Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 30 *

„Stalo se něco, Jimine?" přistoupil robot ke svému pánovi a mechanickým pohybem mu promnul rameno. Mladík zavrtěl hlavou a zul si boty.

„Zrovna jsem byl s ředitelem Kimem na večeři," přiznal konsternovaně.

„A nedopadlo to dobře?" vyzvídal android. Jimin se na něj podíval a na krátký okamžik v něm zatrnulo. Už začínal být unavený z toho, jak jsou si ti dva podobní a co začal vídat živého Taehyunga, byl zmatený ještě víc. Jenže co když to nebylo kvůli podobě, ale kvůli něčemu jinému? Co když jeho zmatek pramenil z toho, jak na něj ředitel Kim působil? A dnes večer ho navíc políbil, tak jak mohl zůstat v klidu? Za prvé měl kluka, za druhé ten polibek byl... jednoduše krásný. A způsob, jakým s ním druhý muž mluvil, jak pečlivě volil každé slovo, aby si Jimin připadal naprosto výjimečně, ho nemohl nechat chladným, i kdyby sebevíc chtěl.

„Já nevím," posmutněl, svěsil ramena a prošel kolem robota, míře do hlavního pokoje. Tentokrát si svou tašku odnesl do pracovny sám, než vyrazil rovnou do patra, do své ložnice, aniž by androidovi cokoliv řekl.

Pod sprchou se mu podařilo na chvíli přijít na jiné myšlenky, ale jen co ulehl do postele, obrázek přívětivé ředitelovy tváře se vrátil. Lhal svému robotovi, nečekaná schůzka s Kimem byla úžasná a Jimin se při ní navzdory svému chování, které ukazoval navenek, cítil dobře. Nechtěl, aby ho druhý muž líbal, protože přece chodil s Jungkookem, jenže jiný hlásek v hlavě mu říkal, že by si neměl takovou příležitost nechat ujít, že by se z ředitele mohl vyklubat člověk, který ho v dobrém ovlivní a celkově změní jeho život. Jenže právě tomu Jimin nedokázal jen tak uvěřit, protože podobné zázraky se stávaly pouze v pohádkách. Proč ho tedy ale najednou nemohl dostat z hlavy? Jimin si s hrůzou uvědomil, že tohle je poprvé, co před spaním nemá po nějakém roce před očima Jungkooka, ale někoho jiného. Doufal, že to nic neznamená, netušil, jak by se s takovým vývojem vyrovnal. Ale co když by měl přece jen věřit svému šestému smyslu, podle nějž byl ředitel ta nejlepší partie ze všech?

Jimin zavřel oči a zachumlal se pod peřinu. Do rána se mu to určitě rozleží v hlavě a zase bude vše při starém. Odpustí Jungkookovi, i když ho dnes zklamal a zítřek si holt vynahradí jindy. Ano, vymyšlené to měl celkem uvěřitelně, kdyby jen tušil, že realita bude nakonec přece jen jiná.

*

Když ráno usedal ke stolu, kde už voněla snídaně, stále měl v živé paměti sen z poslední noci a hlavně tvář hlavního protagonisty. A jak se podvědomě obával, nebyl jím Jungkook, nýbrž ředitel Kim. Sen byl tak živý, že se při každém promítnutém obrazu Jiminovi zježily chloupky na krku. Asi proto, že i tam ho Taehyung líbal, zatímco si jeho tělo surově bral. Netušil, jak se mu mohlo zdát o něčem, co ještě nezažil, ale co ho překvapilo víc, byla jeho barvitá představivost, o níž doposud nevěděl. Jeho sen musel trvat určitě po celou dobu spánku, protože do tří vteřin, jak se o snech všeobecně povídalo, se vše, co s ředitelem ve své ložnici prováděl, nebo spíš ředitel s ním, nemohlo vejít. Jimin žasl sám nad sebou, jak dokáže být spontánní, s Kookem se nic takového nikdy nestalo. S ním, s přihlédnutím k nebezpečným místům, kde si to nejčastěji rozdávali, nikdy nedošlo na nic výjimečného, jen ryzí sex, mnohdy prováděný ve strachu a stresu z prozrazení. I tak ho Jimin neshledával špatným, nebo dokonce nudným, jenže ono to šlo dělat i jinak a lépe, akorát Jimin neměl doposud možnost s něčím lepším a jiným srovnat. V duchu si dal pořádnou facku, takhle přemýšlet nad Kookiem nebylo ani trochu správné. Byl skvělý milenec a měl své místo v mladíkově srdci. A po probuzení od něj našel zprávu, že se omlouvá a večer se nakonec uvidí. Až se tedy sejdou zde, prostředí plné strachu se změní v přívětivé soukromí, které jejich intimní chvilky určitě povznese na vyšší úroveň.