Jack Teasure a cesta o život

42.kapitola

,,Dal byste si něco k pití,pane?"zeptal se mě doktor.
,,Vodu,prosím,"odpověděl jsem.
Sestra pobídla svou kolegyni a s rozloučením odešly. Usmívaly se.
Ano,také bych se měl usmívat. Máma je v pořádku! Zdravá a žije.
Ale proč jsem byl pořád naštvaný?
Nechtěl jsem. Nechtěl jsem,aby si zničil život. Vždyť takhle jsem mu ho zničil. Probudil jsem v něm vinu. Ale já nechtěl až tak moc. Trochu ano,ale jen,aby si uvědomil,že se svět netočí jen kolem něj.
Pohladil jsem mámu po ruce. Byla na nějakých hadičkách.
Ozvalo se zaklepání a doktor vešel i se sklenicí s vodou.
,,Prosím,"řekl a podal mi sklenici.
,,Mockrát děkuji."
Něžně se na mě podíval.
,,Vaše matka říkala,že jste měl narozeniny. Ještě před operací. Řekla,že pokud se sem zastavíte,tak ať Vám to předám."
Podal mi nějaký balíček. Ale já ho od něj nevzal. Bylo mi na nic.
Doktor to vzdal a položil balíček na parapet.
,,Copak se děje?"zeptal se.
,,To byste nepochopil,"odpověděl jsem a podíval se z okna.
Doktor na to nic neřekl.
,,Poslyšte,je mi to moc líto,ale přesáhli jsme čas návštěv. U Vás jsme udělali vyjímku,protože víme,že jste nemohl přijít dříve."
Kývl jsem na znamení díky.
,,Máte doma někoho příbuzného?"zeptal se.
,,Ne,ale zavolám kámošovi,"odpověděl jsem a zvedal se na odchod.
,,Dobrá. Zítra můžete opět přijít. Už ve dvě."
,,Děkuji. Nashledanou,"rozloučil jsem se a zavřel dveře. Balíček jsem tam nechal.
,,Ten policista říkal,ať Vám vyřídíme,že před domem Vás čeká odvoz,"řekly mi sestry stojící opodál u jiných dveří.
Běžel jsem tedy dolů.
Před vchodem jsem uviděl čekajícího Revana. A Sama také.
,,Čau. Tak jak to šlo?"zeptal se Revan.
,,Dobře i špatně. Revane,kde je Colin?"
,,Colin? Proč Colin?"
,,Musím s ním mluvit."
Revan pokrčil rameny.
,,Počkat. Já asi vím. Ještě než mi Revan nabídl,abych jel s ním,přišel za mnou. Nějak se mi v rychlosti omluvil a řekl mi,že ho můžu vyhledat v nějaké restauraci. Dal mi tady jeho číslo,"vložil se do toho Sam a podal mi vizitku.
,,Fajn."
,,Rodiče nás svezou,"odpověděl Revan.
Nastoupili jsme tedy do bílého Fordu,který patřil Revanovi otci a jeli zpátky domů.
Revan požádal,ať tam pustí jeho oblíbenou písničku Numb od Linkin park.
Tátovi asi nevadila,ale jeho mamka z ní byla celkem hotová.
Po ní jsem požádal o The show must go on a to hned byla šťastnější.
Nakonec jsme skončili skladbami od Green Day.
Vystoupili jsme z auta.
,,Kam teda půjdeme?"zeptal se Sam.
,,Za Colinem,"řekl jsem bez rozmyslu.
Sam mě,ale zadržel.
,,Jacku,nemyslím,že je to dobrý nápad."
,,Proč?"
,,Potřebuje čas. Zítra je čtvrtek,takže ho uvidíme ve škole a on si to mezitím srovná v hlavě."
,,No právě. Zítra je čtvrtek. A on má nějaké jednání. Právě o té cestě."
Sam zmlknul.
,,Jacku...můžeme tam zítra zajít. Ale teď ne,prosimtě. Budeš akorát mít zamotanou hlavu."
Tak jsem ustoupil. Asi má pravdu. Měl bych se na to vybodnout.
,,Můžem dát u nás přespávačku,"řekl Revan.
,,To by bylo skvělý. Notak,Jacku!"pobídl mě Sam.
Rozhodoval jsem se. Ale měl pravdu. Měl bych dát konečně všechno z hlavy.
,,Beru to,"řekl jsem a všichni jsme si plácli.