Jack Teasure a cesta o život

23.kapitola

Ella
Naše auto zaparkovalo. Když jsem vystupovala,podívala jsem se na oblohu.Právě byl západ slunce. Miluju západy. Jen se mi moc často nestává,že bych ho stihla.
,,Ello,prosím můžeš vzít támhle tu tašku?"zeptala se mamka.
Přišla jsem k ní a vzala jí tašku z ruky.
,,Díky. Nemá někdo volnou ruku? Na odemykání."
,,Jo,nějak to zvládnu,tak mi podej klíče,"řekl můj brácha Kuba. Kuba je starší o rok. Někdy se nesnášíme,jindy zase jeden druhého neustále potřebujeme,vzájemně si krademe jídlo nebo někdy,když ho vytočím mi rozcuchává vlasy a já vypadám jako Sia a jiné kravinky. Ale nevim,co bych bez něj dělala. Jelikož žádný z mých kamarádů nebude nikdy stejný jako on. Můj brácha je prostě jeden.
Brácha už má holku. No jo,je mu šesnáct a mně ještě ani ne patnáct. Moc ji nemám ráda. Nosí pořád ty nechutné dlouhé  nehty. Ale když ji má rád brácha,tak co s tím nadělám. Já kluka nemám. A ani nevím,jestli vůbec chci....jelikož si z žádným z kluků pořádně nerozumím.
Dveře od bytu se s vrznutím otevřely.
,,Konečně doma,"řekl táta zasněně.
Říká to pořád.
,,Ello,zlatíčko,prosím dej tu tašku tady na linku. Ale opatrně,je tam jedna lahev."
,,Jojo,jasně."
Udělala jsem krok. A zakymácela se. Málem bych spadla,kdyby mě táta nechytl. Taška mi spadla na zem.
,,Bože Ello! Co blbneš?"
Podívala jsem se na svoje boty. Měla jsem zavázané tkaničky do sebe.
,,Moc se omlouvám, mami. Nějak jsem musela uklouznout...."
,,Ještě,že se nic nerozbilo. Odnesu to tam radši sama."
Táta mě pustil a já si rychle začala rozvazovat tkaničky.
,,Vybrala sis dobrou náruč,"pochválil mě táta.
Obrátila jsem oči v sloup. Když jsem padala,tak jsem si těžko mohla vybírat náruč. Zahlédla jsem Jakuba jak mizí do pokoje.
,,Hej! Počkej Turnere!"
Utíkala jsem za ním. Už byl na schodech,ale já se nevzdávala. Musím ho chytit. Odplata nepočká. Těsně mi přibouchl dveře před nosem. Napadl mě jeden trik.
,,Auu! Jakube. Mám v těch dveřích prst!"
Brácha nijak nereagoval. Tak jsem začala více kvílet.
,,Prosím prosím! Strašně to bolí. Aaauu!!"
Dveře se malinko otevřeli,ale to mi stačilo a já do nich vší silou kopla.
,,Tak ty sis myslel,že mi utečeš!"
,,Ellinko drahá,víš přece,že do dveří se nekope."
Rozhlédla jsem se po pokoji. A v rohu jsem viděla naší starou nerfku. Rychle jsem se po ní vrhla a zbombardovala bráchu.
,,Au. Au. Ségra přestaň!"říkal se smíchem.
,,Myslíš,že nevim,jak jsem tak zázračně spadla? Se zamotanými tkaničkami?"
,,Proč mi říkáš Turnere?"ignoroval mou předchozí otázku.
,,V Pirátech z Karibiku se tam jmenoval ten jeden pirát. Říkali mu tkanička."
,,Ahá!"
,,Sklerotiku."
,,Turnerko."
Opět jsem na něj vystřelila z nerfky.

Nemohla jsem usnout. Posadila jsem se na posteli. Podívala jsem se z palandy dolů. Brácha spal. Opatrně jsem tedy slezla ze schůdků dolů. A podívala na hodiny. Bylo půl druhé ráno. Vzala jsem si baterku,která byla položená na stole. Poté jsem otevřela  šuplík a nahmatala můj deník. Většinou si ho čtu,když mám podobné chvíle,jako teďka. Píšu si ho ve škole,někdy doma. Posvítila jsem na něj baterkou a zkontrolovala Jakuba,jestli spí. Otevřela jsem deník na posledním zápisu. Jo,to bylo,jak jsem si zapisovala,že Sam a Jack nejsou už dva měsíce ve škole. Teďka už to budou dva měsíce a týden. Je to divné. Colin pořád říká,že jsou doma kvůli angíně. Ale já tomu rozhodně nevěřím. Zamyslela jsem se nad tím. Co když v tom má prsty také Colin Wergner? Je to tajnůstkář a celkem nafoukanej. Musím to zjistit. Zaklapla jsem deník,položila baterku zpět na stůl a potichu došla k posteli. Vylezla jsem nahoru. A chvíli se jen dívala do stropu,než mě přemohl spánek.