Jack Teasure a cesta o život

25.kapitola

Ella
Dnes byl čtvrtek. A mě bolela hlava. Což se moc často nestávalo. Ozvalo se zaklepání na dveře.
,,Dále,"řekla jsem.
Do pokoje vešla máma. Nesla čaj a vedle něho citron.
,,Už je ti lépe,zlatíčko?"
,,Ne. Pořád stejný."
,,Tady máš čaj. Vypij ho. Bude to lepší."
,,Hm. Díky mami."
Odešla. Vymačkala jsem si do čaje citron a pořádně se napila. Teď bylo čtvrt na devět a pár minut. Zvedla jsem se z postele a došla ke knihovně. Stáli tam naše knihy. Máme s Jakubem podobný styl,takže většinou si knížky půjčujeme vzájemně. Přejela jsem po hřbetech prsty. Miluju vůni knih. Podívala jsem se na knihu,u které jsem se zastavila a vytáhla ji. Dvůr trnů a růží. Ta je dokonalá. Jela jsem dál. A opět se zastavila. Pán prstenů. Pamatuju si,že když jsem byla malá,tak jsem se bála těch skřetů. Při vzpomínce na to jsem se usmála. Došla jsem k psacímu stolu a podívala se na nástěnku. Většinou tam byly fotky mě a Kuby. Až na pár vyjímek. Jako třeba obrázek vlka. Jakub miluje vlky. Přejela jsem po fotce prsty. Proč mě zrovna teď tak zaujala? Vždyť tu visí už skoro dva roky....
Podívala jsem se na obrázek pozorněji. Ten vlk vyl. Ehm....no a? Vlci normálně vyjí....ale něco mi přišlo zvláštní. Na mysl mi vytanula vzpomínka.
Seděla jsem na zídce a psala deník. Najednou jsem slyšela zvuk a tak jsem se podívala kolem sebe. Stál tam Jack Teasure. Vypadal dost nervózně,tak jsem se na něho usmála a zamávala mu. Jeho kamarád zadržoval smích. A já také,při pohledu na zkoprnělého Jacka. Snad si ničeho nevšiml. A pak odešli. A já....jsem si to zapsala do deníku. Proč? Vždyť to bylo úplně normální. A pak mi to došlo.
Jack tu není už dva měsíce! Asi to je znamení. Zapsala jsem si to proto,aby mi to mohlo poradit,že se něco stane. Nebo teda...prostě to bylo znamení.
Sam už tu taky není dva měsíce....možná jsou spolu! Nebo....ne to je blbost. Sam se s Jackem nikdy nekamarádil. Takže je je možnost,že ho pronásleduje! Bože. To jsem si toho nemohla všimnout dřív? Musím to zjistit. Jeho nejlepší kamarád. Revan. Ten by o něčem mohl vědět. Zítra už mi musí být dobře. Protože si s ním musím promluvit.
Vyšla jsem z pokoje a šla po schodech dolů s hrnkem. Už bez čaje. Mamka  asi šla do práce a táta taky. Ten je vždycky dřív v práci než mamka. Na stole ležel vzkaz:

Ello,nevím jestli jsi nespala a proto jsem nechtěla jít znova nahoru a rušit. Tak ti tady naškrábu vzkaz. V lednici máme jogurty,tak si dej ke sváče. Víš,že Kuba by se měl vrátit okolo čtvrté a my s taťkou někdy v šest,takže si uvař třeba špagety,pokud budeš mít chuť. Doufám,že už ti je lépe.
S láskou
Máma

Sakra. No snad to nějak zvládnu.
Ve vaření jsem nebyla totiž nějaký expert. Jednou se mi povedlo to,že jsem si spletla kari s pálivou papričkou(mletou samozřejmě). Bohužel jsem tehdy měla rýmu,takže jsem nepoznala rozdíl. Ups.
Zasmála jsem se. Najednou jsem si vybavila obrázek vlka.
,,Děkuji ti,"zašeptala jsem.