Neskutečně mě mateš

Boston

Dneska ráno jsem šla vyzvednout poštu. Už uběhly dva dny od toho, co jsme se Shawnem odprezentovali naši písničku a taky co jsme měli rande. Potom se mi ani jednou neozval.
Ve schránce najdu pár dopisů.
"Mami, máme zaplatit účet za elektřinu!" křiknu na ni.
"Sakra!" Ozve se nejednou mámy hlas z kuchyně.
"Co se děje?" Kouknu se na ni a ona je obklopena stovkami dopisů a klidně se s vámi vsadím, že jsou to dopisy o tom, kolik zase dlužíme.
"Nemůžu nám zaplatit tu elektřinu." Vzdychne a lehne si hlavou na stůl.
"Proč? Co se stalo?"
"Vyhodili mě z práce, Camilo. Nemáme teď vůbec žádné peníze." Po tvářích jí začínají téct slzy.
"Co všechno ještě máme zaplatit?" vyhrkne a stále brečí. Probírám se asi pěti dopisy a všechny jí dám. Až na jeden. Stojí na něm totiž mé jméno. Je to dopis pro mě. Otevřu ho a když si ho potichu čtu, nemůžu skrýt radost.
"Vyhrály jsme ve sportce?" zeptá se mě máma, když uvidí můj výraz.
"Něco lepšího," odpovím jí a ona se na mě nechápavě podívá. "Ty účty můžeme zaplatit z mých naspořených peněz," zhluboka se nadechnu. "Chtějí, aby ze mě byla sólová zpěvačka, mami." Teď mi začnou téct slzy taky, ale štěstím. Vytrhne mi dopis z ruky a potichu si ho začne číst. Vím, že to není podvod, protože název vydavatelství moc dobře znám. Je to ten, kde podepsala smlouvu moje oblíbená zpěvačka, Bebe Rexha.
"Proboha," řekne zničehonic a obejme mě. "Dokázala jsi to. Jsem na tebe tak moc pyšná." Máma ví, že jsem jako malá snila o tom, abych byla zpěvačkou. Říkala mi, že když budu věřit, tak toho dosáhnu.
"Bude to skvělá zkušenost, mami. Ale myslím si, že ze mě žádná velká zpěvačka nebude."
"To si piš, že bude. Stačí pouze věřit."
"Myslíš, že mě bude znát celé Toronto?" zeptám se jí a zasměju se.
"Bude tě znát celá Kanada, zlatíčko. Celá Evropa. Všichni tě budou znát. Ale nejdřív musíš začít svou kariéru v Bostonu."
"Cože?" To mě najednou vyvede z myšlenek.
"Píšou to v tom dopise. Musíš se přestěhovat do Bostonu, abys zde měla pár koncertů, podepsala s nimi smlouvu a začala svou kariéru právě tam."
"Takže to to mám tady všechno opustit? Vzdát to?"
"Vzdát to? Ty začneš nový život, Camilo. Budeš slavná a budeš cestovat po celém světě, jak jsi vždycky chtěla."
"Nechci odjet do Bostonu, mami."
"Tvoje kariéra začne v Bostonu, ale potom se přestěhuješ zpět sem, do Toronta."
"Kdy mám odjet?"
"Za měsíc."
"A co škola? Kamarádi? Ty?"
"Budeš studovat na dálku. Bude to těžké, ale ty to zvládneš. Kamarády opět navštívíš a mě též. Neříkej mi, že by sis nechala tuhle příležitost ujít." Zavrtím hlavou. Ale co když můj talent nebude dostatečný?

Přijde mi špatné říct tuhle novinku Taylor pouze do telefonu, takže jsem se jí rozhodla navštívit u ní doma.
"Camilo! Co ty tady?"
"Potřebuju ti něco říct, můžu jít dál?"
"Teď je tady právě Connor, ale samozřejmě, že můžeš jít dál." Oba dva se s Connorem pozdravíme.
"Je lepší, že jste tady oba," začnu.
"Co se děje?" zeptá se mě Taylor.
"Dostala jsem jednu nabídku. Je to ohledně muziky. Slyšeli mě zpívat nějací lidé z hudebního nakladatelství v Bostonu."
"Tak to je úžasný přece!" Taylor mě hned běží obejmout.
"Proč máš ale ten smutný výraz?" zeptá se mě Connor. Taylor si mě prohlédne. Po tváři mi pomalu začne stékat slza.
"Budete mi moc chybět."
"Jak to myslíš?" zeptají se mě oba dva naráz.
"Za měsíc musím odletět do Bostonu. A tam mám zahájit svou kariéru."
"Cože? To je nějaká blbost! Ty nás nemůžeš opustit!" Taylor to bere trochu jako vtip. Možná i doufá, že za chvíli vykřiknu "to je jen sranda!", ale to neudělám...
"Mojí mámu vyhodili z práce a ona nemá žádné peníze na zaplacení všech těch složenek, které se nám válí na stole. Sice to zaplatím ze svého, ale nemůže to takhle být napořád."
"Ale to je samozřejmost! My tvojí mámě pomůžeme a až si najde práci a bude zase vydělávat peníze, tak nám to splatí," nabídne mi Taylor a Connorem průběžně kývá.
"Vy to nechápete.... Tohle byl vždycky můj sen. Vyprodávat stadiony, být slavná po celém světě a cestovat do všech koutů světa. To všechno se mi teď může splnit."
"Ale tak, že nás všechny opustíš, Camilo. Co Shawn? Necháš ho tady jen tak?" Taylor chce stále protestovat.
"Mám celý život před sebou, Taylor. Nemůžu se upínat jen na jednoho člověka a ještě k tomu na někoho, kdo mě už několikrát zranil. Navíc s ním ani nechodím."
"No páni! Tys mě taky jednou zranila a dělám z toho něco? Jsi pěkně sobecká, víš?"
"Prosím?" Nemůžu uvěřit tomu, že Taylor řekla něco takového.
"Taylor to už by asi stačilo..." Connor se jí snaží zastavit.
"Vlastně bude lepší, když odletíš pryč," řekne Taylor.
"Tak tohle poslouchat nebudu. Měla bys být šťastná, že se mi můžou splnit mé sny. Vlastně Taylor... Ve skutečnosti jsi sobecká ty." Vezmu si na sebe bundu a prásknu za sebou dveřmi. Když čekám na výtah, slyším ty dva, jak se spolu hádají.
"Tohle jsi měla vážně zapotřebí? Je to její život! Přijela by tě navštívit! Nemůžeš jí přece říkat, aby nikam neletěla a zůstala tady!" Connorův hlas.
"Takže ty seš taky na její straně? No výborně!" Hlas Taylor.
Pak už raději nastoupím do výtahu. Jsem špatná z toho, že se kvůli mně ti dva hádají, ale Taylořina slova mě vážně zasáhla.

"Jak to vzala?" zeptá se mě máma, když přijdu domů.
"Naštvala se na mě. Byl tam i Connor. A teď se kvůli mně ti dva hádají. Takhle jsem to nechtěla. Chtěla jsem, aby mě podpořila."
"To mě mrzí zlatíčko, ale máš ještě celý měsíc. Ona si uvědomí, co to pro tebe znamená. Věř mi." Když to takhle dopadlo u Taylor, jak to mám říct Shawnovi? Co když teď budou všichni proti mně? Jak to zvládnu? A co budu dělat v cizině? Dělám vůbec dobře, že chci odletět do jiného státu?