Neskutečně mě mateš

Jeden týden

Začínám se bát čím dál tím víc. Už mi zbývá poslední týden tady, v Torontu. Máma mi nabídla, abychom společně vyrazili do centra Toronta a navštívili bychom spolu CN Tower, což je jedna významná budova v Torontu. Budeme tam celý den. Takže to bude celodenní nakupování a na večeři půjdeme právě do budovy CN Tower. Je samozřejmé, že jsem neodmítla.
Jedeme tam autem asi hodinu a půl a máma ještě stále nepřestala mluvit o tom, jak se sem pojedeme podívat i za půl roku. V tu chvíli mi to došlo...
"Mami..., nebudu tam na půlroku, ale na dva roky." Na jejím obličeji jde vidět, že jí přešla radost.
"Cože? Ale v té smlouvě přece bylo, že tam budeš na půl roku a potom se vrátíš zpátky do Kanady."
"Já vím..., proto mi poslali dopis, abych jim zavolala...., ale já to musím udělat mami. Musím tam odletět."
"Já vím..., ty víš, že já tě budu vždycky ve všem podporovat, ale slib mi, že se sem po těch dvou letech vrátíš a navštívíš mě. Taky mi budeš aspoň jednou za dva týdny volat."
"To není slib, to je samozřejmost."

Nakoupila jsem si neskutečně moc věcí, které si sbalím s sebou do Bostonu. Poté jsme se procházeli ulicemi Toronta a nakonec jsme skončili v CN Tower na večeři.
Dali jsme si špagety a mně se tenhle večer moc líbil. Když jsem dojedla, zkontrolovala jsem si telefon, kde jsem obdržela zprávu od Shawna.
V kolik bychom se mohli ještě dneska sejít, zlato?
Načež já odepíšu:
Dneska to asi nepůjde, jsem v CN Tower s mámou na večeři.
Na to mi pouze odepsal smutného smajlíka. Potom ale ještě dodal:
Jak dlouho tam ještě plánujete být?
Proč se mě na tohle ptá?
Záleží na tom?

To si piš, že jo. Tak do kolika tam budete?

Vidím to tak do osmi.

Dobře. V osm tě vyzvednu.

Co? Ne!

Potom už mi neodepsal.
"Nešla jsem s tebou na luxusní večeři kvůli tomu, aby sis tady odepisovala se svým klukem."
"Mami!"
"Napsal ti aspoň něco hezkého?"
"Napsal mi, že mě v osm vyzvedne. Já vím, musím to zrušit. Jdu mu zavolat."
"Proč bys to měla rušit? Jen ať tě vyzvedne."
"Nikdy předtím bys mi tohle nedovolila."
"Nikdy předtím jsi neměla opustit své přátele na celé dva roky."

Když vycházíme z budovy, uvidím černé auto a v něm povědomou tvář. On pro mě opravdu přijel. Ještě jednou se otočím na mámu.
"Seš si jistá, že můžu jet?"
"Více než jistá," usměje se na mě.
Shawn vystoupí z auta a pozdraví mojí mámu. Ona jeho pozdrav samozřejmě opětuje.
"Doufám, že máš řidičák," zeptá se ho výhružně.
"Ani bych si nedovolil vozit vaši dceru bez průkazu, že můžu řídit."
"Dobře. Tak si to užijte. Já ještě pojedu po cestě nakoupit." Odchází směrem ke svému autu a já nastupuji do Shawnova auta.
"Mám pro tebe překvapení," prolomí ticho mezi námi.
"Jaké?"
"Víš o tom, že má teď Bebe Rexha koncert tady, v Torontu?"
"Ne, to jsem nevěděla. Ale proč mi to říkáš?"
"Sehnal jsem dva lístky."
"Ne..."
"Těšíš se?"
"Já tě miluju. Víš to?"
"Taky tě miluju, víš to?" Upřímně jsem ani nečekala, že si bude pamatovat, koho já poslouchám. Přeci jen jsem mu to řekla v době, kdy jsme spolu doopravdy nechodili.
"Takže tam teď jedeme?"
"A kam jinam bychom jeli?"
"Ty jsi prostě úžasnej!"
"Ty.. jsi úžasná." Cítím, jak mi rudnou tváře. Co to se mnou ten kluk provádí?
Dojeli jsme na místo. Všude davy lidí a já se tady pomalu ztrácím. Shawn vytáhne dva lístky z batohu a potom se nahrneme do fronty.
Nemůžu se dočkat.

Ten koncert byl úžasný! Zpívala jsem z plných plic, že se mi občas i Shawn začal smát. Ani to mě ovšem nezastavilo.
Uprostřed písničky "I'm A Mess" jsem mu poděkovala a políbila jsem ho. Taky jsem mu slíbila, že až sem někdy přijedou Fall Out Boys, tak nám taky koupím lístky. Jsme skvělý pár.
Doprovodil mě až ke dveřím a ještě jednou mi řekl, že mě miluje.
"Já tě taky moc miluju." Když jsem otevřela dveře od domu, máma na mě čekala v obýváku. No taky aby ne. Bylo okolo třetí hodiny ráno a já jsem jí ani nenapsala, že jdu na koncert.
"Příště bys mi aspoň mohla vzít telefon."
"Já vím, omlouvám se. Ale! Vzal mě na koncert mami! Na koncert mojí nejoblíbenější zpěvačky! Šel tam jen kvůli mně!" Po tomhle už máma neříkala nic o tom, že jsem přišla pozdě, ale říkala, že jsem konečně ve svém životě našla někoho, kdo mi rozumí. A já jsem s ní souhlasila.
Proč musím zrovna v tuhle dobu odletět do jiného státu? Je to karma? Co jsem komu vlastně udělala?
Možná to ale není karma, ale odměna. Co když ze mě bude slavná zpěvačka? Tuhle otázku si kladu poslední dva týdny stále dokola. A pořád neznám odpověď.