Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 24 *

„Myslela jsem, že ho pozveš na večeři, až bude klid. Co tě to napadlo?" lamentovala ředitelka, když se i Jimin na chvíli ztratil do koupelny. Tuto chvíli chtěli v podstatě využít ke svému odchodu, ale Tae na matku vybafl, co udělal a paní Kim to samozřejmě nemohla skousnout. „Nejdřív se tu snažíš udržet Jimina doma a teď ho taháš sám ven na večeři?" syčela podrážděně.

„Už se stalo. Nějak to vymyslím. Víš, co je hlavně zvláštní? Že na to přistoupil. Zdá se, že situace s Kookem se uklidnila, asi je s ním konečně spokojený a přesto mu nevadí jít na rande se mnou..."

„Možná to jako rande nevnímá, můj drahý, to tě nenapadlo? Jsi pro něj autorita. Spíš se neodvážil říct ne!" podívala se na něj přísně.

„Tak to pěkně děkuju," zabručel Taehyung a prohrábl si frustrovaně vlasy.

„Tím samozřejmě nechci snižovat tvé kvality, ale ten chlapec je zjevně do Jungkooka zamilovaný a konečně se dočkal něčeho dobrého i pro sebe. Nemyslím si, že na tebe někdy v brzké době bude myslet tímto způsobem. Navíc tě vůbec nezná. A je zmatený z toho, že tě má celou dobu doma a zároveň nemá. Musí to být strašně chaotické. Nevím, jestli byl dobrý nápad se tu dnes objevit," povzdechla si ředitelka.

„Bylo to bezpečnostní opatření," připomněl jí Taehyung. „Jsem si jistý, že teď ven už nepůjde," dodal nadějně.

„Pak tedy půjdu, dokud je pryč," řekla žena a došla k pravému robotovi, aby mu nařídila, co má dělat. Než se Jimin vrátil, byli pryč a v kuchyni zůstal jak jinak Taehyung předstírající, že je android.

„To už odešli? Ani se nerozloučili," zhrozil se Jimin. „Snad jsem neudělal nějaké fópa," strachoval se.

„Něco naléhavého v laboratoři. Ale ředitel řekl, že ti zavolá, abyste se domluvili na to rande," popíchl ho Taehyung. Mladík se na něj otočil a ušklíbl se.

„Není to rande, jen mě pozval na večeři. Nemyslím si, že člověk jako on by chtěl vyloženě randit s někým jako já," nechal se Jimin slyšet a usmíval se u toho, jako kdyby jeho android řekl vtip století.

„A proč ne? Jsi hezký mladý muž, milý, hodný a chováš se hezky k jeho robotovi," nesouhlasil Taehyung. Takže matka měla pravdu, chlapec to jako rande nebral. Spíš jako poctu. Nesnášel, když ho někdo stavěl na piedestal. Taky měl své mouchy, byl věčně zavalený prací, neměl čas na vztahy... přesto si dokázal představit, že kvůli Jiminovi by z některých zásad slevil.

„Když myslíš," pokrčil mladík rameny a posadil se ke stolu. „Stejně mám kluka. Jestli půjdu s ředitelem Kimem na večeři, pak jen v rámci jeho výzkumu," trval si na svém.

„Ale řekl jsi, že je pěkný," připomněl mu Taehyung. Jimin si podepřel tvář dlaní a povzdechl si.

„To je, na mě až moc. Dokážu si představit, jak bude happy člověk, co ho nakonec uloví. Stejně nezavolá, chtěl být jenom milý," rozhodl nakonec a podíval se na svého androida. „Asi už dneska nikam nepůjdeme, co?"

„To je na tobě, Jimine," nechal to Taehyung na něm. Chlapec se zamyslel a nakonec se přesunul na pohovku v obývacím pokoji. Natáhl se po knize, kterou tam nechal z minulého dne a rozevřel ji na místě se záložkou.

„Jestli se potřebuješ dobít, teď tě nebudu potřebovat," oznámil ještě Taemu, než se do knihy naplno začetl. Druhý muž tedy přikývl a odebral se do svého pokoje, kde došel k zásadnímu rozhodnutí. Musí začít intenzivně pracovat na zvýšení Jiminova sebevědomí. Aby si někdo tak skvělý o sobě myslel, že není pro někoho dost dobrý, se mu ani trochu nelíbilo. Možná pak konečně pochopí, že má na víc, než na jednoho univerzitního playboye.