Neskutečně mě mateš

Co jsem vlastně čekala?

Bojím se, že je to pravda, ale na druhou stranu si říkám: byl by Shawn Mendes ochotný riskovat všechno, co jsme si teď mezi sebou vybudovali, za pitomou sázku?
Upřímně, nemůžu na to odpovědět. Už jednou mě zradil. Jenže to jsme byli děti..., teda ne úplně děti, ale přeci už dospěl. Nebo ne?

Ve škole to všechno probíhalo naprosto v pořádku. Až do té osudné chvíle.
"Camilo!" zařve na mě Shawn přes celou třídu a naznačí mi, abych se připojila k němu a pár jeho kamarádům. Takže jdu k nim.
"Koukejte!" Dá mi pusu přede všemi, ale já si to uvědomím moc pozdě. Moje reflexy totiž spolupracují s ním a nechtějí se odtrhnout. A to je chyba.
"Já vám říkal, že Shawn Mendes dokáže i nemožné!" vykřikne jeden kluk z jeho party, ale přidali se i další.
"Jo! Seš borec kámo!" A tady máme odpověď na mojí otázku, zda by Shawn riskoval vše, jen kvůli nějaké sázce.
"Kdo by to řekl, že Camilu někdo sbalí, že hoši?" Shawn je otočený směrem k nim. Otočím ho směrem ke mně. Vždycky jsem všechno držela v sobě a nedávala jsem nic najevo, ale v téhle situaci se mi chtělo brečet.
"Jak jsi mohl? Podruhé Shawne, vážně? Myslela jsem si, že jsi konečně dospěl." Pak jsem ještě dodala zhnusený pohled, který mi v jeho přítomnosti šel vážně dobře a šla jsem si sednout do lavice.

Několikrát v hodině se mi Shawn snažil vnutit nějaký papírek. Bylo na něm napsáno něco jako "omlouvám se." a "oni mi to nevěřili, musel jsem to udělat." To měla být omluva?! Oni mi to nevěřili... Bože, ten kluk je fakt imbecil.
Dál už jsem to nečetla. Nechci mít se Shawnem už nic společného.
Měla jsem jet domů autobusem, jako každý den, ale dneska jsem se radši chtěla projít.
Procházela jsem kolem domu, kde bydlí Taylor. Takže jsem se u ní zastavila.
"Nemáš něco k pití?" zeptám se jí.
"Jo, chceš vodu?"
"Myslela jsem alkohol." Naposledy jsem pila v prváku a řekla jsem si, že to nemá smysl. Teď si ale myslím, že má.
"Mám tady něco, co pijí rodiče. Co se ti stalo?"
"Dlouhý příběh, prostě mi nalej rum nebo něco, jo?"
"Jdu na to."
Všimla jsem si, že tady není Annie, ale to už jsem do sebe cpala jak rum, tak vodku a pak i něco tvrdšího, u čehož jsem si už ani nepamatovala jméno. Když už jsme obě dvě opilé, začneme (nebo se spíš pokoušíme o konverzaci).
"Kvůli komu jsme se tak... au! Zřídily?" zeptá se Taylor. Vykřikla "au", protože šla zrovna pro další pivo a zakopla o svou postel.
"Jeden idiot si ze mě udělal srandu a ponížil mě před celou mojí třídou. Možná i školou."
"Chci mu dát přes držku!" Vykřikla najednou Taylor, ale to už jsme se hrozně něčemu smály. "Zavoláme mu a vysmějeme se mu taky." opět se ozve. Vytočím Shawnovo číslo, ale doopravdy si neuvědomuji, co dělám.
"Camilo?" ozve se chraptavý hlas z telefonu.
"Jo to jsem..., Taylor! Došlo pivo! Promiň o čem jsme to mluvili?"
"Ty jsi pila?" zeptá se, jako by mě za to snad odsuzoval.
"Pila? Doslova to do sebe ládovala. Divím se, že je ještě naživu." Přidá se Taylor, která se právě vrátila se dvěma pivy v rukách.
"No jo..., dneska jsem měla fakt blbej den... Jeden pitomec mě pozval na rande a doslova mě sbalil na ty řeči jako: 'líbíš se mi' a tak podobně. Jo počkat! To jsi byl vlastně ty, Shawne!" Začnu se smát, když v tom mě zarazí to, co řekne Taylor.
"Shawn? Shawn Mendes? A ty jsi s ním šla na rande?"
"Taylor, já..." najednou na mě alkohol nepůsobí ani trochu a jsem zcela při smyslech. Vezme mi telefon a ukončí hovor se Shawnem.
"Myslím, že bys měla jít." řekne a vidím, jak se jí hrnou slzy do očí.
Proč dělám všechno špatně?