Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 31 *

Hoseok zuřil. Pokud při rázování po svém bytě narazil na volně stojící věc, popadl ji a třískl s ní o zem. Ještě včera večer se mu ve zprávách Jungkook omlouval, že netuší, jak se mladého Parka zbavit, ale nějak to určitě udělá. A pak mu slíbil, že se uvidí dnes, jenže na poslední chvíli to zrušil. Provokativně napsal, že se musí učit na jeho předmět.

V první řadě Hoseok netušil, že má JK ještě jiného přítele. Vždy působil, že je oddaný pouze jemu. Nebyl žárlivý, ale s tím co se dozvěděl, nemohl Jungkooka seznámit se svou vedlejší činností. Co kdyby se před Parkem prořekl? Samozřejmě mu došlo, že nový typ androida viděl u něj, však by nebylo nic zvláštního na tom, že u něj byl na návštěvě, ale o pravém charakteru jejich vztahu se dozvěděl teprve včera. Dobře, lhal by, kdyby tvrdil, že mu to ani trochu nevadí, nerad se o něco dělil, ale ze své pozice si nemohl moc vyskakovat. Nebylo úplně zakázané mít poměr se studentem, ale někteří jeho kolegové to neviděli rádi. Napadlo ho, jestli třeba Park Jimin není jen kamufláž, jak strhnout pozornost na něco jiného, než na něj a Jungkooka. Asi by to tak měl brát, přesto mu to narušovalo plány, zasvětit mladého muže kompletně do svého života. Tedy do obou svých životů.

Znovu se podíval na zprávu, už poměrně zklidněn a máčkl šipku odpovědi.

Dobře, jen se pilně uč, ať neprojedeš zkoušku. Očekávám perfektní výsledky! Když dal odeslat, zlomyslně se usmál. Koneckonců všechno špatné je k něčemu dobré. Pokud bude JK trávit čas s Parkem, ještě u něj v domě, mohl by mu pak podávat nevědomky informace o androidovi.

*

„Už tomu aspoň trochu rozumíš? Víš, některé věci si prostě budeš muset nacpat do hlavy, jinak to nepůjde," vysvětloval Jimin trpělivě mladšímu muži, který na stránky otevřené knihy koukal značně zoufale.

„Nemám takovou paměť jako ty!" protestoval JK.

„To je hloupost. Jen ji necvičíš, to je celé. Paměť musíš neustále procvičovat..." káral ho Jimin. Jungkook zavrtěl hlavou, odsedl si od konferenčního stolku, záda opřel o opěradlo pohovky a vzdorovitě si založil ruce na prsou.

„Už se to drtíme skoro dvě hodiny, chci přestávku," poručil si a bylo na něm vidět, že už se do knihy podívat znovu nehodlá. Jimin si povzdychl, vložil do učebnice záložku a zavřel ji, aby druhého muže neprovokovala.

„Fajn. Máš na něco chuť? Nebo ti udělám čaj? Jak by ses rád odreagoval?" zeptal se mladík nevinně. Nedošlo mu v první chvíli, jak taková zdánlivě obyčejná otázka může zapůsobit na někoho, kdo do tohoto domu přišel s jasnými úmysly. A učení to rozhodně nebylo. Když se k němu Jungkook naklonil a pohladil ho klouby prstů po krku, uvědomění mu dalo pořádnou facku. Ne že by na to sám nemyslel, však si závěr večera plánoval celý den, ale jak se zabral do učení, prostě na to zapomněl.

„Kookie..." vydechl pod tíhou vzrušujícího doteku. Jak málo stačilo, aby druhému mladíkovi podlehl. Když spolu byli venku, držel se, ale v klidu vlastního domu, v pohodlí a na této pohodlné pohovce, se snadno opouštěla reálná mysl. Byl to on, kdo se jako první naklonil ještě blíž a vyžádal si našpulenými rty polibek, který mu byl velmi ochotně dán. Pak už ho Jungkook popadl kolem pasu a položil na záda, ústa stále spojená, ovšem o něžném polibku už nemohla být řeč. Jimin si uvědomil, jak dlouhé byly ty dva týdny, kdy se s Kookiem fyzicky nesblížili. Chybělo mu to a to tak moc, že se přestal krotit absolutně ve všem, včetně sténání. Nedošlo mu hned, že je asi hodně hlasitý, protože přeslechl otevření nějakých dveří. Až když jeho šestý smysl zaregistroval přítomnost další osoby v hlavním pokoji, jeho mozek se začal rychle vracet do pohotovostního režimu. Otevřel oči, načež je přímo magneticky upřel do tmavých svého androida, zatímco JK pořád ležel na něm a velmi vášnivě okupoval jeho krk. Jimin mu zatlačil do ramen, jenže docílil pouze toho, že jeho milenec přitvrdil.