Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 34 *

Jimin nemohl zabrat. Pořád se převaloval v posteli. Když se přetočil napravo, zjevil se mu před očima Jungkook, nalevo zase Taehyung, přičemž nad jeho představou se zamračil a zakázal si ji. Jenže ono to šlo fakt těžko po všech těch událostech, které se dnes staly. A vlastně i předchozí den. Jedna vzpomínka se nabalovala na druhou a než se nadál, seděl na posteli úplně zpocený. Ke vzpomínkám na realitu se přidal i sen, co se mu předminulou noc zdál a Jimin nechápal, jak je možné, že ho stále vnímá tak silně. Byl na ředitele Kima naštvaný a měl na to plné právo, tak proč se zabývá tím, jak ho dokázal, ještě jen ve snu, přivádět k šílenství? Uvědomoval si Kimovu rozmrzelost, být na jeho místě, taky by byl naštvaný vidinou nudy, to ale neznamenalo, že mu to hodlá usnadnit. Řekl mu příšerné věci a ještě jim věřil. A obvinil Kookieho, že s tím má něco společného. Něco takového mu prostě nikdy nemohl odpustit. Už aby to jejich pátrání skončilo a Taehyung odešel. Jimin tušil, že jejich společné soužití za současných okolností nebude ani trochu klidné.

Nakonec usnul chvíli před půlnocí, tedy zhruba tři hodiny po tom, co šel spát. Tentokrát jeho sny byly relativně klidné, ale jelikož vstával na dopolední vyučování, necítil se vůbec odpočatý. Také ho čekala zkouška z literatury. Ano, bude dělat zkoušku u profesora Junga, u toho Junga, který dle Kimova přesvědčení posílal anonymní výhrůžné dopisy a vyhrožoval mu. Ne, Jiminovi do tohoto vzorce prostě profesor neseděl. Ano, byl svůj, měl své mouchy, ale jako učitel byl skvělý. Posluchači ho respektovali a málo kdo si dovolil přijít na jeho zkoušky nepřipravený. Snad jen Jungkook to trochu flákal. Ale co když to bylo právě proto, že měl zajištěný postup do dalších semestrů? Ne zrovna morálním způsobem? Kruci, ještě chvíli a vážně všem těm Kimovým kecům uvěří.

Jimin se došel vysprchovat, vyčistil si zuby, oblékl se do školy a pak sešel do dolního patra, kde bylo až podezřelé ticho. Však jo, posledních pár týdnů ho vždy ráno vítal v hlavním pokoji Taehyung se snídaní a úsměvem. A Jimin si na to zkrátka strašně rychle zvykl. Doposud ho totiž bral jako neškodného společníka, který mu bude vždy k ruce, ale zároveň nebude otravovat, když nebude mít zrovna náladu. Prostě byl rád, že tu někdo takový je, necítil se v tomhle velkém domě úplně sám, i když Taehyung byl vlastně jenom stroj.

Jimin nakoukl do ledničky, která zela prázdnotou. A pokud nebyly potraviny, nemohl stroj na jídlo připravit požadovaný pokrm. Nějak mu nedošlo, že už pár týdnů, tedy též po dobu, co v jeho domě žil Taehuyng, někdo musel jídlo objednávat. Nebylo na tom nic složitého, jen se na počítači chladničky vybraly potraviny a přístroj pak sám všechno objednal a z centrály, na níž byla lednice napojená, byla objednávka dodaná. Jenže teď to vypadalo, jako kdyby lednice byla prázdná už několik dní. Co bude jako snídat?

„Kime!" zařval na prázdné poličky a pak zabouchl dvířka, až se chladnička otřásla. Za normálních okolností, tedy těch, které v domě panovaly ještě včera, by se vedle něj okamžitě zjevil jeho robot připraven splnit každé jeho přání, jenže Taehyung nepřišel. Jednoduše na jeho volání nereagoval. Jimin nasál nosem vzduch, až se mu rozšířilo chřípí, otočil se a s mohutným dupáním napochodoval ke dveřím do Kimovy ložnice. Neobtěžoval se zaklepat a v tu chvíli ani nepřemýšlel nad tím, že se chtěl řediteli co nejvíce vyhýbat, prostě vpadl dovnitř, s hlubokým nádechem, že znovu zařve, kdyby neuviděl, co uviděl. Taehyung spal jako zabitý. Ležel v posteli, nahý a tak šedesát procent jeho těla nezakrývala peřina. Vlastně i díky tomu Jimin poznal, že je nahý, protože mu zpod přikrývky vykukoval nahý bok. V pokoji bylo poměrně teplo, sám by se takhle odkopal. Jenže on nahý nespával, maximálně někdy v létě, když byla velká horka. A navíc měl tenhle dům klimatizaci... Uvědomil si, nad jakými blbostmi to přemýšlí, zatímco měl v plánu muži vyhubovat. Udělal krok blíž k posteli a dal si ruce v bok.