Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 9 *

Čtvrtek probíhal skoro stejně jako středa a v pátek měl Jimin jen dvě přednášky, což pro Taehyunga znamenalo, že s ním doma stráví víc času. Rozhodl se, že mu znovu navrhne uspořádání večírku. Páteční večery přece vždy sváděly k zábavě a utrhnutí se ze řetězu, což dle Taeho Jimin potřeboval jako sůl. Ve čtvrtek dopoledne opět mluvil s matkou a také se mimo jiné bavili o Li. Asistentka si vzala do konce týdne volno z rodinných důvodů, takže prozatím nemuseli řešit, jak bude s Taeho robotickým klonem vycházet. A mezitím jeho nejbližší spolupracovníci z laboratoře postupně dohrávali do softwaru další a další informace, které z androida v podstatě dělali nerozeznatelnou ředitelovu kopii včetně chování.
V sobotu večer se konal charitativní večírek, na nějž byl Tae pozván společně s matkou, oba v tom tedy viděli příležitost ukázat se venku mezi lidmi a třeba vyprovokovat anonymního vyděrače k nějaké akci. Samozřejmě měli být maximálně chráněni několika muži z bezpečnostní agentury. Tae matce slíbil, že se ještě v sobotu pokusí nějak ozvat, aby spolu dopilovali detaily. Do poslední chvíle mu nedocházelo, že víkend stráví s mladým Parkem téměř nepřetržitě, protože v sobotu a v neděli samozřejmě škola nebyla.
V pátek dopoledne tedy musel přistoupit k dalším neetickým krokům a požádal matku, aby mu nechala expresním kurýrem dopravit nějaké léky na spaní. Nelíbilo se mu to, ale jiný způsob, jak víkend přežít a neumřít hlady neviděl.

Mladík se vrátil ze školy před polednem. Vypadal opět ustaraně, ale jakmile ho Tae v hale přivítal, usmál se a poručil si oběd. Pak se asi na hodinu zavřel nahoře v pokoji, že si potřebuje odpočinout. Tae mezitím schoval prášky na spaní ve své přidělené ložnici a vrátil se do obýváku. Zrovna když procházel kolem pohovky, zapnula se sama od sebe televize a na obrazovce se objevil nějaký mladík, který jakoby se snažil zaujmout svou přítomností kohokoliv, kdo se před přístrojem nachází. Tae se zastavil a pozvedl obočí. Pohlédl do pravého spodního rohu a zjistil, že Jimin používá komunikační aplikaci Freeday, jenž se zásadně spouštěla až po zaregistrování majitelova obličeje. Pro Taeho to ale znamenalo výhodu, člověk na druhém konci ho nemohl vidět.
Jak tak studoval obrazovku, všiml si ještě něčeho. Jména. Pod logem aplikace bylo napsáno Jeon Jungkook. Takže možná je tohle ten tajemný Kook, který leží jeho domácímu na srdci, nebo v žaludku.

„Hyung? Jsi tam?“ promluvil mladík a už jen podle těchto dvou slov Tae poznal, že se bude jednat o klasického školního idola, pro nějž není nic svaté a ve škole mu půjde každý na ruku. Založil si paže na prsou a při podrobnějším zkoumání jeho obličeje si neodpustil zamračení. Šlo o velice pěkného mladého muže s tmavými vlasy a svůdně vykrojenými rty, které k sobě přitahovaly pozornost silou magnetu. Jeho pohled byl provokativní, ať už se natočil z jakékoliv strany. Možná si to ani neuvědomoval, nebo naopak až moc. „Nedělej, že mě neslyšíš. Dnes ses mi vyhýbal. Proč? Chtěli jsme přece zajít na kafe… No tak, hyung, nedělej drahoty,“ žebral, ale ani trochu to neznělo upřímně.
Tae byl sice mladý, možná ve stejném věku jako Jimin, ale při studování univerzit získal víc než mnoho zkušeností ve vztazích, ať přátelských, nebo i milostných. A i někoho takového kdysi na škole potkal a chvíli to vypadalo, že natrefil na toho pravého. Jenže chlapec se velice brzy vybarvil. Tae byl naštěstí zabraný do studia, vždy pro něj byla nejdůležitější práce, takže chvilkové vzplanutí a následný podvod přešel s hrdostí sobě vlastní. Bohužel Jimin nebyl ani zdaleka jako on. Už při prvním setkání Tae pochopil, že se jedná o citlivou bytost, a další dny, co v domě strávil, o tom byl přesvědčený víc a víc. A přesně na to tenhle týpek z televize hřešil. Na Jiminovu poddajnost. Měl sto chutí mu něco říct, ale nemohl. Chybělo mu oprávnění se přihlásit, proto jen trpělivě sledoval samolibou tvář na obrazovce a doufal, že to dřív vzdá a ukončí vysílání, než se Jimin objeví.