Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 1 *

Pohlédl z velkého okna na pečlivě udržovaný park a na obrovské ocelové trojrozměrné písmeno K, jež se pomalu otáčelo na hlavní noze ve své ose přímo před hlavním vchodem. Občas Taemu ten sklon přišel iritující, ale kdyby stálo rovně, vypadalo by to směšně. Škoda že neměl na starosti i PR oddělení, hned by to udělal jinak. Na to, jaké měla jejich společnost zásluhy a výsledky by si jistě zasloužila trochu originálnější logo. Povzdychl si a vrátil se ke stolu. Na monitoru notebooku už běžel spořič – vlastně úplně stejný jako na který právě koukal. Ocelové písmeno K na černém podkladu.

Tae vzhlédl, když zaznamenal klapot podpatků na chodbě. Poté následovalo zaklepání na dveře. Když povolil příchozímu vstup, do jeho obrovské vzdušné kanceláře vstoupila usměvavá mladá žena.

„Nesu poštu, pane řediteli," oznámila a ladnou ženskou chůzí došla ke stolu, kam položila malou hromádku písemností. Nebylo to moc obvyklé, ale někteří zákazníci, nebo i dodavatelé náhradních dílů posílali ještě pořád klasické dopisy.

„Děkuji, Li. Udělala bys mi prosím čaj?"

„Samozřejmě, šéfe," přikývla asistentka ochotně a odkráčela pryč. Taehyung si neodpustil krátký pohled na její výstavní pozadí v upnuté béžové sukni a na několik vteřin si dovolil popustit uzdu mimopracovním vzpomínkám. Li byla velmi schopná asistentka. Vycházela mu v mnoha ohledech vstříc. A nikdy po něm nic nechtěla, ač tenhle pracovní stůl její sladké pozadí už několikrát podpíral při velmi vášnivých chvilkách. Samozřejmě po práci. Tae si sice užíval plnými doušky její ochoty, ale nikdy během pracovní doby. Formálnost, která pak mezi nimi na pracovišti panovala, byla vlastně skvělou předehrou. Pokud měl ovšem Tae náladu, což se dnes říct nedalo. Asi vstal špatnou nohou, nebo za to mohlo pochmurné podzimní počasí.

Natáhl se pro hromádku pošty a v rychlosti ji prošel. Zpomalil až u poslední obálky. Nebo spíš zkameněl. Říkal si, že by to měl začít řešit, jenže byl dlouho klid, takže na to v podstatě zapomněl. Však měl pořád práce nad hlavu a poslední měsíc usilovně dřel na posledním modelu. Dlouho na dopis hleděl, než se ho odvážil otevřít. Po vytažení a rozbalení papíru s velmi stručným textem v něm zatrnulo. Natáhl se k telefonnímu přístroji v rohu stolu a zmáčkl příslušné tlačítko.

„Ano, synu?" ozvalo se na druhé straně.

„Přišel další, mami," oznámil Taehyung bez dechu, načež si žena hlasitě odfrkla.

„Zastavím se. Už se ho nedotýkej a hlavně se tím nenech rozhodit," řekla přísně a přístroj oněměl. Tae se opřel do křesla, snažil se zkoncentrovat myšlenky, ale přestat sledovat ten zatracený dopis zkrátka nedokázal. Nejprve se vrátila Li a přinesla mu čaj. Jen co odešla, vystřídala ji pohledná pětačtyřicetiletá žena v temně fialovém kalhotovém kostýmu.

„Měl bys ji pozvat na rande," řekla na úvod, než se posadila k protější straně Taeho stolu se skleněnou pracovní deskou. Věděla o synově milostném románku s asistentkou Li a moc nesouhlasila s tím, že se nese pouze na nezávazné vlně. Taehyung byl sice hodně mladý, ale dokázala si představit, že by měl po svém boku konečně stálého životního partnera a Li se jí líbila. Byla velmi milá, hezká a očividně měla jejího syna velmi ráda. Ale nedělala na pracovišti zle, přestože jí Tae své sympatie nijak neprojevoval.

„Možná... tady to je," posunul Tae k matce rozložený papír včetně obálky. Teď se o jeho soukromém životě bavit nebudou. 

Žena si dopis rychle přečetla, zlostně zafuněla a přivřela oči.

„Velice originální," mávla rukou.

„To je úplně jedno. Vyděsilo by mě to, i kdyby tam bylo jen jedno slovo. Co tím kdo sleduje?" rozčílil se Taehyung.