Celou neděli Taehyung podvědomě čekal na zazvonění domovního zvonku, nebo automatické spuštění aplikace Freetime. Neměl tušení, co se během pracovního týdne dělo ve škole, jak moc Jungkook Jimina zase pokoušel, ale nedělal si iluze, že by znovu nezatoužil po jeho společnosti a nesnažil se do ní zase vetřít. Proto byl opravdu překvapený, že ani k večeru nikdo nezavolal, nebo se nedobýval k mladému pánovi do domu. O to větší měl strach z nadcházejících dnů, kdy nebude mít chlapce pod kontrolou. Možná právě o to Kookovi šlo. Už věděl, že se Tae nesmí objevovat na veřejnosti, takže si byl jistý, že Jimina na univerzitu doprovázet nebude a proto se ani nenamáhal o víkendu ozvat. Taehyunga to neskutečně iritovalo. Cítil se bezmocný, měl svázané ruce a chvílemi měl pocit, že se zblázní. Navzdory tomu prožil s Jiminem stejně pěkný den jako ten předchozí. Byli se venku projít, hráli hry, učili se spolu a před večeří chlapec zamířil do posilovny. Pravda, v ten okamžik se z pěkného dne pro Taeho stal den završený utrpením, ale naštěstí se Jimin hned po večeři ztratil ve své ložnici, takže měl pak Tae spoustu času nad reakcí svého těla opět přemýšlet.
Při hltání jídla, které si do pokoje propašoval, si naplno připustil, že ho druhý muž vzrušuje.
Bohužel měl už nějaké zkušenosti, díky nimž si nemohl donekonečna nalhávat, že to tak není a proto ho vlastně ani moc nepřekvapilo, když druhý den po odchodu Jimina do školy jeho první kroky vedly do koupelny, kde si udělal při myšlenkách na přitažlivého mladíka dobře. A jak jinak si Jimina představil při posilování, kdy se jeho tělo lesklo potem, a všechny svaly byly napnuté. Jasně se viděl, jak mladého muže natlačil na stroj na posilování prsních svalů a do těch pak zatnul své prsty, než se sklonil k tmavým bradavkám a začal je laskat, vychutnávaje si Jiminovu jedinečnou chuť smíchanou s potem. Nebo si ji tak alespoň představoval. Po takovém zážitku neměl ani chuť se najíst, dobrou hodinu jen ležel na své posteli a přemýšlel, co s novým zjištěním udělá a jak dlouho mu asi vydrží předstírat, že je stroj. S obličejem jistě problém nebude, ale některé lidské reakce se zkrátka ovládat nedaly.
Tae si uvědomil, že začíná být zoufalý, asi proto jeho mozek vytvářel nápady, jak své napětí zvládat tak, aby Jimin nic nepoznal. A ze všech šíleností mu nakonec zůstala jediná. Už matce oznámil, že by potřeboval ostříhat, takže co kdyby se při té příležitosti připomněl Li? To by sice znamenalo, odjet do společnosti, ale pokud bude všechno klapat, maximálně za dvě hodiny by mohl být zpátky.
Taehyung se posilněn skvělou myšlenkou vydal zavolat matce. Po cestě vymýšlel důvod, proč se potřebuje nechat ostříhat ve firmě a ne u Jimina.
„Už jsem ti zařídila kadeřníka," hlásila ředitelka do telefonu hned po pozdravu.
„Chtěl bych se podívat do firmy," řekl Tae nekompromisně a na druhé straně se rozhostilo ticho.
„Jak to myslíš?" nechápala matka.
„Jak to říkám. Chci se nechat ostříhat ve firmě a spojit to s kontrolou androida. Nebyl jsem tam dva týdny. Ne že bych svým lidem nevěřil, ale chci se na něj podívat osobně," vysvětlil.
„Ale jak to uděláme? Nemůžeš přece odejít z domu. Co kdyby se Jimin náhodou vrátil ze školy dřív," strachovala se ředitelka.
„Však ho můžeme sledovat na stránkách školy. Jde jen o pár hodin, mami," přesvědčoval ji Taehyung. A kdyby to šlo spáchat hned, byl by šťastný jako blecha. „Kdy měl dorazit ten kadeřník?" zeptal se netrpělivě.
„Dnes po obědě," opáčila ředitelka neochotně. Zřetelně bylo znát, že se jí synův plán nelíbí. Zato Tae se po nové informaci začal usmívat jako blázen.
ČTEŠ
Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️
FanfictionPíše se rok 2038. Svět ovládají vyspělé technologie a Kim Taehyung zrovna dokončil svůj nový projekt pro společnost K Technics, jež se těší velkému úspěchu v oblasti robotického průmyslu. Kde je však úspěch, musí být zákonitě i negativní protiklad...