Neskutečně mě mateš

Moje první rande

Stále si nejsem jistá, jestli to myslel Shawn vážně, ale i tak se radši připravím. Zároveň ale nechci, aby si myslel, že se kvůli němu obleču nějak elegantně, takže si vezmu obyčejné bílé šaty, které sahají až po kolena a k tomu černou koženou bundu, jelikož v Kanadě je zima, což všichni víme.

Když se kouknu, kolik je, zjistím, že už je 18:10 hodin a nevím, co si o tom mám myslet. Že by si ze mě jen dělal srandu? No... nedivila bych se...
Už se chci pomalu svléknout, když v tom někdo zazvoní na zvonek. Je to Shawn. Samozřejmě.
"Promiň." Je celý zadýchaný, jako kdyby běžel maraton.
"Už jsem to chtěla vzdát." Teprve teď si mě prohlédne od hlavy až k patě.
"Sluší ti to." Chvíli se kouká na moje šaty, které mi teď připadají vážně těsné.
"Díky. Taky nevypadáš nejhůř," usměju se na něj. Má na sobě černý oblek a vážně mu to sluší.

Dojedeme do Constantine Toronto, což je restaurace v Torontu. Tam si objednáme nějaké těstoviny.
"Chybí ti někdy to naše kamarádství?" zeptá se mě.
"Nevím... Moc jsem o tom nepřemýšlela, už je to to dlouhá doba."
"Ty mi moc chybíš."
"Hale! Zklidni to svoje ego! Nikam do postele s tebou nepůjdu." Začneme se hrozně moc smát.
"Mně stačí, když spolu budeme chodit, to spaní nechám na tobě."
"Hahaha. To si počkáš ovšem."
"Proč jsi ještě neměla kluka?" Málem mi zaskočila těstovina. Haha. No teda moc vtipný by to nebylo.
"Nikdo mě nechtěl."
"To určitě. Už jenom v prváku ses někomu líbila."
"Komu?"
"Mně a to je co říct." Teď mi opět malém zaskočila těstovina. Haha. Ne, není to vtipný!
"Shawne my dva-spolu-nikdy-chodit-nebudeme. A to, že jsem se ti líbila, neberu, jako nějakou výhru, když jsi chodil s každou holkou ze školy."
"Teď jsi se mnou na rande. A s těma holkama jsem sice chodil, ale neřekl jsem ani slovo o tom, že by se mi nějaká z nich líbila."
"Jestli bychom spolu měli někdy my dva chodit, tak by ses musel radikálně změnit."
"Změním se. Kvůli tobě." A do třetice všeho dobrého.... málem mi zaskočila těstovina. Asi bych to měla přestat jíst, dokud mluvíme. Teda dokud on mluví.
Zbytek večera už probíhal klidně a Shawn se mnou neflirtoval. Dokud jsme nedošli před dveře mého domu.
"Camilo..."
"Co je?" Už jsem chtěla jít domů. Byl to náročný večer.
"Líbíš se mi." Nooooo dobře? To jsem nečekala. Co ovšem můžu říct je to, že kdybych teď měla v puse těstoviny, tak se asi udusím.
"No... tak to... nevím, co na to říct..."
"Nemusíme přece nic říkat." Přitiskl svoje rty na mé. Nehýbala jsem se. Možná jsem ani nedýchala. Proboha. Tak tohle už bude velmi těžké Taylor zatajit. Proč myslím u téhle příležitosti na Taylor? Mám si to přece užívat. Nechci tím říct, že Shawna miluju, ale nechci se od něj odtrhnout a polibky mu oplácím.
Je tohle vůbec možné?
A nejdeme na to přeci jen moc rychle?
Až teď si vzpomenu na tu sázku. Proboha.
Tohle všechno přeci musí kvůli té sázce! Jiné odůvodnění v tom nevidím.