Baltazar-202 /Tae x Jimin/ vmin, jikook ✔️

* 18 *

Tae pomalu vystoupil z auta, ovšem následující pohled, v němž chtěl obsáhnout celé okolí, byl poměrně rychlý, aby si ho Jimin nevšiml. Nečekal, že by chlapce napadlo něco takového. Něco tak spontánního. Vytáhl ho ven, ovšem s dodržením podmínky, aby ho nikdo další neviděl. Po zhruba hodinové jízdě autem se ocitli za městem, za zády prostor široce ovlivněný lidskou rukou, před sebou kopečky hor a jezero s protějším břehem tak daleko, kam jen oko dohlédlo.

„Dřív jsem sem jezdil víc," vydechl Jimin, jako kdyby stál na tomto místě poprvé. Kdyby Taehyung mohl, též vydechne obdivem, jak bylo panorama před nimi impozantní. A ten úžasný čerstvý vzduch. Co nejpotišeji ho nasál nosem a krátce zavřel oči.

„Hezké místo, Jimine," řekl pak a mladík se na něj usmál.

„Viď? Vím, že z toho asi nic nemáš, ale... vlastně jsem tu nikdy nebyl s někým, jen sám a..."

„Pak je pro mne velká čest, že jsem první, komu jsi ukázal své oblíbené místo," přikývl Tae důležitě a Jimin mávl rukou.

„Kdybys nekecal. Ale co, stejně neznám člověka, který by si zasloužil tu se mnou být. Snad kromě našich," posteskl si a udělal krok k dřevěnému molu.

Taehyung ho samozřejmě následoval. Nějak mu předtím nedošlo, že je zavřený pouze v domě, takže nemá na sebe nic teplého pro podobné výlety a venku už bylo přece jen chladněji. Holt to bude muset vydržet. Asi by bylo hodně zvláštní, kdyby si od Jimina vyžádal třeba bundu. Jen doufal, že na něm chlapec nepozná, jak drkotá za zavřenými rty zuby. Jimin si ho naštěstí zprvu nevšímal, byl zaujatý dokonalým výhledem, proto si alespoň na chvíli strčil ruce do kapes, aby si je zahřál.

„Je dobře, že si uvědomuješ svou cenu, Jimine," pověděl mu Tae po nějaké době, kdy jen mlčeli a kochali se přírodou.

„Jo, občas to vím. Když mám dobrý den. A dnešek je dobrý, protože mi tě nevzali. Měl bych být za to vděčný," přiznal mladík se zarudlými tvářemi.

„A mě těší, že jsem ti zůstal. Jsi hodný majitel," věnoval mu Tae též úsměv.

„Vím, že za tebe mluví systém, ale jsem rád, že to říkáš," povzdechl si Jimin a stoupl si přímo vedle Taeho, který musel zatnout zuby, aby se přestal třást zimou. Snad tu nebudou moc dlouho. Další hodinu na čerstvém vzduchu už by asi nevydržel. A brzy mu vítr ošlehá tváře tak, že je bude mít stejné rudé jako mladý Park.

„Musí ti být chladno, Jimine," zkusil na to jít z jiné strany. „Smím ti dělat doprovod v nějaké příjemné kavárně?" navrhl.

„Ale to přece nejde. Lidi by tě neměli vidět," zhrozil se mladík.

„Pokud máš roušku, snadno si ji nasadím a nebudu poznat," pousmál se Taehyung. Chlapci se rozzářily oči.

„To je super nápad, že tě to nenapadlo dřív. V autě mám roušku a přiznávám, že mi trochu zima je. Dal bych si někde kakao."

A tak se společně vypravili k autu a vyrazili zpět k městu. Na prvním odpočívadle zastavili u motorestu, Tae si nasadil masku, naštěstí už neměl tolik zkřehlé ruce a rty a pak si uvnitř zabrali odlehlý stolek a Jimin si objednal voňavé kakao a tradiční japonský cheesecake.

„Kéž bys to mohl ochutnat, je to prostě luxusní," pochvaloval si s plnou pusou. Tae se snažil nevnímat kručení v žaludku. Ráno se mu sice podařilo nasnídat, ale když viděl tu dobrotu před Jiminem, nejraději by mu ji ukradl a snědl sám. Jakmile se vrátí domů, objedná si hned tři takové dorty. A celé.

Ale kdy se vlastně domů vrátí? Právě si u Jimina zpečetil pobyt na dobu neurčitou a co se týkalo vyšetřování jeho vydírání, neměla agentura ani stopu. Po dvou týdnech se nehnuli z místa. Ten člověk si musel mnout ruce spokojeností. A Bůh ví, co ještě chystal. Určitě měl v plánu své počínání vygradovat. A co Li? Matka neříkala nic o tom, že by si něčeho všimla, ale co až k jeho klonu vyšle jeden ze svých svůdných pohledů, který na Taeho vždy platil? Nezkoušela to často, ale důležité bylo, že věděla, že to zabírá. Jeho android nic takového v systému neměl. Žádnou aplikaci, která by mu řekla, co takový pohled znamená. A každopádně nebyl určený pro sexuální hrátky. Nebyl na to vybavený.