Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 42 *

Jimin se probudil do tmy. Jediným zdrojem světla v tu chvíli pro něj znamenala blikající dioda na televizi a vzdáleně i digitální číslice na ledničce a přístroji na hotové jídlo v kuchyni. Protřel si oči a tleskl. Lampička vedle pohovky, na níž musel usnout, se rozsvítila.

„Tae?“ zašeptal vystrašeně. Muž byl přece s ním, když se viděli naposledy. Přesněji spolu leželi na téhle pohovce. Jenže teď byl Taehyung pryč. Jimin se s námahou posadil, zkoumaje svůj zevnějšek. Stále mě na sobě domácí oblečení a župan a ještě byl přikrytý dekou. Takže… k ničemu nedošlo? Prudce  zatřásl hlavou. No jistě, jak by mohlo? Vždyť usnul Taehyungovi v náruči. Líbali se, to ano, objímali a taky hladili, ale víc se zkrátka  nestalo. Tae si nic nedovolil a pokud chtěl, nedostal příležitost, protože Jimin jednoduše odpadl.

Všiml si, jak je kolem něj deka upěchovaná, aby k němu nepronikla ani jediná molekula zimy. Strhl ze sebe přikrývku a postavil se. „Tae!“ řekl už nahlas. A pak uslyšel nějaký zvuk. Přicházel ze zadní chodby, kde byla spodní koupelna a… posilovna. Rychle se tím směrem rozešel a bez varování do tělocvičny vtrhl. Tae okamžitě přestal cvičit a pustil z rukou madla, jimiž doposud zvedal závaží na posilování zad a hrudníku. Byl úplně zpocený. Uřícený obličej rudě zářil zvýšenou aktivitou a krátké rukávy obyčejného trička odhalovaly napnuté svaly na pažích. Jimin by si nikdy nepomyslel, že ve svém životě ještě uvidí něco tak vzrušujícího a smyslného.

„Já… nenašel jsem tě… tam…“ začal drmolit a ukazovat za sebe. Původní plán, být na Taehyunga naštvaný, že ho nechal samotného, prostě zadupal do země tenhle dokonalý obrázek.

„Nemohl jsem spát a tys potřeboval pohodlí,“ vysvětlil Tae udýchaně. Jak se mu rychle zdvíhal hrudník, Jimin se ho zatoužil dotknout. Jen ho pohladit a uklidnit.

„Převázal jsi mi ruku…“ zkonstatoval se zvednutou paží. Už z nemocnice přišel se stahovadlem na zápěstí, ale tohle bylo bělejší.

„Jo,“ pokrčil Tae rameny. Jiminovi došlo, že druhý muž v podstatě stále hraje svou roli robota, aby bylo vše při starém. Nebo byly tyto maličkosti, stejně jako odpoledne čaj s whisky a starostlivost součást Taehyungových citů? „Nevadí, že jsem tady?“ dodal Taehyung opatrnou otázku. Jimin se pousmál a vešel do místnosti. Přistoupil ke stroji a zkontroloval závaží, které si pro sebe druhý muž naložil.

„Zvládl bys víc…“ usoudil.

„Jen se procvičuju,“ ušklíbl se Tae. „Vyspal ses aspoň?“ zajímal se.

„Ujde to,“ pípl Jimin, uvědomuje si, že ta úžasná vůně, která k němu právě doputovala, musí patřit k Taehyungovi. Jak vůbec zařídil, aby celý ten měsíc Jimin nic necítil? Protože tohohle by si všiml fakt hned. Chtěl se do té vůně zabalit, nechat se jí pohltit. A to byl Taehyung zpocený. Couvl k okraji lavice a posadil se obkročmo naproti druhému muži, který ho bez řečí pozoroval. „Mám pár otázek,“ usmál se nejistě.

„Ptej se,“ vyzval ho Taehyung mile.

„No… je tu pár věcí, které mi trochu vrtají v hlavě. Třeba, že jsem tě ten měsíc… eh… prostě vůbec necítil. A přitom jsi byl u mě párkrát fakt blízko. Každý člověk nějak voní…“

„Nebo smrdí,“ zasmál se Taehyung. „Ale je to jednoduché. Existuje takový antipachový sprej, který se o to na zhruba dvanáct hodin postará,“ řekl.