Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 20 *

Jimin schoval učebnici do tašky a podíval se na mobilní telefon. Měl jeden zmeškaný hovor od matky. Jakmile dorazí domů, zavolá jí, usmyslel si. Jako vždy odcházel z posluchárny mezi posledními. Sunmi ho pomalu ani nepozdravila. Jednou se jeho směrem podívala, ale to bylo všechno. Jako kdyby spolu na nákupech nikdy nebyli. Jimina to netrápilo, měl za sebou poměrně pěkný víkend, který v něm zanechal příjemný pocit a s tím i dnes ráno vstával a šel do školy. Dobře, sice sobotu a neděli strávil s robotem, ale musel uznat, že se pobavil. Rozhodně v něm Taehyung neevokoval vztek jako Jungkook.

Jiminovi se vařila v žilách krev, jen když na něj pomyslel. Navíc se mu mladší chlapec už pár dní neozval. Vlastně celý týden. Jako kdyby to tím minulým víkendem, poté, co ho Jimin vyhodil ze svého domu, definitivně skončilo. A Jimin byl kvůli tomu pochopitelně otrávený. Vadilo mu, jak se Jungkook chová, ale nemohl snést ani tuhle možnost. Že už spolu nikdy nebudou. Jako na potvoru ho ani nikde nepotkával a společných přednášek vzhledem k rozdílnému věku moc neměli.

S posledním pohledem k lavici, jestli v ní něco nenechal, se Jimin zastavil ve dveřích a pak už se vydal chodbou k východu z budovy. Náhodou je to moc fajn, pomyslel si. Mít doma někoho, kdo na něj čeká. A to bez výhrad a bez podmínek. A ve škole se může soustředit pouze na učení. Už žádné rozptylování. Dobře, chybělo mu to, ale Taehyung měl pravdu. Jungkookův vliv neměl dobrý dopad na jeho psychiku. Chvíli to bude bolet a pak to přestane. A Tae mu s tím pomůže.

Jimin se pro sebe usmál. Skutečně někdy o svém androidovi uvažoval jako o živém člověku. Když on vypadal tak živě. Jimin myslel naprosto vážně, že se chce setkat s jeho výrobcem panem Kimem. Musel toho chlapa poznat. Jaký je asi muž, který dokázal něco tak úžasného? Jistě je stejně úžasný. A co si budeme povídat, i vzhled stál za povšimnutí. Jimina ráno napadlo, že by si mohl jeho fotografii najít na netu, ale nakonec se k tomu nedostal. Udělá to tedy taky doma, až se vrátí.

Jak se začal těšit, nevšiml si mladého muže, který stál vedle dveří, opřený o zeď a pozoroval ho, když vycházel z budovy. Dokonce i první oslovení neslyšel.

„Jimine?" zopakoval mladík jeho jméno a Jimin zatřásl hlavou. Zmateně se začal otáčet dokola, když původce hlasu konečně zaznamenal.

„Kooku? Co tu děláš?" Jimin měl chuť se štípnout do ruky, jestli se mu to nezdá. Mladík pokrčil rameny a k jednomu naklonil tvář.

„Napadlo mě, jestli bys nechtěl zajít na kafe," řekl jakoby nic.

„Prosím?" Jimin se znovu rozhlédl. Tyhle pořady se skrytou kamerou sice nejvíc letěly na konci dvacátého století, ale proč by to někdo nemohl znovu vyzkoušet na něj?

„Zajdeme na kafe?" zopakoval Jungkook s milým úsměvem.

„Musím domů," odvětil druhý chlapec přísně a otočil se ke Kookovi zády.

„Jsi dospělý, nemusíš vůbec nic, co nechceš. Takže chceš zajít na kafe, nebo nechceš?"

„Dobře, nechci," odsekl Jimin a podíval se na druhého muže jen tak po očku. „Nechodíme spolu na kafe. Šukáme spolu a poslední týden už ani to, takže..." rozhodil kolem sebe rukama.

„Vyhodil jsi mě, tak jsem respektoval tvoje rozhodnutí. Ale musím přiznat, že mi chybíš. A..." Kook se kousl do rtu. „Prostě bych s tebou rád dělal i jiný věci, tak co začít něčím jednoduchým?" vysvětlil své pohnutky.

Tolikrát ho Jimin prosil, aby s ním šel na kafe, nebo jen na oběd do kampusu, ale Jungkook se z toho vždycky nějakým lstivým sobě vlastním způsobem vykroutil. Co se stalo, že po nějakém roce jejich zničující známosti obrátil? Co když mu vadil Taehyung? Co když na něj Kook žárlil? Ale ne, to je nesmysl. Věděl, že je Taehyung android, jak by tedy mohl žárlit na stroj?