Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 33 *

V duchu mohl Jungkooka obhajovat sebevíc, ale jeho racionální já mu vždy našeptávalo i druhou variantu. Že má Kim Taehyung pravdu. Také nešlo přehlížet zvláštní pocit, který měl z profesora Junga, když se včera náhodou všichni tři potkali v univerzitním parku. S tím co nyní věděl, mu Jungův nepřístupný, povýšený obličej a kradmé pohledy věnované jejich spojeným rukám dávaly mnohem větší smysl. Pokud by s Kookem nic neměl, proč by se takhle tvářil? Další věc byla Jungkookova přelétavost. Přece se o něm vědělo, že je univerzitní playboy. Jimin osobně ho nikdy s nikým dalším neviděl, ale nesnaží se tací právě skrýt přesný charakter své prchlivé povahy? JK by nedával na odiv, že se mu líbí někdo jiný, když to tak dlouho zkoušel na Jimina.

Ne, tomuhle prostě nikdy neuvěří a bylo mu úplně ukradené, že ho ovlivňuje zaslepenost zblázněnými city.

„Jimine, prosím. Zkus zapojit svou chladnou mysl," uslyšel před sebou Kimův prosebný hlas. Přivřel oči a vzdorovitě našpulil rty.

„Proč bych měl? Zneužili jste mě! Někdo ti jde po krku, ale nakonec to odnesu já? Co by na to řekli moji rodiče, kdyby věděli, že tu mám celou dobu živého člověka a ne robota, za kterého zaplatili nekřesťanské peníze?! Hm?" syčel podrážděně.

„Takže tobě je jedno, že tě na univerzitě učí zločinec? A že Jungkook je možná jeho společník?"

„Dost!" zvedl chlapec rázně ruku. „Už to nechci poslouchat!"

„A co chceš tedy dělat? Mám se vrátit do společnosti? Poslat ti pravého androida? Už z toho nemůžeš couvnout," zamračil se Taehyung.

„Proč by mi na tobě mělo vůbec záležet?" založil si mladík ruce na prsou. Slova, která vyslovil, Taeho hluboce ranila. Věděl, že si ho ještě úplně nezískal, v nějakou náklonnost však doufal. Jak to tak ale vypadalo, byl Jiminovi absolutně ukradený.

Tae krátce zavřel oči a nadechl se. Pak se postavil a spojil si ruce za zády, jak to dělával jako robot.

„Žádám tě v zájmu K Technics o spolupráci. Jde mi o společnost a vývoj. Pokud by se vyděrač rozhodl pro extrémní kroky, mohlo by to mít na firmu děsivý dopad a tudíž i na naši práci, která poté putuje do domácností. Než se celá situace vyřeší, měl bych zůstat zde a dál pro tebe pracovat jako tvůj robot. Půjde to? Přísahám, že po tobě nic jiného nechci. A taky ti slibuju, že už tě nebudu obtěžovat svými osobními pocity," odpřísáhl Taehyung vážně, a kdyby byl opravdu hodně naivní, myslel by si, že ten stín, co se mihl v Jiminově tváři, byl smutek a zklamání. Asi by to měl jednoduše vzdát. Jeho matka to s ním myslela dobře, když mu říkala pravdu. Těžko zaplní Jiminovo srdce sebou, když už v něm je někdo jiný.

„Jakože tu se mnou zůstaneš a budeš si hrát na robota? Ty si děláš blázny," zhrozil se Jimin. „To přece nejde. Vím, že jsi člověk a navíc po tom, cos mi právě řekl, s tebou nechci mít nic společného..."

„Jo, to už jsem pochopil," utrousil Tae otráveně. „Ale na druhou stranu ti to vrtá hlavou, nebo ne? Chci po tobě jen pomoc, vyřešit tenhle případ. Věřím, že už to nebude dlouho trvat. Stačí jen přistihnout toho anonyma při činu. Jistě brzy udělá nějakou chybu," přesvědčoval ho Tae. Už netušil, jak argumentovat, ale jeho matka mu každopádně utrhne hlavu, až se dozví, co se tu právě stalo. Důležité bylo, aby zůstal v tomhle domě a pokračoval v předstírání, že je android.

Mladík se ošil, vrazil ruce do kapes, zase je vytáhl a založil si je na prsou. Očividně se nemohl rozhodnout, což Taeho potěšilo. I Jiminovo váhání pro něj teď bylo výhrou.

„Jimine..." oslovil ho opatrně.

„Tak jo, sakra!" vyštěkl chlapec a rozmáchl se jednou rukou. „Poskytnu ti azyl, ale nemysli si, že z toho pro tebe plynou nějaké další výhody. Hned jak to vyřešíte, vypadneš odsud!" zavrčel, než se otočil k Taemu bokem. „A teď se ztrať, nebo si to rozmyslím. Rád bych se s tebou potkával co nejmíň," dodal ještě a dokončil otočku, takže byl najednou k druhému muži zády, čímž dal velmi výstižně najevo, že svá slova myslel dost vážně. Tae přikývl, nemohl čekat nic jiného, i tohle bylo víc, než v co doufal.