Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 17 *

 Jimin si nějak nemohl vzpomenout, jak se mu podařilo usnout při všech těch myšlenkách, co se mu proháněly hlavou, ale když se ráno probudil, uvědomil si, že to jít muselo a dokonce měl pocit, že ani nebylo potřeba počítat ovečky. Z uplynulé noci si však pamatoval neklidné sny, jen ne konkrétně, což bylo asi dobře. Netušil, proč si to bere tolik k srdci, ale vedle Kooka si dělal starosti i se svým androidem. Asi by se neměli hádat, nebo? Tedy robot se nehádal, jen mu říkal věci, které Jimina vytáčely. Nejspíš proto, že vnitřně věděl, že jsou pravdivé. Vážně mohl být naprogramovaný tak, aby to s ním jakoby myslel dobře? Copak byl Jimin tak průhledný? Taehyung se musel ke svým radám a proslovům dobrat podle vnějších faktorů - ne že by si dokázal představit, jaké mohou mít lidé ve vztazích problémy. Takže byl zkrátka smutný a android to poznal a vyhodnotil. A zaznamenal. Kruci.

Další pravdou bylo, že až do středy ho Jungkook docela okatě přehlížel. Nepotkávali se nijak často, každý studoval něco jiného, ale jednou nebo dvakrát se viděli na chodbě a JK vždy někam zahnul, jakoby nechtěl, aby si stanuli tváří v tvář. Teprve ve čtvrtek v době oběda za Jiminem přišel do kampusu a úplně normálně si sedl k jeho stolu a usmíval se jakoby nic. Pak se zeptal, jak se celý týden měl a jestli se ještě zlobí, protože se v neděli ráno nerozešli zrovna v nejlepším a pak ho odtáhl do prázdné učebny informatiky a tam...

Jimin na sebe byl neskutečně naštvaný, že to zase udělal. Že nedokázal říct ne. Vždyť se Kook ani nemusel moc omlouvat, než dostal, co chtěl. Copak na něj měl vážně tak silný vliv?

Frustrovaně při vzpomínkách na uplynulý pracovní týden zafuněl a začal se hrabat z postele. Bylo poměrně brzy, poznal to podle slabého světla z venku, ale nedivil se, vždyť šel spát opět se slepicemi. Když se konečně postavil, začaly se mu vybavovat i poslední události předchozího večera a hlavně jejich následky. Najednou se mu udělalo zle a musel se zase posadit na postel. Měl poslední slovo. Řekl androidovi, že dnes zavolá do K Technics, aby si pro něj přijeli, protože tu pro něj není dostatečné využití. Tedy to říkal Taehyung. Jimin uznal, že robot opravdu využitý není, ale nikdy by ho nenapadlo, že by to mohl být problém. Přece androidi tu byli pro lidi. Ať už na ně zrovna měli čas nebo ne.

Těžce se postavil a vyrazil do koupelny, kde se zdržel další půl hodinu. Náhodné myšlenky na Jungkooka rozehřály jeho tělo pod sprchou až nepřirozeně rychle, ale jak jim v minulosti dával volný průchod, teď se zatvrdil a nevšímal si toho. Měl by s tím konečně něco začít dělat, nebo spíš nedělat. Dokud Kook bude vědět, že ho má jistého, bude se podle toho chovat.

Po ranní hygieně se Jimin odebral do dolního patra, že si připraví snídani. Ani nebyl moc překvapený, že v kuchyni narazil na Taehyunga. Android už stál u kuchyňské linky a vařil kávu. Jídlo bylo již nachystané na talíři.

„Dobré ráno, Jimine," pozdravil ho mile a položil před něj snídani.

„Dobré," zahuhlal mladík polohlasně a vyškrábal se na barovou stoličku. Několik minut mezi nimi bylo ticho. Obvykle by se ho robot zeptal, co chce podniknout, ale systém tuto otázku dle jejich posledního rozhovoru asi vyhodnotil jako zbytečnou. Jiminovi bylo strašně. Dokud byl nahoře, nějak si nepřipouštěl, co se stalo, ale teď když na svého androida hleděl a ten mu posluhoval jako vždy a ještě mu na rtech hrál mechanický úsměv, chtělo se mu řvát. Když před něj postavil i kávu s mlékem bez cukru, jak to měl rád, zhluboka se nadechl a otevřel ústa.

„Já... asi jsem včera nechtěl, aby to takhle dopadlo. Já... vím, že to bude těžké, ale pokusím se..."

Zvonek!

Jimin nadskočil, jak se lekl a měl to jen tak tak, že nespadl ze stoličky. Android k němu rychle došel a popadl ho za paži, aby mu pomohl se srovnat.