Neskutečně mě mateš

Dva týdny

Vzbudím se a uvědomím si, že už zbývají jen dva týdny. Minulý týden jsem nejvíce času trávila se Shawnem. Měli jsme opět rande a já mu čím dál tím víc věřím, když říká, že to myslí se mnou vážně.
Dneska mám jít ven se Shawnem, s Taylor, ale i s Connorem. Taylor říká, že to bude opět dvojité rande. Nejdříve musím jít ovšem do školy.
Ignoruju všechny ty pohledy, když procházím chodbou naší školy. Narazím na Shawna. Chytí mě a přede všemi mi dá pusu. Potom mi ještě jemně zašeptá do ucha:
"Nechci, abys odjela." On asi neví, že mně to taky rve srdce.
"Neboj, vrátím se tak za půl roku. Déle to trvat nebude. A navíc budeme stále v kontaktu."
"Nikdy nenajdu někoho, jako jsi ty."
"Nápodobně." Chytneme se za ruce a kráčíme společně do třídy.

O přestávce jsem došla za mojí třídní a vyřídila jsem jí, že budu studovat dálkově, ale neřekla jsem jí z jakého důvodu. Jak by to asi vyznělo? Každopádně jsem mámě ušetřila práci.
"No.., víte.., bude ze mě zpěvačka!" To asi fakt ne. Je pravda, že to ze mě chtěla dostat i násilím, ale řekla jsem jí, že je to z rodinných důvodů. Potom už mě konečně nechala na pokoji.
Když konečně nastal konec školy, vyrazili jsme všichni čtyři do parku, abychom si udělali piknik.
"Koupila jsem pár věcí k jídlu," prohlásila s radostí Taylor. Shawn byl celou dobu zticha. Chvílemi vypadal smutně, ale potom zase naštvaně.
"Co ti je?" zastavím ho a nechám Taylor s Connorem, aby šli napřed.
"Nic," odsekne.
"Shawne...," položím mu svou ruku na srdce. "Ptám se tě, co se děje."
"Podívej se, jak jsou ti dva šťastní." Podívám se směrem k místo, kam Shawn ukazuje. K místu, kde je Taylor s Connorem a společně se smějí jakýmsi vtipům.
"No a?"
"Taky chci, abychom byli takhle šťastní."
"Vždyť my jsme šťastní. Koukni na nás."
"Oba dva víme, kam náš vztah směřuje, Camilo. Víme, že to nebude věcné."
"Proč by to nemohlo být věčné? Budeme mít půlroku vztah na dálku a potom budeme opět tady. Spolu."
"Co když budeš tak moc slavná, že na mě nebudeš mít čas? Co když nás všude budou pronásledovat paparazzi? Chceš takovýhle život?"
"Já si chci splnit svůj sen."
"A je součástí tvého snu i bod 'Najít lásku svého života'?"
"Neztěžuj mi to."
"Ale taková je realita, Camilo! Já takhle prostě nemůžu! Nemůžu tě líbat tak, jako by to nebylo naposledy, chápeš to?"
"Není to naposledy." Chce se mi brečet. Donutím ho, aby se mi koukal do očí a řeknu mu:
"Slib mi, že na mě počkáš, Shawne. Slib mi, že na mě nezapomeneš." Ukápne mi jedna slza a ostatní mi pomalu stékají po tváři.
"Slibuju." Obejmeme se.
"Lidi! To jídlo bude studený!" křikne na nás Connor.
"No jo, vždyť už jdeme." Utřu si slzy a potom nechám Shawna, aby mě chytl za ruku a doprovodil mě k dece, kde máme svoje další rande.

"Camilo! Přišel další dopis! Prý máš zavolat té firmě, abyste se domluvili na věcech ohledně odjezdu a podobně. Ten dopis máš na botníku.
"Dobře, díky." Vezmu si ten dopis do pokoje a vytočím uvedené číslo.
"Dobrý den, tady Camila Cabello. Volám ohledně té nabídky, abych se stala zpěvačkou," začnu odříkávat do telefonu.
"Á! Camila. Ano, potřebujeme vám oznámit, že naše nabídka se prodlužuje na dva roky v Bostonu a potom můžete teprve zpátky do Toronta."
"Prosím?" Prosím?!
"Ano, je to tak. Víme, že to nemělo být na tak dlouho, ale pochopte, že vás ještě nikdo nezná a budeme potřebovat více času k proslavení. Potom už budete podstupovat různé koncerty v různých státech, ale můžete žít v Torontu."
"Ne, ale vy tomu nerozumíte..., já.., já tam nechci být tak dlouho dobu."
"To mě moc mrzí, ale pokud chcete být slavná, tak to musíte přijmout. Odlet máte mít za dva týdny, tak mi dejte vědět do zítřka."
"Do zítřka?"
"Ano, potřebujeme to vědět."

Napsala jsem Taylor a ta mi dala jasně najevo, že s tímhle návrhem vůbec nesouhlasí. Napsala jsem ale i Connorovi a Shawnovi. Connor mi odepsal, že pokud je to můj sen, měla bych za ním jít. Shawn mi ihned po přečtení zavolal.
"Dva roky?! Mělo to být půlroku!" křičel.
"Já vím, já vím..."
"Doufám, že jsi to odmítla."
"Mám čas do zítřka."
"To je dobře. Už jim ani nemusíš volat."
"Shawne, ty to nechápeš..., já tam chci jet."
"To nemyslíš vážně, Camilo! Půlrok by se dal ještě vydržet, ale dva roky?!"
"Slíbil jsi mi, že na mě počkáš."
"Ty jsi mi slíbila, že se za půlroku vrátíš."
"Neber to tak vážně."
"Nemám to brát vážně? Děláš si srandu? Takže já beru náš vztah vážně a ono je to špatně?"
"Já ho taky beru vážně. Pochop mě. Prosím."
"Já se o to snažím!"
"Počkej na mě, ano? Po dvou letech spolu budeme žít navěky spolu."
"Budu na tebe čekat." A potom to típnul. Chci se jít zahrabat, doopravdy.
S Taylor jsem to nakonec urovnala. Prý mě přijede alespoň jednou za ty dva roky navštívit. Mám skvělé kamarády, ale jsem i já ta skvělá kamarádka pro ně?