Jack Teasure a cesta o život

21.kapitola

,,Duha! O můj bože miluju duhu!!"
,,Hele ty snílku,strávíme tady rok nebo půjdeme teda dál?"
Sam se vzpamatoval.
,,Jasně. Sorry,kámo."
Musel jsem,ale uznat,že ta duha byla pěkná. Vyfotil jsem si ji a šli jsme dál.

Máma
,,Kdy se to konečně vyléčí,pane doktore? Říkal jste,že tak rok a ten už skoro uběhne!"řvala jsem na doktora,který se snažil zachovat klidnou tvář,ale nešlo mu to.
,,Klid. Máte ještě čas. Začíná se to lepšit. Ale malinko. Chtělo by to víc,ale nemůžeme spěchat."
,,Chci na nějakou operaci.Ať se to lepší tak jak má!"
,,Nebuďte dětinská. Víte,že všechno má svůj čas."
Naštvaně jsem se na něj podívala.
,,Dětinská?! Pane doktore,já mám syna! Který je někde a ani nevím kde. Potřebuju s ním mluvit a vidět ho. Pusťte mě pryč."
,,Ne."
,,Ale notak! Představte si,že jste v mé kůži. Jaké by to pro Vás bylo? Urychlete to přece. Nemůže se o mě starat věčně. Je mu patnáct a už skoro šestnáct. Bude si chtít hledat svou vlastní cestu."
,,Madam,co vlastně chcete? Chcete rychle odsuď vypadnout,nevyléčená jen aby jste mohla vidět svého syna? Nebo raději počkáte a vyléčíte se? Uvědomte si,že existuje ještě jedna cesta a tou se určitě vydat nechcete. Jste mladá. Tak nebuďte hloupá a vyberte si opravdu správně."
Už jsem neřekla nic.
,,Váš syn je stejně teď někde pryč. Vyspěte se."
,,Chci mu zavolat."
,,Teď ne. Až se pořádně vyspíte. A nestresujte se. Je to ve vašem případě zbytečné. Váš syn,jak víme,je v pořádku a kdyby ne,dáme Vám okamžitě vědět."
,,Dobrá. Ale okamžitě."
,,Ano,okamžitě. A teď Vás opustíme. "
Můj vztek pomalu odezníval. Možná má pravdu. Zbytečně se stresuju. Ale....je to tak těžké. Zavřela jsem oči a
pomalu začala usínat. Už to tady bylo k nevydržení. Připadala jsem si jako lev chycený v kleci.

Jack
,,Volala mi teta."
,,A co říkala?"
,,Nemám za nima přijít. Prý dostal strejda chřipku. A Tadymu taky není nejlíp."
,,Tadymu?"
,,Bratranec. Tadeáš. Ale Tady je jednodušší."
,,Aha. Jasně."
,,No v tom případě se asi nikde už nezastavíme. Tedy pokud ty nemáš nějakou prapraprapraprapra....."
,,Přestaň! Nemusíš tady vyjmenovávat celý století mých předků,"zasmál se Sam a já se přidal.
,,Ale ne,nikoho takhle žijícího blízko hranic asi nemám. A ty asi také ne."
,,Ne."
,,No tak to abychom šli dál."
,,Jasně. Ale nechceš se někde zastavit? Myslím,že ačkoliv se to snažíme skrývat,oba dva umíráme na únavu."
,,Nová nemoc?"
,,Jo. Ale pozor. Je to fakt nakažlivé."
Sam obrátil oči v sloup.
,,Zase mluvíš kravinky."
,,No,já teda nevim,kdo tady chtěl být Rainbow Dash."
,,Kdybych tady měl něco,co bych po tobě hodil,už to máš rozpláclý uprostřed obličeje."
A vzápětí se ozval  výbuch smíchu.
,,Jdu spát,"řekl Sam.
,,Fajn,já tu ještě chvilku budu."
,,Ok."
Sam zalezl do stanu a já se koukal po krajině. Zítra chceme vstát brzy. Aspoň v pět. Jelikož od jedenácti mělo pršet. Na chvíli jsem zavřel oči. A přemýšlel nad vším možným. A v tom.....na víčka mi spadlo něco studeného. Otevřel jsem oči. No ne....ono.....sněží!! Ehm.....sakra.
Začíná se to komplikovat.