
"A jak myslíš, že to bude probíhat? 'Ahoj Camilo, moc mi chybíš.' 'Promiň Shawne, ale teď nemám čas.' Takovýhle vztah chceš? A podle mě je náš vztah oficiální už od té pusy na záchodech, nemyslíš?"
"Myslíš si, že všechno, co se děje v mém životě jsem chtěla? Všichni jste proti mně, ale vžijte se do mé kůže. Můžu být slavná, vždyť to byl můj sen od šesti let! Chvíli budu bydlet v Bostonu a pak se vrátím opět do Toronta. To je to tak strašný? A jestli ti to zlepší náladu, tak dobře! Chodíme spolu! Fajn?!"
"Promiň... já jen... moc tě miluju a nechci tě ztratit... Nechtěl jsem na tebe bejt zlej."
"Taky tě moc miluju." Poprvé mu to řeknu. Obejmu ho tak pevně, jako ještě nikdy. Chápu, že je naštvaný. Všichni jsou naštvaní. Ale proč mě nikdo nechápe?
"Kolik času ještě máme?" zašeptá mi do ucha.
"Necelé tři týdny."
"To je dost málo."
"To mi povídej." Po tom dlouhém objetí opřu svou hlavu o jeho rameno a on mě obejme kolem pasu. Nepotřebujeme se líbat, abychom si dokázali naši lásku. Stačí když jsme spolu a objímáme se.
"Nechci tě nikdy ztratit."
"Nechci tě nikdy ztratit," zopakuji tu samou větu po něm. A potom se políbíme. Naše polibky mi budou chybět. On mi bude chybět.

Cestou domů potkám Taylor a vážně z toho nejsem nadšená. Chci se jí vyhnout, ale bohužel marně.
"Camilo!" Nereaguju. "Camilo!" Otočím se na ni.
"Co je?" Na mém hlase je jasně znát podráždění.
"Už máš koupené letenky?"
"Proč tě to zajímá?"
"Chci se ti omluvit. Vím, že mi to trvalo celý týden, ale chápu tě a přeju ti to. Doopravdy."
"Myslíš to vážně?"
"Nikdy jsem nebyla vážnější," usměje se a obě dvě se obejmeme.
"Co ty a Connor?" zeptám se jí.
"Hodně jsme se hádali kvůli tomu tvému odjezdu, ale včera jsem se mu taky omluvila a pozvala jsem ho i na rande." Když Taylor pozve kluka na rande, tak je to co říct, protože ona nikdy nezve kluky jako první. Jsem ráda, že si uvědomila, jaký mělo její chování důsledek a rozhodla se to napravit.
"Tak to zírám," řeknu jen.
"A co ty a Shawn?"
"Teď jsem mu to řekla... nejdřív to bral taky dost špatně, ale ne tak jako ty. A nakonec to pochopil, stejně jako ty."
"To je dobře. Hlavně musíš zase přijet!"
"To si piš! Vždyť Toronto je město, ve kterém jsem chtěla bydlet odjakživa. Myslíš, že bych to vyměnila za nějaký Boston?"
"No..., já jen abys mě nepřekvapila. Ty naše zpěvačko."
"Budoucí," dodám. Obě se začneme smát. Náš společný smích mi bude chybět asi nejvíc.

"Mami!"
"Co se děje?"
"Všechno jsem to vyřešila a všichni jsou na mé straně!"
"Vidíš? Všechno chce jen čas."
"Čas je to jediné, co potřebuju. Zbývají mi už jen necelé tři týdny. Je to všechno hrozně narychlo."
"Taky mi to tak přijde, ale možná je to tak lepší. Musíme zaplatit elektřinu, hypotéku a tohle všechno. Bude lepší, když to budeme mít co nejdřív."
"To máš pravdu."
"Zítra jdu za tvojí třídní učitelkou, abych jí oznámila, že budeš studovat dálkově." Na tohle jsem třeba úplně zapomněla. Budu dálkově studovat. Co když nebudu něčemu rozumět?
"Co když se neproslavím tak moc, abychom měli dost peněz?" Tohohle se bojím ze všeho nejvíc. Že ode mě budou lidé očekávat mnohem víc, než sama dokážu.
"Nemysli stále jen na ostatní, Camilo! Mysli na svoji budoucnost. Jestli se chceš co nejvíc proslavit, musíš pro to udělat úplně všechno, co je v tvých silách."
"Jsi skvělá máma. Víš o tom?"
"To si piš, že jo." Poslední tři týdny pro mě budou hodně náročné jak se zdá. Musím nechat všechno za sebou a hledět jen a jen dopředu.