Neskutečně mě mateš

Lituješ něčeho?

Ztratila jsem Taylor. Mojí nejlepší kamarádku. Většina lidí říká, že víc bolí, když se s vámi rozejde kluk, ale není to pravda.

Dneska jsem se rozhodla jít v emo stylu do školy. Mám tedy všechno černé a taky jsem se namalovala. Mám tlusté černé linky, řasenku a ne moc výraznou rtěnku.
Když procházím chodbou školy a nesu učebnice na literaturu, najednou do mě někdo vrazí.
"Můžeš se koukat kam šlapeš sakra?!" zakřičím na kluka, který je tady pravděpodobně nový.
"Promiň, nevšiml jsem si tě." Chci to nechat být, ale ne všichni to tak zřejmě chtějí.
"Z toho si nic nedělej, Jacku. Paní Cabello na sebe ráda poukazuje."
"Co chceš, Andrewe?" Je to ten kluk, který mě společně se Shawnem a ještě jedním klukem jménem Jay, pomlouvali na francouzštině. Zjistila jsem jejich jména, když jsem se ně vyptávala Shawna. Ještě když jsme spolu "chodili".
"Od tebe vážně nic, Cabello," řekne a udělá stejně zhnusený výraz, který já moc dobře znám a taky ho umím.
Celá chodba se začne hlasitě smát a já v tom hluku uvidím na konci chodby Shawnovu hlavu. Zachytí můj pohled, ale mně je to jedno.
"To je super. Tak to laskavě zklidni" řeknu.
"Nesnaž se, Cabello." Ozve se nějaký kluk. Jdu do třídy a rozhodnu se to ignorovat.
Samozřejmě, že Shawn sedí vedle mě. Ale nikdo z nás nic neříká. Doteď nikdo nic neříkal.
"Proč jsi to udělal?" Pořád se přes to nemůžu přenést.
"Kvůli sázce přece."
"Takže ke mně nic necítíš?" Usměje se.
"K tobě jsem nikdy nic necítil, Cabello."
"Seš nechutnej. Lhal jsi mi."
"A ty jsi sladká, když jsi naštvaná. Vím, že jsem ti lhal." Dala jsem mu facku. Myslela jsem si, že ho to nebolelo, ale pak se popadl za čelist a začal si ji mnout. Jak může ten kluk se sebou žít?
"Ty jsi kráva, doopravdy!" vyprskne na mě.
"A ty zase pěknej vůl. Těší mě."
"Jdi se bodnout."
"K tomu bych musela mít důvod."
"Můžu ti dát milion důvodů, proč by ses mohla zabít." Au?
"Povídej." Musím být sebevědomá. Nebo to alespoň předstírat, jako třeba teď.
"Ztratila jsi svou nejlepší kamarádku, protože jsi dala přednost sobě a na ní ses jednoduše vykašlala. Takže teď nemáš žádné kamarády. Nikdo na škole tě nemá rád, ale toho sis jistě všimla. Jsi rozmazlenej fracek a jednoho dne skončíš s flaškou od Whisky v ruce stejně, jako tvoje máma. Nikdy ničeho nedosáhneš."
"Ty nebudeš urážet mojí matku!"
"Vážně? A jinak co? Přijde za mnou a dá si se mnou panáka?"
"A jak skončíš ty? Jednou si holky stejně uvědomí, co jsi zač."
"Táhni zpátky do New Yorku."
"Toho budeš litovat. Tohle je moje město, jestli mě tady nechceš, budeš muset odjet ty."
"Já nikdy ničeho nelituju."
"Nelituješ toho, že jsi mě před celou školou ztrapnil? Že se za tebe rodiče stydí? Toho, že skončíš sám a nikdo tě nebude zvát na třídní srazy? Nelituješ ani trochu toho, že když vejdu do třídy, všichni si o mně šeptají a ukazují na mě? Nelituješ?!"
"Lituju té sázky, jasný?! Lituju toho! Lituju toho, že jsem tě už v prváku nikam nepozval!"
"Vy dva tam vzadu! Bavíte se dobře?"
Jakmile na nás zavolá učitelka, všichni se otočí směrem k nám.
Co to sakra Shawn řekl?

Vyvázli jsme pouze s domácím úkolem. To je mi ale jedno. Říkal Shawn pravdu? On toho lituje?
Samozřejmě že ne! Napomene mě moje podvědomí.