Jack Teasure a cesta o život

14.kapitola

Našel jsem jeden pařez a tak jsem si ho očistil a sedl si. Opět jsem se nemohl vynadívat na oblohu. Byly na ní růžové pruhy. A malý měsíc. Vzpomněl jsem si,jak asi v šesté třídě jsme se učili o Měsíci.  Je tak velký. A teď když vidím tuhle jeho část....vyprskl jsem smíchy. Sama jsem tam nechal samotného. Modlil jsem se,aby za mnou nepřišel. Asi jsem byl sobec,ale chtěl jsem být chvíli sám.
Seděl jsem tam asi ještě čtvrt hodiny,než jsem se vrátil zpátky. Sam byl asi ve stanu. Dal jsem si ještě sušenku a šel jsem za ním. Sam si četl nějakou knihu. Když jsem přišel,zbledl. Proč se pořád leká?? Snad jen proto....
,,Ty se mě bojíš,Same?"zeptal jsem se. Bylo to tak strašně trapné.
,,N-ne co tě to napadlo prosimtě?"
Zase jsem vycítil lež a nejistotu.
,,Přijde mi,že něco není v pořádku. Nevím jestli se mezi námi něco děje nebo jen mezi tebou."
Sam neodpověděl.
Vzdal jsem to a šel jsem vyfotit tu oblohu.

Šel jsem si lehnout. Měl jsem takový špatný pocit. Sam dělal,že spí,ale nespal. Ani jsem mu nepopřál dobrou noc a zachumlal jsem se do spacáku.

Máma
Poslouchala jsem zvuky deště. A myslela na Jacka. Aa....na něj. Kam odešel? A proč se nevrátil? Nerada jsem si to přiznávala,ale chyběl mi. Byla to tak dlouhá doba.....Pořád si pamatuju ty jeho oči....zelené.Úžasné. Radostné. Pomalu jsem došla k šuplíku. Byl zamčený a tak jsem vzala klíče zpod obrazu. Snad doktoři nezjistili mou skrýš.Otočila jsem klíčem v zámku a otevřela šuplík. Objevila se fotka. Nás. Usmíval se a já také. Ne. Já jsem se smála. To ještě nebyl Jack na světě. To jsme byli jen my dva. Tenkrát jsme si slíbili,že nás nic nerozdělí. Že budeme navždy spolu. A jak to dopadlo. Já mám rakovinu,zůstala jsem sama,s Jackem a můj syn se o mě ještě k tomu musí starat. A on. Má ženu,děti,peníze. Všechno co potřebuje má. The winner takes it all.