Neskutečně mě mateš

Jak si to mám vysvětlit?

Nějak to se Shawnem neřeším, řekla jsem si, že je to blbost. My dva se nenávidíme, není možné, abych se mu líbila. Ale jak si vysvětlit jeho chování ke mně?

Odpoledne se mám sejít s Taylor a pomáhat jí pohlídat její mladší sestřičku jménem Annie. Moc děti nemusím, ale není to, že bych se jich nějak štítila.
Čekám v parku jménem Riverdale Park East. Jela jsem sem docela dlouho, ale stálo to za to. Je to tady neskutečné.
Taylor má zpoždění 10 minut, ale už konečně dorazila.
"Omlouvám se. Ta malá potřebovala po cestě nutně na záchod, takže jsme musely vystoupit z autobusu, hledat záchody a potom zase čekat na autobus." Tahle historka mě přivede k smíchu.
"Nevadí." Řekla jsem to naprosto upřímně.
"Ahoj, já jsem Annie." Pozdraví mě to nejroztomilejší dítě na světě.
"Těší mě, já jsem Camila. Kolik ti je let?"
Annie se otočí směrem k Taylor a povídá: "Proč se taky nejmenuju Camila? To její jméno je hezčí," protestuje.
"Jmenuješ se Annie, protože si to tak táta s mámou přáli. A abych odpověděla na tvojí otázku, Cami, je jí pět let."
Společně jsme vydaly na hřiště, kde si šla Annie hrát a nechala nás s Taylor o samotě. Čehož jsme hned využily.
"Jak se ti vůbec daří, Cami?"
"Poslední dobou nic moc ..."
"Co se stalo?"
Řekla jsem jí o tom, co Billie udělala.
"Billie je strašná! V prváku o mně šířila klepy, že nosím vycpávky do podprsenky! Pak si ze mě celý prvák dělali kluci srandu, že to doopravdy nejsou moje prsa!"
"To že udělala? Mě vždy jen ponížila nějakými historkami o tom, co jsem údajně udělala a pak ještě nějaké ty přezdívky. Ale je prostě příšerná," řeknu jí.
"No a ty a Connor ..." větu schválně nedokončí.
"Ne, nechodíme spolu, ale asi bych s ním teď ani nechodila. Není to jako dřív," přiznám se.
"Takže tobě se líbí někdo jiný?" zeptá se mě.
"Ani ne... a ty máš někoho vyhlédnutého?"
"No... už dlouhou dobu se mi líbí Shawn ... víš kdo? Mendes .... myslím, že se mu taky líbím. Co myslíš ty?"
Nevšimla jsem si, že by o ni Shawn projevoval nějaký zvláštní zájem. Hlavně kvůli té puse na tvář a pak i té naší puse ... jenže ta byla na pusu. Ale jí se pořád líbí Shawn? Shawn Mendes? Bavíme se o tom samém klukovi? Je to vážně strašný. Je mi té holky doopravdy líto...
"Už tě někdy někam pozval?" zeptám se jí.
"To sice ne, ale stále se na mě nějak divně kouká..." odpoví mi.
"Aha, tak to jo."
"Byla jsem hodně rozčilená, když tě políbil..." A... už jsme tady!
"No jo, jenže u nás dvou nemusíš mít žádné obavy, Taylor. Já bych se Shawnem ani s nikým, jako je on, nikdy nechodila."
"To ti věřím...vím, že ho nenávidíš, ale bojím se, aby se on nezamiloval do tebe..." Tak teď jsem se doopravdy a ze srdce zasmála.
"On? A do mě? No prosím! To jsi neřekla, Taylor!" A zase vyprsknu smíchy. Pak ale přestanu, protože si všimnu, že Taylor to bere vážně.
"Líbila ses mu už v prváku, Cami... Řekl mi to. Byli jsme hodně dobří kamarádi a v tu dobu se mi ještě nelíbil, takže jsem tě naštěstí nechtěla uškrtit," usměje se na mě.
"Taylor, Shawn si s holkama jen hraje. Věř mi, kdyby mě měl rád, tak by v prváku nebalil každou, která o něj zavadila."
"Právě proto...jsi jediná, co s ním nechodila a on si myslel, že budeš žárlit, když bude s nějakou chodit. My dva jsme spolu taky chodili, nevím, jestli o tom víš, ale bylo to na konci prváku. Pak se se mnou rozešel o prázdninách. Myslíš si, že ví, že se mi pořád líbí?"
"To nevím..., ale u mě hrozbu vidět nemusíš."
"Děkuju, Cami. Myslím... za všechno. Jsi skvělá kamarádka." Obejme mě.
"To ty taky, Tay..., to ty taky."

"Taylor! Ta holka mi ukradla gumičku!" Začne si stěžovat Annie. Obě s Taylor se koukneme na holčičku s tmavě hnědými vlasy, která drží v ruce gumičku, která patří Annie a chce si udělat culík.
"Není to jedno Annie? Koupíme jinou. Stejně bys jí ztratila."
Annie se rozbrečí a myslím, že mezi vzlyky vykoktala, že byla její oblíbená a že jí ta holka sebrala tu gumičku přímo ze zápěstí.
Dojdu za tou holčičkou, protože se mi vůbec nelíbí to, co udělala.
"Ahoj, já jsem Camila a tohle je moje kamarádka Annie. Prý jsi jí sebrala její gumičku, ale ona je její oblíbená, takže by tě chtěla poprosit, abys jí tu gumičku vrátila." Mluvím takhle, protože té holce jsou asi čtyři roky a taky proto, že nechci být hned nezdvořilá.
"Nic jsem nevzala," řekne ta holka na obranu.
"Já si ale myslím, že vzala. Mám si o tom promluvit s tvojí maminkou, aby nám potvrdila, že je ta gumička tvoje?" Holčička se začne nervózně rozhlížet kolem sebe a pak řekne:
"Dobře, tak já vám jí vrátím..." Ta holka vrátí gumičku Annie a já si jdu zase sednout k Taylor.
"Páni, děkuju, Camilo. S dětmi to vážně umíš," řekne mi Taylor, když si k ní sedám.
"Ale prosím tě... jsou to jen děti, vždycky jim musíš vyhrožovat, že na ně pošleš jejich mámu a oni povolí." Taylor přikývne a pak už sledujeme jak si kupodivu Annie hraje s tou holkou, co jí sebrala gumičku a něčemu se hrozně smějí.
Nakonec to všechno dobře dopadlo.