Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 27 *

Jimin přiložil ukazovák k tváři svého androida a zmáčkl, až se pod jeho prstem utvořil přirozený ďolík. Nejprve vytřeštil oči, poté ruku odtáhl a nakonec se nevěřícně a zcela nepochopitelně zadíval právě na svůj prst, což překvapilo i Taehyunga.

„Děje se něco?" zeptal se jakoby nic.

„Tvoje kůže je teplá," zareagoval mladík bleskově. Tae zabránil povzdechu a jemně se pousmál.

„Po ránu se mohu více zahřívat. To je tím, jak najednou nabíhají všechny aplikace a systém," vysvětlil a Jimin stále s vytřeštěnýma očima přikývl.

„To mě nenapadlo. Ale je to v pořádku?"

„Není to nic závažného. Jsem prostě složité zařízení, v němž se najednou ohrává mnoho procesů. Jako když zapneš počítač a rovnou po něm chceš, aby se spustily různé programy..."

„Měl bych tě tedy po ránu šetřit?" zhrozil se chlapec, že udělal nějakou chybu.

„To neovlivníš, Jimine, tak můj systém zkrátka funguje. Prosím, pusť to z hlavy," požádal ho Taehyung a Jimin se tedy po dalším váhavém přikývnutí vrátil ke své snídani.

„Půjdu dnes do školy dřív," oznámil o chvilku později. Tae pozvedl obočí.

„Dobře. Zůstaneš ještě na oběd?" chtěl vědět.

„Ne, najím se v obchodním centru. Potřebuju si koupit nějaké knížky," upřesnil Jimin důvod brzkého odchodu. Poté dožvýkal poslední sousto sendviče a zvedl se. „Budu v pracovně, kdyby něco. Jen mi prosím připrav něco na sebe podle počasí. Děkuju," usmál se a odkráčel pryč.

Jakmile byl vzduch čistý, Tae se rozvalil na židli a hluboce si oddechl. Naštěstí z toho nějakým způsobem vybruslil, ale měl pocit, že to bylo sakra na hraně. Jestli se Jimin bude pídit po bližších informacích o přehřívání androidů, tak zjistí, že se nic takového neděje a zvlášť u nového modelu. Taehyung na to myslel už při výrobě. Bylo to jedno z hlavních technických kritérií, na která se zaměřil.

Pomalu se odebral do patra, aby chlapci vybral vhodný outfit do školy. Samozřejmě bylo stále těžší setrvávat v jeho bezprostřední blízkosti, ale když otevřel dveře a do nosu ho praštila specifická vůně ložnice, v níž spává někdo, kdo vám neskutečně voní, podlomily se mu nohy. A ještě větší muka nastala v okamžiku, kdy nahlédl do velké šatní skříně. Jiminova vůně byla prostě všude, podpořená jeho parfémem a pracími prostředky.

Tae rychle vybral tmavě šedé kalhoty, bílou košili, kravatu s jednoduchým vzorem a propínací svetr a to vše na ramínku pověsil na velké zrcadlo, jež bylo součástí toaletního stolku z bílého leštěného dřeva. Touhu, dotknout se i dalších Jiminových osobních věcí potlačoval jen horko těžko. Zavčasu z ložnice vycouval a na úpatí schodiště opět sbíral svůj ztracený klid a dech.

Úplně si oddechl až ve chvíli, kdy za Jiminem zavřel o hodinu později domovní dveře v hale, kde ho byl jako každý den vyprovodit.

Jako první bod na seznamu svých lidských činností zvolil snídani. A opravdu na sobě nešetřil. Poté si šel zacvičit, ač to bylo s plným žaludkem trochu nepohodlné. Nakonec si nechal kompletní očistu těla a teprve pak šel zavolat matce. A rozhodně ho nepřekvapilo, když mu potvrdila, že Jiminův profesor literatury je skutečně jeho bývalý spolužák ze studií.

„Měl teď dva dny volno..." oznámila ředitelka synovi.

„To jsem si myslel. Ani Jungkook nebyl dva dny ve škole," dával si to Tae do souvislostí.