Jack Teasure a cesta o život

19.kapitola

Doufám,že už jsem byl blízko toho Mikulova. Když jsem se vzbudil,byla mlha. A sníh. Večer asi sněžilo. Bylo blbý,že teď bylo těžší sušit plachtu od stanu,protože slunce svítilo jen málo. A teď se schovávalo za tou mlhou. Včera jsem si zase nabil mobil v jedné restauraci na záchodech. Muselo to být fakt divný,jelikož jsem ten záchod zabral aspoň na půl hodiny. Pak jsem si dal v restauračce i polévku,aby se neřeklo,ale pořád jsem pokukoval po mobilu. Na Sama jsem naštěstí číslo měl,vyměnili jsme si ho na začátku naší cesty.Nechápu,proč tomu říká Wergner cesta o život. Spíš cesta o to kdo ji vydrží. Aspoň,že to není na rychlost. Našel jsem si Samovo číslo,ale zaváhal jsem. Mám? Přece jenom...pohádal jsem se s ním...co když je na mě naštvaný...Když v tom se mi ukázalo,že mi volá Sam. To je teda náhoda,usmál jsem se.
,,Jacku?"
,,Ahoj Same."
,,Nazdár. Hele promiň....udělal jsem fakt největší kravinu mýho zatracenýho života a pochopím,když to za chvilku típneš. Ale nech si to vysvětlit prosím...."
,,Poslouchám."
,,Díky. Takže...ještě jednou se ti omlouvám. A chci ti říct proč jsem to udělal. Budeš mě teď soudit hodně špatně chápu,ale..."
,,K věci,prosimtě."
,,Ok. Měl jsem to přikázaný. Od Wergnera."
Můj mobil by byl celý od bahna,kdybych ho včas nechytil. Jelikož jsem šel po úzké bahnité cestičce.
,,Coo? Wergner? On...ti nařídil,abys mě....ehm...."
,,Ano Jacku. Dal mi ten nůž. Řekl ať to udělám a pokud ne,obrátí ho proti mě. Vyhrožoval mi. Chtěl se tě zbavit,ale nedokáže to udělat sám. Chtěl,abych to udělal za něj. Všechny tyhle špinavosti chtěl,abych udělal za něj. Dělal jsem za něj všechny úkoly,které měl udělat. Vždycky,když napsal nějakou kravinu,svedl na mě,že jsem ho k tomu navedl nebo,že jsem mu vzal mobil a napsal to já. Kdybych proti němu bojoval,udělal by mi něco. Vyhrožoval mi. Nikdy přesně neřekl co,ale víš co,věřil jsem mu to,protože jeho táta je polda. Všechny ty věci plnil a co jsem z toho měl. Žádné kamarády,protože mě nikdo nesnáší,žádnou holku,rodiče mě nemají rádi,protože pořád jen zlobím a lhal jsem jim. Hlavně....Wergner už kouří. Jo je to extra nechutný. Ale....chce abychom byli jeho cvičené opičky. Tak mně a Tomovi poručil,abychom to zkusili taky. Což znamená,že nám silou narval cigaretu do úst. Hned jak mi to dal tak jsem začal kašlat. Bylo to nechutný. No,nevim co Tom,ale já od té doby to už nikdy nezkusil. A právě proto rodiče mě nemají rádi. Nikdo mě nemá rád. Jelikož poslouchám Wergnera na slovo. Jako pes.A potom....jsem potkal tebe. Ukázal jsi mi světlo do života...ukázal jsi mi,že musím proti němu bojovat. Viděl jsem to,jak to děláš. Vytáčel tě všemi hrůzami a ty ses bránil. Vím co se stalo tvé rodině...co je tvé mámě. Co udělal tvůj táta. Když jsme byli u těch Karlových Varů na všechno jsem si vzpomněl. Pomáhal jsi mi,i když jsem před sebou měl hrob. Babička mě vždycky chápala...říkala mi,že jsem její štěstí a že život není spravedlivý. Proto se musím naučit s ním bojovat a nezhroutit se hned při první překážce. Poslouchal jsem ji. A pak když umřela a děda taky....neměl jsem sílu. No a víš jak to dopadlo....stal se ze mě hlupák."
Ticho.
Neměl jsem co říct,musel jsem to chvíli vstřebávat.
,,Nevím co na to říct. P-promiň."
,,V pořádku. Počkám."
Bylo mi to trapné. Tenhle kluk....mi byl podobný. Také se trápil. Taky ho všichni odsuzovali aniž by ho poznali. Hlavně s ním i byla sranda a to nikdo nikdy nepoznal,jelikož ho znali jen jako Wergnerova pejska. Mlčel jsem asi deset minut.
Připadal jsem si jako pasta. Nebo teda spíš ten zbyteček pasty. Jak se vždycky těžko vymčkává.
Jelikož jsem se taky nedokázal vymáčnout.
,,Ehm....hele sorry. Taky se ti omlouvám,protože...."
,,Nemáš vůbec za co,proto by ses měl tak maximálně omlouvat."
,,Ne. Já...nevěděl jsem,že ti dělá Wergner ze života peklo. A kdyby ano,tak bych se ti snažil pomoct. Ale..."
,,To neřeš."
,,Hele chci ti něco říct. Zapomeneme. Na ty všechny blbosti,co jsme si udělali. Dobře?"
,,No víš...asi budu pořád dusit výčitku,že jsem tě chtěl..."
,,Tak potom bys musel dusit ještě jednu výčitku a to takovou,že ses na to nevykašlal zapomenout."
Slyšel jsem krátké zahihňání.
,,Ok. Vyhrál jsi. Tak....kde se sejdem?"
,,Kde teď jsi?"
,,V Mikulově. Jel jsem sem busem. Mám horší fyzičku jak ty."
,,Ále. Žádnou nemám."
,,Hmmm..."
Zasmáli jsme se. Byl to takový lepší pocit. Zase ze mě spadla jedna tíha. Ale zdálo se mi,jako by spadly všechny,co mě tíží.