Neskutečně mě mateš

"Nemůžeš obelstít osud."

"Jdu tě vyzvednout."
"Ale mě měl vyzvednout Connor, ty máš jet pro Taylor."
"Taylor se prý udělalo špatně."
"No... dobře. A proč tady není Connor?"
"Musel jet k mámě do nemocnice, protože omdlela v práci."
"Aha..."
"No tak na co čekáš?"
"Vzdávám to."
"Cože?"
"Když tam nejde Connor ani Taylor, nemá to cenu. Budu tam sama."
"Budeš tam se mnou." Zazvoní mi telefon, aby mi ohlásil, že mi přišla zpráva.
"Čau Shawne," řeknu mu a potomo zavřu dveře a ihned se jdu podívat na telefon. Stojí tam:
Něco plánuju, až pro tebe přijede (a teď se nelekni) Shawn, tak tu nabídku přijmi.
Psala to Taylor. Chvíli se ještě koukám na telefon. Potom vyběhnu ze dveří a zakřičím:
"Počkej na mě!" Takhle jsem ještě v životě neječela, přísahám. A to jsme na sebe se Shawnem křičeli v jenom kuse.

Celou cestu v autě bylo trapné ticho. Možná to bylo ale lepší.
Když jsme dojeli k Shawnovi domů, zachvátila mě vlna paniky. Bylo tady neskutečně moc lidí. Určitě to nebyli jen lidé ze školy.
"Tyhle všechny znáš?" zeptám se užasle.
"Ani ne."
"Aha..." Všude jsou pohozené plechovky od piva. Je to tady hnus.
"Takže..., co teď?" zeptám se ho, protože tady nikoho jiného kromě něj neznám.
"Co teď? Teď si jdu dát pivo, ty si dělej, nooo... co chceš."
"To jako vážně? Já jsem jela jen kvůli tomu, že jsi mě o to prosil."
"No jo. Ženský. Tak tím pádem jdeme na pivo." Ach jo. Už teď chci jít domů.
Vezme bedýnku s pivem, sobě vezme jednu flašku a mně dá taky jednu. Potom odejde a nechá mě tam stát.
Když otevřu flašku s pivem a přičichnu si, mám pocit, že se pozvracím. Tohle se normálně pije. Jeden kluk mě u toho sledoval a bohužel zaznamenal i můj výraz.
"Neříkej mi, že jsi nikdy nepila alkohol!" vykřikne zničehonic. Ani ho neznám. Vlastně znám! Je to Andrew. Ten, co mě srazil chodbě.
"No jo... už to tak bude." Usměju se na něj. Přistoupí ke mně blíž.
"Andrew." Natáhne ke mně ruku.
"Camila." Potřeseme si rukama.
"Camila, jo? A příjmení znát nemůžu?" usměje se na mě šibalsky.
"Kde jsi, Cabello? Potřebuju ti něco ukázat." Shawn to říká trochu divným hlasem. Je jasné, že určitě pil.
"Takže Camila Cabello. Hezké jméno. Pocházíš odsud?" ptá se mě Andrew.
"Bydlím tady už strašně dlouho, ale pocházím z New Yorku a kořeny mé rodiny směřují až na Kubu. Co ty?"
"Já jsem z Vancouveru," odpoví Andrew.
"Camilo mohla bys mě poslouchat? Říkám, že ti chci něco ukázat!" přeruší nás Shawn.
"Dobře." Nechci protestovat. Nevím, čeho by byl schopný. Asi by tady udělal nějakou scénu.
"A kdo je tohle?" Shawn ukáže na Andrewa.
"Andrew. Nový kluk, který chodí k nám do školy." Andrew k němu natáhne ruku, ale Shawn se na ní jen podívá a řekne:
"Takže já tady nejsem pouze deset minut a ty už začneš flirtovat?"
"Cože?" řekneme oba s Andrewem naráz.
"Slyšela jsi." Vypadá naštvaně. Tak teď se ho bojím ještě víc.
"Měl bys jít pryč," řeknu mu.
"Omyl. My bychom měli jít pryč. Spolu. Potřebuju ti něco ukázat." Jak můžete rezignovat, když je někdo opilý a naštvaný zároveň? Správně, nijak. Musíte to přijmout.
Jdeme k němu na zahradu. Začalo pršet, takže tady nikdo není. Sedneme si na houpačku.
"Co mi chceš ukázat?"
"Mojí lásku k tobě." Počkat, co?!
Natáhl se ke mně. No to ne! On mě chce opět políbit! Tak tohle si nenechám líbit.
"Nech toho," odstrčila jsem ho od sebe. Šlo moc dobře vidět, že je v rozpacích. Asi takovou reakci ode mě nečekal. Což nechápu.
"Jsi opilý Shawne," řeknu nakonec.
"Předtím jsem si myslel, že je to nenávist, ale nebyla. Byla to láska, Camilo. Láska k tobě. Ne nenávist."
"Říkám, že jsi opilý. Nevíš, co říkáš."
"Moc dobře vím, co říkám. Věř mi."
"Ty chodíš s Taylor. A já s Connorem. Navíc jsi mi moc ublížil. My dva k sobě nepatříme."
"Ty jsi mi ještě neodpustila?"
"To nemůžeš myslet vážně! Potom všem, co jsi mi řekl a co jsi mi udělal, čekáš, že stčí jen pár dní na to, abych ti odpustila? A chceš mi dát opět pusu? Co si o mně sakra myslíš, Shawne?!"
"My dva máme být spolu. Copak ty to nechápeš?"
"Měla bych jít."
"Osud to tak chce Camilo. Nemůžeš obelstít osud."
"Ale můžu obelstít srdce."

V autobuse mi začne zvonit telefon. Je to Taylor.
"Co jsi plánovala?" řeknu místo pozdravu.
"Camilo!!!"
"Ano? Jsem to já."
"Byla jsem s Connorem na rande...."
"Cože? A jaký to bylo? Kde jste byli? Líbí se ti? Chodíte spolu? Řekni mi úplně všechno."
"Klid, Cami. Byli jsme spolu na večeři. A...dali jsme si pusu..."
"Takže vy spolu chodíte!"
"Jo.. jo chodíme spolu!"
"Počkej a už o tom ví Shawn?"
"Věděla jsem, že se na tohle zeptáš. Ještě ne, plánuju mu to říct zítra."
"Dobře. Moment! Jak jsi mohla vědět, že se na tohle zeptám?"
"Vy oba jste do sebe zamilovaní, Camilo. I když jsme spolu chodili, pořád mluvil o tobě. Nebudu říkat, že mi to nevadilo. Jenže já už jsem si svého prince našla a ty bys tomu svému měla taky říct, jak to mezi vámi je."
Jo, jenže to bych nejdřív potřebovala vědět já sama, jak to s námi je.