Jack Teasure a cesta o život

8.kapitola

Připravoval jsem se na svou cestu. Mohlo to trvat měsíce ,roky. Říkal jsem si ,že to nebudu snad ani počítat. Wergner říkal ,že mám jít jen pěšky. Ale to ještě není všechno. Ten zloduch ještě řekl,že Sam půjde se mnou. Protože byl jako druhý co prohrál. Sam byl zlostí bez sebe ,ale nemohl nic dělat. Výhružka pořád platila. Máma už doma nebyla. Budili mě zase Queen. Byl pátek a rozhodlo se ,že se vyrazí už v sobotu. Rozhodl to zase ten zmetek. Takže dlouho potom nebudu chodit do školy. Budu dlouho bez Revana,mámy a taky.....bez Elly. No aspoň bych mohl navštívit tetu a strýce v Ostravě. Wergner neřikal,kdy se mám vrátit. Chci dostat peníze.Ale dostanu je samozřejmě od Wergnerova otce. Ale o to stojím. Abych pomohl mamce. Aby se aspoň mohla trochu uzdravit.

,,Tak co Jacku?"
Revana jsem potkal před školou. Jen jsem se na něj podíval a řekl:
,,Odpověď znáš."
Revan pochopil.
,,O co?"
,,Ztratil jsem hodně", řekl jsem a zamířil pryč. Revan za mnou nešel. Asi ztratil trpělivost. A ani se nedivim. Měl jsem literaturu ,takže zase na druhý konec školy. Aspoň ,že na tuhle hodinu jsem seděl sám.

Zase oběd. Revana jsem neviděl už od páté hodiny(měli jsme jich sedm). Tak jsem šel domů sám. Máma byla pořád v nemocnici,ale na mobilu se objevila zpráva:

Jacku,jsem ještě pořád v nemocnici a nevím,jak dlouho tu ještě budu. Nečekej, že se dneska vrátím domů. Udělej si třeba špagety nebo něco jiného. S láskou máma

To nebyla dobrá zpráva.

Měl jsem zmeškaný hovor. Od Revana. I přesto jaký jsem idiot si o mě dělá můj nejlepší kamarád starosti. Bylo to krásné,ale zároveň jsem se cítil špatně. Já ho jen zklamávám a on mi pomáhá. Jsem fakt k ničemu. Moc jsem nechtěl s Revanem mluvit,ale nakonec jsem mu teda zavolal.
,,Už jsem si myslel,že mi ani nezavoláš zpátky,"ozvalo se místo pozdravu.
,,Sorry,nějak jsem nevěděl..."
,,Nevěděl co? Jestli seš dost silnej na to abys mi zavolal zpátky?"
Neodpovídal jsem.
,,No jasně já jsem si to myslel. To už ti za to snad nestojim? No už asi ne když jsi se na mě vykašlal a šel vsázet. A co jsi z toho vyhrál?No? To by mě fakt zajímalo."
,,Cestu kolem republiky. Tak co seš spokojenej? Nebo mě taky chceš ještě víc štvát?"
Revan se odmlčel.
,,Hele já vim,že teď seš pořádně nakrklej a roztřískal bys všechno,co by ti přišlo pod ruku. Ale pochop,můžeš bejt naštvanej akorát tak na sebe. Neházej vinu na někoho jiného. Prostě si to jen řekni,že je tvoje. No a pak se uklidni,dej si šálek čaje a je to. Co se stalo,to už se stalo a nezmění se to. Takže se postav na nohy,vykašli se na bulení a postav se tomu."
,,Já nebulim."
Revan se uchechtl.
,,Já vim. To se jen tak říká,chápeš ne?"
Ticho.
,,Děkuju ti."
,,Za málo. A nechci si hrát na dospěláka,ale dávej bacha kámo."
,,Budu. Protože když tu nejsi se mnou tak se naštěstí nenamočím zas do nějakýho průšvihu,"zakřenil jsem se.
,,Jo jasně,"zasmál se i Revan a rozloučili jsme se.

Vážně dlouho jsem nevařil a proto i ty špagety mi dělali problém. Když jsem je konečně udělal,zjistil jsem,že nám došel kečup. Hledal jsem ho tedy ještě jednou a našel jsem ho v jedné skřínce. Sice mi bylo divné,proč není jako obvykle v lednici,ale tak co,byl to kečup. Ovšem hned jak jsem ho ochutnal tak jsem vyprsknul. Nebyl to kečup. Byla to chilli omáčka. Smíchaná se sušenými rajčaty. Asi mamky experiment. Musim jí říct,ať už nikdy nezkouší dělat kečup.