Jack Teasure a cesta o život

33.kapitola

Ella
Po vyučování jsem si počkala na Wergnera. Sice vážně nestojím o to,poslouchat ten jeho slizkej hlas. Nakonec se objevil.
,,Ahoj Coline,"řekla jsem a postavila se před něj,aby nemohl jít dál.
,,Čau Ello,"řekl a hodil na mě úsměv.
Nechutný.
,,Hele,potřebuju s tebou mluvit. O samotě,"dodala jsem,když jsem viděla jak se Kaila na něho věší.
,,Čekej mě v parku,kotě,"řekl jí Colin. Na Kailině obličeji se objevil smutný výraz,ale nakonec odešla.
,,Tak o čem chceš mluvit?"zeptal se.
,,Jde o Jacka."
Colinův úsměv se vytratil.
,,O Jackovi moc nemluvím. Je to děsnej idiot."
,,Všimni si,že se nesměju,"připomněla jsem mu.
,,Hele,Ellinko..."
,,Ello."
,,No tak Ello....nechci se o něm bavit."
,,A proč. Když tu je,tak mu rád nadáváš a mluvíš o něm snad pořád. A když ne,tak ne. Co ti brání? Strach?"
,,Strach? Ten nikdy." Opět se na mě usmál. Nebo zašklebil spíš.
Už mě štval. A omrzoval.
,,Hele,už mluv,já tady s tebou nebudu ztrácet čas."
,,Tak ho neztrácej a jdi."
Vytáčel mě. A já se už neudržela.
Chytla jsem ho a silně ho přitiskla ke zdi u školy. Zděšeně se na mě podíval. A já sama jsem se divila,co jsem to udělala. Ale na to teď nemůžu myslet.
,,Řekni mi kde je. Vím,že jsi byl u té sázky,sám jsi ji navrhl. Tak nedělej svatouška a mluv."
Možná jsem se neměla nechat tak vytočit. No uvidíme,jak to půjde dál.
Colin poodešel od zdi a podíval se na mě.
,,Dobře,řeknu ti,co chceš. Ale pak už mi dáš pokoj."
,,Domluveno,"řekla jsem.
,,Takže....sázka byla taková,že se muselo jít kolem hranic. Přesně kolem hranic."
,,Proč jsi do toho šel i když byla možnost,že taky prohraješ?"vyštěkla jsem na něj.
,,Ne. Ta možnost nebyla. A to ti teď vysvětlovat nebudu,je to složitý a ztrácel bych víc času s Kailou..."
,,Na Kailu zapomeň a jdi už k hlavnímu."
,,Tak mě furt nepřerušuj!"vykřikl a já s neochotou zmlkla.
A on pokračoval.
,,Takže ta možnost nebyla. Tom mohl prohrát,ale já doufal,že umí hrát poker a naštěstí to vyšlo. A Sam....ten taky mohl prohrát. Ale k tomu se dostaneme."
Zamračila jsem se. Ušili na Jacka boudu. Pitomci. Nic jsem ale neříkala a poslouchala.
,,Jack to naštěstí prohrál. A byl hezky naštvanej. No jo,jenomže já.....jsem jen nechtěl,aby tak neškodně prošel....dostal jsem nápad."
Odmlčel se. A já se na něj zle podívala.
,,Řeklo se,že musí projít kolem celé ČR po hranicích. Když se vrátí živý,dostane prachy. A to hodně. No a když se nevrátí,tak.....nic.Ale mělo to jeden háček. Já ani nechtěl,aby se vrátil živý....."
Vytřeštila jsem oči.
,,Poslal jsi na něj vraha?"vykřikla jsem.
,,Ne tak docela. Řekl jsem Samovi,co má udělat. A pokud to neudělá....řekl jsem,že obrátím nůž proti němu."
,,Nůž?!"
To bylo moc. Je mu patnáct! Tohle neudělá ani osmnáctiletej!
Neudržela jsem se.
Dala jsem mu facku. A pořádnou.
,,Zasloužil by sis víc! Ty spratku! Tím,že máš tatíčka policajtíčka neznamená,že nejseš nula. Seš ty nicko!"zakřičela jsem na něj.
,,Ello,prosimtě přestaň,"zoufal.
Ale já nechtěla. Pocity musely jít ven. A já jim dala prostor.
,,Ten kluk si zažil dost! Skoro celý život je bez táty. Mámu má nemocnou. Musí se o ni starat! Každý den usíná s tím,že je možnost,že svou mámu druhý den neuvidí živou. Že bude sám. Na všechno. V.....v sirotčinci! A co ty? Máš všechno! Kamarády,rodinu,otce se silnou osobností a dokonce i holky!"řvala jsem.
Chtěla jsem,aby to slyšel celý svět. Aby konečně všichni zjistili,co je ve skutečnosti ten kluk přede mnou zač. A co je v porovnání s ním Jack Teasure.
,,On....je oproti tobě hrdina! Protože to co on,by nezvládlo hodně lidí. Ani já ne. A ty....už vůbec ne."
To byla moje poslední slova. Pak jsem se sebrala a dala se na odchod.
Ale on se vzpamatoval.
,,Ello! Zkrátim to. Sam mi měl zavolat,že ho zabil."
S opovržením jsem se otočila a koukala na něj.
S úlevou,že ho poslouchám,pokračoval.
,,Ale nezavolal. Ani nic. Což asi znamená.....že je naživu,"dořekl.
,,Nevěřím ti ani slovo!"křikla jsem a odešla pryč.
Ani jsem si nevšimla,že někdo celou dobu seděl na zídce a hltal z našeho rozhovoru každé slovo. A ten někdo z ní teď seskočil a postavil se přede mě. Omylem jsem do něj vrazila.
,,Revane,co chceš!"vypálila jsem na něj hrubě. Ani jsem to neměla v úmyslu. Ale byla jsem rozčilená.
,,Promiň. Už půjdu pryč. Jen ti chci říct,že Jack,by ti určitě poděkoval. A...já ti děkuju taky. Řeknu mu to,co jsi udělala. Až se vrátí,"řekl.
Můj vztek pomalu odcházel.
Nečekaně mě obejmul.
,,Najdeme ho,"slíbil.