Jack Teasure a cesta o život

26.kapitola

Jack
Šel jsem se svázanýma rukama za zády. Za mnou šel ten muž a dával pozor,abych nebyl moc pomalý. Sam šel přede mnou. Myslím,že ten roubík má celý poprskaný,jelikož pořád se snaží mluvit.
,,Hni sebou,"strčil mě ten muž.
Sam se na mě otočil a já mu ukázal palec nahoru,jakože jsem v pořádku. Nechci mít roubík,tak radši budu zticha.
Konečně jsme se zastavili u nějakého malého potůčku. Kolem něho byl led s popraškem sněhu. Oba dva muži do nás kopli a my spadli na zem.
,,Tak tady si počkáte. Jste nažraní,takže teď je řada na nás,"řekl ten muž.
Jeho společník už byl na odchodu,ale muž ještě zůstal.
,,Počkat,ještě jedna věc. Navalte ty batohy."
S neochotou jsme si se Samem sundali batohy se zad. Podali jsme je mužovi. Ten je vysypal na sníh. Prima. Jsou tam deky a teď to všechno bude mokré. Muž objevil  naše telefony.
,,Ty si pro jistotu nechám,"řekl. Jako by to nebylo jasné. Podal nám naše malé zásoby jídla.
,,Tohle bude vaše jediné jídlo. Až vám dojde,něco si najděte."
Pak vzal deky. A spacáky.
,,To se hodí."
Hodil po nás deky.
,,To si vemte. Spacáky si necháme. Za chvíli se pro vás vrátíme."
Pomalu se zvedal.
,,Počkat! Ještě něco."
,,Co je harante?!"
,,Nemohl by jste odvázat Samovi ten roubík? Nebude vyřvávat."
Podíval jsem se na něj a Sam přikývl.
Muž se na nás výhružně podíval.
,,Jestli utečete nebo uděláte podobnou kravinu,najdeme si vás tak jako tak."
,,A proč nás vlastně držíte?"
Muž vyrval Samovi roubík z pusy. Ten si pořádně odplivl na zem. Než jsem se,ale stihl na muže otočit znovu,šel už ke svému společníkovi.
,,Kde to jsme? A kdo jsou oni? Znáš je?"chrlil na mě otázky.
,,Ne,jak bych je mohl znát. Jsem to ale pitomec."
,,Proč?"
,,Toho muže jsem pozdravil když jsme šli do té hospody. Pořád se na mě díval. Mělo mi dojít,že něco chystá."
,,Ale jak jsme si jich mohli nevšimnout,když byli před námi?"
,,Hádali jsme se. Zase."
,,Hele!"začal zvyšovat hlas.
,,A to je přesně ono,Same! Zase začínáš."
,,To teda nene!"
,,Stop. Musíme držet za jeden provaz. Teďka už by nám ty peníze stejně nebyly k ničemu. Akorát by je nám vzali."
,,Máš pravdu. Hele promiň, kámo."
,,Taky promiň. Vykašlem se už na to. Teď musíme utéct."
,,Jo,ale jak."
Taky by mě zajímalo.
,,Něco vymyslíme...,"snažil jsem se zachránit situaci.
,,Měli bychom nejdřív vědět,kdo vůbec ti muži jsou."
,,Zeptám se ho. Koneckonců,bude se mnou mluvit."
,,Dej si pozor,Jacku. Vol dobře slova. Protože když zvolíš špatně.....jde nám o život."
,,Já vím."
Poplácal mě povzbudivě po zádech.
,,Nesnášim to. Kdybych vůbec nešel do tý sázky..."
,,To samé si říkám i já. Teď s tim nic už neuděláme."
Přikývl jsem.
,,Hej! Ty černovlasej! Pojď sem,"zakřičel na mě ten muž.
,,Hodně štěstí,"popřál mi Sam.
Jo. To se bude teď opravdu hodit.