Jack Teasure a cesta o život

41.kapitola

Auto vyjelo ze zatáčky a před námi se objevila budova. Nemocnice Motol.
Policista zaparkoval a vystoupili jsme.
Ve spěchu jsem uklouzl na náledí,ale naštěstí to vybalancoval a zabránil pádu.
,,Je v pořádku?"zeptal jsem se policisty.
Pokrčil rameny.
,,To nevím. Napsali mi jen,aby ses co nejrychleji dostavil."
Utíkal jsem ke vchodu. Ale vůbec jsem se tu nevyznal. Trochu jsem zpanikařil ,ale naštěstí policajt mi ukázal kudy jít. Vděčně jsem na něj kývl a vydal se za ním.
Když jsme vyšli po schodech do druhého patra a poté zabočili doprava,objevilo se před námi oddělení,kde ležela máma a hledali její pokoj.
,,Jak že se jmenuje?"zeptal se policista.
,,France Teasurová,"řekl jsem.
Ale ani jsem se na něj neotočil. Hledal jsem její jméno.
,,Tady,"křikl policista.
Přišel jsem k němu.
,,Zaklepej,"poučil mě a já poslechl.
,,Dále,"ozvalo se.
,,Běž sám,"řekl mi policista.
Otevřel jsem dveře a vešel. Rozhlédl jsem se po pokoji. Máma byla na pokoji sama,jen kolem ní stáli zdravotní sestry a doktor.
,,Jak na tom je?"ptal jsem se.
Měl jsem další otázky,ale nenechal mě domluvit.
,,Tiše. Spí. A potřebuje to."
Přistoupil jsem k jejímu lůžku.
Dýchala. Díky bohu.
,,Měl by jste poděkovat tomu svému kamarádovi. Pomohl Vám zachránit jí život."
,,Revan?"zeptal jsem se.
Doktor se na mě zamračil.
,,On Vám o tom neřekl?zeptal se.
Zamračil jsem se.
,,O kom to mluvíte?"
,,O nějakém chlapci. Ale představil se nám jako Colin Wergner. Ne jako Revan."
Vytřeštil jsem oči.
To není možné. Ne to nemůže být možné.
,,Jo a abych nezapomněl,nechal Vám tu vzkaz,"dodal ještě a podal mi srolovaný papír.
Otevřel jsem ho a začetl se.

Ahoj Jacku. No tak to vidíš. Co se ze mě stalo. Tedy víš to,že ano? Pokud ne,tak se ti to pokusím rychle vysvětlit. Ella zjistila od Revana a ode mě pravdu. O té sázce. Naštvala se na mě a řvala na mě,co si o mně myslí. Víš,je to fakt dobrá holka. A vím,že jsi ji měl rád. Myslím jako něco víc. A ty si ji zasloužíš. Myslím,že o tebe také stojí. A pokud vám to vyjde,nerad to říkám,ale přeju vám to. Hele musím se ti přiznat. Taky jsem k ní cítil něco víc. Ale teď vím,že si ji nezasloužím.
Ella mi promluvila hodně do duše. Řekla všechno co už jsem měl slyšet dávno. A proto to chci napravit. I když to už nepůjde,pokusím se o to.
Řekl jsem tátovi,co jsem udělal. Jasně,seřval mě,ale řekl mi,že to nikomu neřekne. Ale já řekl,že chci,aby řekl. Jo bylo to těžké. Ale musel jsem.
Táta mě s sebou vezme na nějaké jednání,kde to budeme řešit. Bude to už ve čtvrtek.
Jo a ty peníze. Ano,zaplatil jsem to. Nějak jsem se dozvěděl,že tvoje máma je na tom špatně a potřebuje drahou operaci. Vím,že jsi tu cestu šel jenom proto,abys pak dostal ty peníze pro tvoji mámu. Zasloužil sis je. Celou republiku jsi sice neobešel,ale o to nejde. Výhru jsi dostal. Snad ti to pomohlo.
Doktor mi říkal,že France je už v pořádku. Díky té operaci. Prý se bude moct vrátit domů tak za týden. A...bude ti plně k dispozici.
Chtěl jsem ti udělat ještě jedno překvapení. A to najít ti tátu. Ale promiň,nešlo to. Prý sedí ve vězení.
Hele...mrzí mě to. Ale třeba si tvoje mamka najde přítele,kterého budeš mít raději než tátu.
Tak to je asi vše. Promiň,neumím psát dopisy. Ale jedno slovo už jsem se naučil.
Promiň mi to. To všechno. Budu se snažit být lepší.
S pozdravem
Colin Wergner

Podíval jsem se znovu na dopis a přečetl ho ještě jednou. A pak ho zmuchlal.